Rozhovor se stavebníkem Milanem: Říkali mi, že jsem blázen

“Inspiraci pro projekt našeho domu jsme hledali na internetu. Procházeli jsme s přítelkyní i různé typové domy.

Nakonec jsme si s řekli, že nechceme kopii jiného domu, ale vlastní originální bydlení. Po večerech jsme si malovali, navrhovali a diskutovali, jak by měl dům vypadat. Následně jsme oslovili konzultanta. Ten nám zpracoval projekt.”

Přízemní dům stojí na základové desce 17x17 m. Jeho obytná plocha činí 189 m².

“Vyzkoušeli jsme si bydlení u mých rodičů ve dvougeneračním domě. Všechno bylo do schodů. Na základě vlastní zkušenosti jsme si tedy zvolili bezbariérové bydlení.”

Základy domu jsou ze ztraceného bednění, které Milan ručně betonoval. Jak sám přiznal, byla to ta nejhorší práce na stavbě celkově.

„Švagr vyhrabal ornici, udělal pasy, které jsem sám betonoval. Beton jsem si míchal v míchačce a prokládal kameny. Zpětně mohu říci, že to byla ta nejhorší práce na stavbě. Chtěl jsem ušetřit, ale bylo to fyzicky i psychicky vyčerpávající.“

„Nejvíce mi během stavby pomáhal otec, který již během svého života postavil tři domy. Řekl mi, že semnou půjde i do stavby čtvrtého. Další informace jsem čerpal na webu Svépomocí.cz. Na domě jsem dělal svépomocí vše kromě topení, tepelného čerpadla vzduch voda, oken, střechy a vody."

Stavba bungalovu trvala jen jeden rok a tři měsíce. Jak ale Milan říká, bylo to na úkor času na rodinu.

„Pracuji v Německu, a tak jsem odjížděl z domu brzy ráno a vracel se v sedm večer. Když byla síla, jezdil jsem ještě večer pracovat na dům a pak samozřejmě i o víkendech. Neměla to tak lehké ani má přítelkyně, která byla na malé děti sama.

Úspora peněz prací svépomocí však byla veliká, banka nám dům nacenila na 15 milionů. Já jej dokázal postavit za necelé čtyři miliony. Do stavby svépomocí jsme šli s přítelkyní s tím, že chceme něco vybudovat a nelitujeme toho.“

„Ve dvou místnostech nám naměřili silnější radon. S projektantem jsme tak řešili izolaci. Dávali jsme dva druhy lepenky. Jednu s vláknem a druhou s hliníkovou vložkou.“

„Mám zateplený strop po celém domě vatou ve výšce 38 cm. Na střeše jsou klasické vazníky, takže pokud by s námi děti chtěly zůstat déle, je možné udělat z technické místnosti schody na půdu a zde vybudovat další obytné prostory.“

„Jsem elektrikář a dělat si elektřinu na vlastním domě je radost. Bavilo mě vymýšlet úsporná řešení. Po celém domě mám například 98 bodovek.

Venkovní osvětlení je zatím jen vyvedené, čekáme na dokončení veřejné komunikace a chodníků v obci. Teprve potom přijde na řadu fasáda a venkovní osvětlení. S tím souvisí také zahradní úpravy kolem domu, které jsme zatím nemohli realizovat. Je to ovšem v plánu příští rok.“

Asi jen málokterý dům je na konci úplně bez chybiček. Ostatně také Milanův otec tvrdí, že až jeho třetí dům je nejlepší.

„Každou chvíli mě napadne něco, co bych na svém domě udělal jinak.  Nyní třeba větší okna v dětských pokojích. Původně jsme je velká v projektu měli, ale když jsem je vyboural, zdála se nám velká až moc, a tak jsme je zmenšili.

Mezi chodbou a jídelnou prochází traverza typu H, na které stojí krov celé střechy. Kdyby to šlo zpětně vrátit, změnil bych asi polohu nosné zdi, abych tam neměl kapsu ze sádrokartonu.“

„Určitě, už jen z finančního hlediska. Když je schopnost a síla vyplatí se to!“

„Stavebníkům bych vzkázal, že i když je něco překvapí nebo se objeví něco, co nečekali, ať jdou dál za svým snem. Nesmí myslet na to špatné a věřit si, aby po nich něco zůstalo. Ve finále to stojí za to!“ uzavírá rozhovor Milan.

Milanovi děkujeme za rozhovor a přejeme jemu a celé rodině, ať se jim dobře bydlí!

Pokud máte zájem udělat s námi rozhovor o své stavbě, kontaktujte nás na emailu Tereza@svepomoci.cz.