Rok na stavbě u stavebníka Vény

Jak jsme již psali výše, Véna si rozumí s počítačem, a tak si dům navrhnul sám v 3D programech. Zadání dispozice bylo jasné - ložnice se šatnou, 2 dětské pokoje, velká technická místnost, pokoj pro hosty, kuchyň s obývákem, spíž u kuchyně, zádveří, koupelna s WC a samostatné WC. Nechtěl jsem dům na patro a jelikož budeme skoro vše dělat svépomocí, muselo se tomu vše přizpůsobit. S projektantem si Véna rozuměl projekt vznikl bez větších potíží.

Dobrý hack byl to, že jsme si mohli dispozici domu vytisknou na 3D tiskárně, to je pak daleko snadnější si představit, jak to bude vypadat i mimo monitor.

Chceme získat něco od státu, akorát jsem teda nečekal, že nám stavebníkům půjde stát tak "vstříc". Museli jsme udělat v projektu dost změn, abychom na tu NZÚ mohli vůbec pomýšlet, a to jsem se ještě modlil, ať nemusíme povinně montovat FVE.

V domě bude jeden HS portál, vše trojsklo, Ug=0.5, zbytek oken kde to šlo 2 x 1.3 m, aktivní rekuperace, podlahovka s tepelným čerpadlem vzduch-voda, venkovní žaluzie. Stavíme z Porfixu 30 cm + 25 cm šedý polystyrén. Pouze v obýváku musí být zeď tl. 37.5 cm, z důvodu statiky. 20 cm šedého polystyrenu v podlaze, nad sádrošema 15 cm vata + 50 cm foukaná izolace. Požadavek jsem měl na vytvoření půdního prostoru, což se také povedlo.

Véna se odvážně rozhodnul, že si papíry ke stavebnímu povolení vyběhá sám. Níže sepsal krásné shrnutí tohoto procesu. Trvalo to na můj vkus strašně dlouho (2 roky). Čekalo se dlouho na změnu ÚP. A prošel jsem si všemi fázemi zoufalství atd., dokonce jsem byl už tak zoufalý, že jsem si řekl, že to prodám a koupíme někde něco jiného.

Důležité bylo ale vytrvat, a hlavně zachovat ke všem vždy slušnost. I ti úředníci to (většinou) nedělají schválně a občas se holt někde něco přehlédne či protáhne. S chladnou hlavou a jasným cílem to jde všechno lépe. Vlastně jsem se asi nikdy nesetkal s nějakou arogancí nebo schválnostmi.

To, že jsme si celé toto kolečko úřadů vyřídili sami mi dalo více, než Vysoká škola diplomacie a budeme si toho domu daleko více vážit, když víme, co vše za tím, než se kopne do země, předcházelo.

Na šalung jsem použil OSB tl. 18 mm, 2 500x675 mm, které jsem řízl napůl. Laserem jsem si chytl nejvyšší bod, desku vyrovnal a na další desky jsem se chytal už 2 m vodováhou. Desky jsem kotvil turbošrouby pomocí rázového utahováku přímo do ztracenka. Tento způsob všem velmi doporučuji. Není potřeba žádné dodatečné kotvení, podpěry a podobně.

Kromě betonáže jsem na desce pracoval pouze já + bagr. Trvalo mi to celkem 15 dnů. Pracoval jsem po odpolednech po práci a měl jsem 2 dny volna. Spoustu času zabralo měření, chození a přenášení věcí. Další dům bych měl už rychleji. :-) Cenu moc určit neumím, protože jsem už něco měl, ale odhad bude zhruba 300 000 Kč komplet za 180 m² (beton a štěrk stojí raketu).

Na zdění jsem si vzal týden dovolenou. Šlo to skvěle, i když už potom z lešení pomaleji. Měl jsem normálně velké stavební kozy, ale do 10. řady jsem to zdil z takových lehoučkých hliníkových z Lidlu (500 Kč kus, nekup to!). V té 10. řadě by se na tom ale bál i Nebojsa, jak to bylo vratké.

Nastal čas překladů. Na stavbě jsem většinu času sám a nikdo neměl v týdnu čas. Podle nějakých slovenských týpků z Youtube jsem si sestrojil pojízdný zvedák překladů - paleťák, na něm paleta Porfixu, na ní asi 10 prázdných palet, na tom další tvárnice a trámek, který byl kurtama uvázaný k paleťáku (měl jsem na vejšce statiku, tak jsem to tu aspoň konečně použil :-D. Na konci trámku řetězový zvedák a tradááá, šlo se zvedat.

Naházel jsem to nahoru sám, klasicky jsem je usazoval do maltového lože, přesahy 25-30 cm na každou stranu. Jelikož se ten řetězový zvedák hýbe dost pomalu, tak mi to usazování trvalo asi den a půl.

Tato etapa mi trvala déle, než jsem čekal a byla poměrně dost pracná. Vše jsem opět kotvil přímo do Porfixu turbošrouby a nahoře jsem to spojil kouskem desky a vruty do dřeva. Drželo to jak herecká víra, ale nad tím portálem se mi to moc nepozdávalo 

Na betonáž věnce jsem povolal švagra a kámoše. Já jsem vedl pumpu, švagr hutnil a kámoš přesouval lešení. Vše šlo hladce, než jsem došel k portálu. Obsluze schwingu jsem řekl, ať jede co nejpomaleji. Ušel jsem metr a koukám, co mi teče po noze. Ha, beton. Ta orig. U šalovka praskla a beton se vyvalil ven.

Budeme sice připojení na vodovod, ale přeci jen jsme se pro studnu rozhodli.

Na to hledání proutkem jsem se moc těšil, protože jsem to nikdy neviděl a měl jsem takovou tu romantickou představu o vrbovém proutí atd. No nic, přijel frajer, z kapsy vyndal ohnutou rutilovou elektrodu, během minuty našel pramen, řekl hloubku a vydatnost a jelo se domů. :-D

V 9 hodin se začalo vrtat a kolem oběda bylo hotovo. Jak jsem psal, hloubka 28 metrů, vrt klasika 125 mm průměr. Do vrtu se pak strčil Malyš (vibrační čerpadlo) a provedla se čerpací zkouška.

Povedlo se navrtat nějakou puklinu a máme vydatnost 12-15 m3 denně, což je luxus. Celkové náklady na studnu se vyšplhaly na 60 000 Kč.

Děkujeme Vénovi za všechny jeho inspirativní články a přejeme úspěšný nový rok 2024!

Všechny články od stavebníka naleznete zde.