Jak se Vám bydlí v dřevostavbě?
"Nyní zde bydlíme tři měsíce. Zastavěná plocha domu činí přes 100 m², obytná plocha je asi 90 m². Stavba trvala osm měsíců od prvního kopnutí. Pak ještě měsíc probíhaly drobné úpravy, ale do devíti měsíců jsme se synem bydleli.
Musím říci, že dům je zateplený polystyrenem a úžasně drží teplo. Vytopím jej podlahovým vytápěním na 25 °C a další tři dny se teplota víceméně drží. Krásně se zde chodí bosky.
Od začátku stavby jsem si vychodila své cesty. Když mi pak udělali kuchyň bylo to, jako bych v ní vařila celý život. Zkrátka vše přesně podle mých představ.
V domě mám tepelné čerpadlo, které ohřívá také teplou vodu. Mám přípravu na krbová kamna. Ještě jsem je nestihla připojit, ale již jsem si udělala obklady."
Jak je to s hlukem?
"Máme sádrokartonové příčky, takže když si nahlas syn v pokoji pouští televizi, je to slyšet. Máme ale oddělenou obytnou a spací část, tak nás hluk neruší."
Mít vlastní bydlení, je pro mě priorita
Co stálo na začátku rozhodnutí stavět dům? „Se synem jsme žili v bytě, ale daleko od rodičů. Během COVIDU jsem jim chtěla být nablízku. Našla jsem si proto v jejich blízkosti práci. Nějakou dobu jsme se synem bydleli s rodiči v jejich domě. Váhala jsem nad koupí bytu a stavbou domu. Nakonec vyhrála stavba domu, kterou jsem zafinancovala téměř celou prodejem původního bytu.
Zahájila jsem stavbu v době, kdy ale začala válka na Ukrajině, což sebou přineslo zdražení celé stavby o zhruba tři čtvrtě milionu korun. Malým úvěrem jsem tak musela pokrýt toto navýšení.“
Jak vznikal Váš projekt? S projektantkou na jedné vlně
"Typový projekt dřevostavby jsem si vybrala na stavebním veletrhu v Olomouci. Vybírala jsem asi ze tří projektů a dvou stavebních firem. Následně jsem si zvolila stavební firmu, která byla nejblíž mému bydlišti. S firmou jsme se domluvili, že udělají dřevostavbu, střechu, okna, fasádu a podlahové vytápění. Zbytek byl na mě.
Projektantkou firmy byla žena. Hrozně jsme si porozuměly, zejména v tom, co ženy v domě chtějí a potřebují. Byly jsme na stejné vlně. Dispozice domu jsme upravily na 3+kk. Vyšel mi vstříc také majitel firmy, se kterým jsme se na všem bez problémů dohodli. Už od začátku jsem věděla, že stavba dopadne dobře."
Učila jsem se na internetu a za pochodu
"Informace jsem odkoukávala na Facebooku - četla jsem různé příspěvky stavebníků a pročítala komentáře. Na Youtube jsem sledovala videa. Člověk se učil metodou pokus omyl."
Pracovní činnosti na stavbě nebyly tak složité
Co vše jste dělala svépomocí? „Kopala jsem si inženýrské sítě, za pochodu jsem se učila, co je chránička atd. S rýčem jsem byla největší kamarád. Po fyzické stránce bylo toto náročné, ale vždy jsem si říkala, že tím šetřím peníze. Mohu si za to koupit nové vybavení do domu. Za každou vykopanou dírou jsem viděla sedačku nebo barovou židli. Každé kopnutí šetří peníze.
Dům jsem penetrovala před hydroizolací, také jsem ho třikrát vymalovala. Dělala jsem obklady v koupelně a po celém domě dlažby. Sokl ze zbylé dlažby s nerezovou lištou. Vše spárovala.
Půjčila jsem si řezačku, na první obkladačce se člověk naučí, jaké má dlaždice vlastnosti. Učila jsem se také práci s flexou. Nebylo to tak složité.
Kopala jsem všechny zásaky od retenční nádrže a napojovala odpadové trubky. Z internetu jsem se naučila co a jak. Také jsem si přidělávala světla v domě.
Teď jsem betonovala schody před domem ze ztraceného bednění Izobeton, které není tak těžké. Potřebovala jsem navést trochu štěrku, to už byla tedy síla. Není ale nad to, když člověk chvíli vozí štěrk, jde pak posekat trávu, pak jde dělat další věc. Mám ráda, když se činnosti střídají.“
Nejhorší na celé stavbě bylo obíhání úřadů
Co bylo nejtěžší na stavbě svépomocí? „Asi obíhání úřadů. Konkrétně na společný souhlas jsem čekala dlouho. Rovněž připojení elektřiny bylo na dlouho. S ČEZEM se táhlo rok a tři čtvrtě. V den, kdy konečně přijel jejich technik, nešla v celé obci elektrika.“
Co byste na domě udělala jinak?
„Asi bych prodloužila střechu přes celou délku domu hned na začátku stavby. Nyní mám zastřešenou terasu jen 3x3 metru. Také plánuji po celé délce domu udělat čtyřmetrovou terasu. Měla jsem udělat přípravu hned na začátku.“
Nejvíc pyšná jsem na ložnici!
„Na ložnici! Jen postel, dva obrazy a velké francouzské okno. Nedala jsem si tam ani knihy, líbí se mi, že je to vzdušná ložnice. Také mám ráda krytou terasu 3x3 m. Přijdete s nákupem, schováte si tašky. Setkáváme se tam i s rodinou.“
Co říkalo okolí na to, že budete stavět sama?
„Rodina nedokázala pochopit, že sama žena může stavět dům. Proběhla tam výrazná výměna názorů. A nevěří mi to snad do dneška. Cizí lidé se často ptají: „S kým to stavíš?" Pak je zajímá: „Kde jsi na to vzala?“ Jsem ráda, že jsem si stavbu svépomocí vyzkoušela sama a chyby mi nikdo nemůže vyčítat!“
Šla byste znovu do stavby Svépomocí?
"Určitě! Mám chuť pokračovat dál. Už mám vykopané základy na zahradní domek. Zvažuji, zda bude zděný, nebo si ho udělám sama ze dřeva."
Co byste vzkázal lidem, kteří stojí teprve na začátku stavby?
„Člověk tomu musí hned od začátku věřit. Nesmí pochybovat. Zkrátka optimistický přístup.“
Děkujeme Heleně za rozhovor a přejeme jí, ať se jí se synem krásně bydlí!
Pokud máte zájem udělat s námi rozhovor o své stavbě, kontaktujte nás na emailu Tereza@svepomoci.cz.
Sdílet 
