Rozhodnutí stavět

Upřímně, dodnes nechápu co tím myslela, ale to už je teď jedno.

Mno a půl roku se nic nedělo až jsme se 16.9.2011 vzali. A protože jsme v té době stále bydleli v tom bytě (s mojí maminkou a Montym - Rhodéským ridgebackem, což jsem možná zapoměl v úvodu podotknout) rozhodli jsme se pro změnu.

Prapůvodní plán byl, že nabídneme byt k prodeji za cenu mírně vyšší než byla zhruba tržní hodnota bytu. Mezitím se začneme koukat po nějakém pěkném baráčku blízko Prahy do pěti milionů a až prodáme byt tak si vezmem 50% hypotéku a koupíme hotový barák. Mno jo, ale jak to tak bývá za zhruba dva měsíce intenzívního hledání jsme nenašli jediný vhodný domek. V každém samozřejmě něco chybělo, a když už nechybělo tak byl daleko nebo byl drahý.

Následovala rozhodnutí typu: navýšíme rozpočet, koupíme rozestavěný, vybereme horší lokalitu. Nakonec jsem narazil na webové stránky stavby domu svépomocí. Netrvalo dlouho a začali jsme se koukat po pozemku. Tedy já se začal koukat a žena jenom zamítala a zamítala a zamítala. Hned na začátku nás zaujal poměrně levný pozemek ve Škvorci s kompletním zasíťováním (bez plynu). Ale byl u silnice (101 po které si dříve hojně kamiony zkracovali cestu z D1 na mladoboleslavskou), což jsem nedokázal rozdýchat.

Tak jsme hledali dál až jsme se dopracovali do Doubravčic, kde jsme našli luxusní pozemek bez sítí. Po hrubém odhadu ceny zasíťování se cena za metr vyšplhala výše než u pozemku ve Škvorci.  Návíc máme menší statek (popř. větší chalupu) u Holovous v podkrkonoší kde trávíme téměř každý víkend takže zvýtězila kompletní vybavenost Škvorce nad větší rozlohou a přilehlým lesem pozemku v Doubravčicích.

Tak to je zhruba poslední rok v pár větách. Takhle to skoro vypadá, že se dva lidi rozhodli stavět, klikli na pár odkazů na netu a bylo hotovo. Ale skutečnost je, že za těch pár měsíců bylo potřeba vyřešit milion věcí. Samotný výběr lokality u Prahy nebyl uplně jednoduchý. Několikrát jsme objeli celou Prahu kolem dokola a ne a ne se rozhodnout. Najít pozemek na Praze východ, s dobrou dopravní dostupností do Prahy (a to jak do centra kde oba pracujeme tak na Černý Most kam budem vozit děti k babičce), s kompletní občanskou vybaveností, s vyžitím pro děti, s orientací pozemku na jih tak aby na jižní straně nebyla silnice nebo jiná cesta a hlavně za rozumnou cenu je téměř nadlidský výkon.

Ale nakonec se podařilo. Jenže co teď, když máme byt, kterej nikdo nechce (a to už jsme cenu snížili na minimální námi akceptovatelnou cenu)? Jak pozemek zaplatíme? A kde budeme bydlet až byt prodáme? Ale o tom až příště, protože samotné vyřizování hypotéky u České spořitelny a prodej bytu vydá na několikaset stránkový román.

Už teď mám hlavu jako pátrací balón. Ale baví mě to.