Jak to u nás začalo?

Jako první jsme samozřejmě oslovili pana Googla, jestli o něčem neví. Samozřejmě věděl, ale jelikož se od Jičína, kde momentálně bydlíme, nechceme moc vzdalovat a nechceme dát za pozemek ranec, výsledek hledání pana Googla, ač se snažil jak chtěl, se rovnal nule. Dobré pozemky byly rozebrané a ty ostatní byly ve vesnicích, které i Google měl problém najít, nebo nezasíťované s nejbližším bodem připojení 200 metrů daleko. Už jsme si řekli, že to necháme být, když kde se vzala tu se vzala babička mé ženy s tím, že by nám nechala pozemek mezi jejím domem a domem rodičů mé ženy. Samozřejmě jsme byli nadšení, ikdyž pozemek není zrovna z nejkrásnějších. Je ve tvaru trojuhelníku a do kopce, ale je na úpatí kopce známém jako Zebín s nádherným výhledem na celý Jičín. Už jsme objednávali katalogy s rodinnými domy, když přišel dopis z odboru územního plánování v Jičíně s tím, že pozemek se nachází v takzvané "zelené zóně" a jediné, co na něm můžeme postavit, je cyklostezka nebo jezírko s Rákosníčkem. Po tom, co jsem našel spadlou bradu, jsem vypustil pár nepublikovatelných výrazů na adresu Evropské unie, která má bohužel v tomhle prsty, zhluboka jsme se nadechli a začali od nuly. Jednoho krásného dne na mě na internetu vykouknul pozemek v nedaleké vesničce Dřevěnice. Příznivci volejbalu určitě znají. :) Jeli jsme na něj kouknout, ale už při příjezdu bylo jasné, že tenhle ne. Byl 2 metry pod urovni vozovky a v záplavové oblasti. Takže zase nic. Napadlo nás tedy zajet přímo na obecní úřad. Jelikož bylo vidět že v obci s cca 300 obyvateli se hooooodně staví (cca 20 rozestavěných domů), napadlo nás, že by místní starosta mohl o něčem vědět. A ejhle, obec bude prodávat pozemky na stavbu. Jupííí!!!.