Zasíťování pozemku - voda, odpad, elektřina.

Vzhledem k našemu nadšení z blízkosti vodního zdroje jsem uspořádal víkendové grilovací kopání. Výkop pro vodoměrnou šachtu 1m široký a 1,5m hluboký a výkop pro dvoukubíkovou odpadní jímku 1m široký a 2,5m hluboký jsme v rámci rodinné grilovací soboty zvládli v pohodě. Kopání až na červencové vedro bylo vcelku velmi snadné, neboť lokalita Poděbradska je velmi písčitá a v okolí se nachází i několik lomů, tak jako bývalý prostor dnešního Sadského jezera, kam jsme se upocení dojeli osvěžit a umýt. Po půl metru kopání hlínou jsme narazili na krásný písek, který jsme si do zásoby mohli uložit na zahradě pro pozdější stavební využití. Při výkopu jímky jsme v zhruba 2,2m metrech narazili na spodní vodu, která naštěstí do osazení zůstala jen na dně výkopu. Pro obě nádrže jsme v nedělním oddychovém časem už jen prokopali v nezámrzné hloubce trasu pro potrubí od plotu.

Výkop jsme zabezpečili a hned v pondělí se dostavila firma, která přivezla dvě objednané polyethylenové samonosné nádrže. Následně provedla usazení a vyrovnání šachty a jímky do výkopu. Do vodoměrné šachty navrtali potrubí pro obecní vodovod s vodoměrem a za něj nám udělali přípojku na zahradní hadici a vypouštěcí ventil pro zimní odstávku. Do odpadní jímky navrtali potrubí pro obecní tlakovou kanalizaci, kterou zaslepili, tak aby byla připravená pro budoucí připojení.

Zemina a písek, které byly okolo výkopu, tak už byly snadnou záležitostí pro obsypání nádrží a jejich zafixování. Byl to skvělý pocit, když bez nějakého dlouhého úřadování a shánění nám do týdne na pozemek tekla čerstvá pitná voda. Kempování na pozemku se stalo daleko snesitelnějším, neboť jsme již nemuseli vozit padesátilitrové barely s vodou. Z čerstvé vody a jejího dostatečného množství měl radost i náš pes.

Podepsání smlouvy o dodávce vody s vodohospodářem už byla jen formalitou.

Jelikož se v oplocení pozemku nacházel elektrorozvodný sloupek ČEZu, tak jsme byli přesvědčeni, že tak jak bylo snadné dostat na pozemek vodu, tak bude snadné se připojit i k elektřině. Údiv a zklamání na sebe nenechaly dlouho čekat. Následující den jsme se osobně vydali k distributorovi elektřiny, kde nás po přivítání paní schladila informacemi o tom, o co vše musíme požádat, provést a doložit, než nás připojí. Po návštěvě kontaktního centra a nafasování potřebných lejster se žádostí o připojení k distribuční síti jsme začali naši dlouhou a velice nezábavnou čtyřměsíční hru. Jediné pozitivum na tomto neelektrickém období bylo, že člověk začne žít tak nějak víc v souladu s přírodou. Bez rozptylujících televizních obrazovek jsme se západem slunce uléhali, abychom mohli s ranním úsvitem a vesnickým kokrháním vstávat.

Naše malé štěně Belgičana Dex (Dexter), nás svojí energetickou zásobou udržoval v bdělosti a bylo naší denní povinností jej vzít na dlouhé procházky po okolí a hlavně do centra vsi k udržovanému rybníku, kde si schladil své neunavující tlapky.

Při těchto procházkách jsme se pravidelně zastavovali na několik točených, abychom se občerstvili před další procházkou i my. Díky příjemné hospůdce v obci, kde se schází místní obyvatelé na kus řeči u piva, jsme se záhy seznámili i s místními odborníky na cokoliv, kteří disponovali prospěšnými informacemi, lepšími než internetový vyhledávač.

„Jo vy jste ti pražáci, co koupili tu zahradu a máte tam ten karavan.“ „Je tady hezky, co?“ „Máte krásnýho pejska.“

Po pár seznamovacích konverzacích jsme se místních znalců ptali, zda neví, jestli je tu zdatný elektrikář, který by nás uměl připojit k elektřině, abychom nemuseli chodit spát se setměním. Od vedlejšího stolu se k nám otočil starší sympatický pán, který o sobě prozradil, že elektrikařinu už dělá jen jako koníček a přivýdělek k důchodu a co pro nás může udělat. Zasvětili jsme jej do našeho problému s elektřinou a on nám sdělil, že na tom není nic složitého a že nám pomůže. Na jeho rady jsme obratem na konci července podali žádost k distributorovi o připojení k nízkému napětí z konkrétního elektrorozvodného sloupku. Zaregistrovali jsme se na jejich portálu, abychom mohli sledovat, co se děje s naší žádostí. Dále jsme si objednali plastový elektroměrný sloupek se zadními zásuvkami a čekali. Naštěstí to byly krásné letní večerní návraty, kdy nás z procházek s mezizastávkou v hospůdce vždy bezpečně domů po tmě doprovodilo naše neúnavné štěně.

Elektroměrný sloupek DCK Holoubkov ER212/NKP7P-C se zásuvkami s patřičným jistícím vybavením nám přišel díky eshopu rychle. Bohužel v krabici vydržel zabalený až do října. Do čtrnácti dní nám přišel dopis, ve kterém byla smlouva o připojení, kterou jsme podepsanou obratem zaslali zpět a čekali na další postup. V podepsané smlouvě o připojení byly informace s technickými podmínkami připojení. Z tohoto jsme se dozvěděli, že s naším připojením souhlasí a že si na vlastní náklady musíme zřídit odborným připojením elektroměrný sloupek s dostatečným vybavením. Toto připojení doložíme revizní zprávou a zaplatíme podíl na vynaložených nákladech za připojení k distribuční soustavě nízkého napětí. Po marném nahlížení do portálu distributora, co se děje s naší žádostí o připojení jsme zhruba po měsíci zjistili, že se neděje nic. Žádost se na jejich časové ose nepohnula ve schvalovacím procesu o kýžený bod dál.

Po urgencích na zákaznickém centru, zda neví, kdo má na starosti naší žádost se ledy trochu pohnuly. Celé čekání na proud a připojení se zadrhnul na informaci od distributora, že elektrorozvodný sloupek musí projít tzv. přezbrojením, což nás trochu vyděsilo a přemýšleli jsme, jestli vykopaný písek z nádrží nenasypat do pytlů a neudělat kryt. Naštěstí se jednalo o technickou výměnu střev sloupku, kdy původní svorkovnice pro nožové pojistky byly přezbrojeny za zdvojené a s menšími rozměry pro připojení dalších případných odběratelů. Tento krok ze strany distributora jsme nemohli nijak ovlivnit, a který se i díky liknavosti některých pracovníků distributora protáhl až do října.

Se zkracujícími se dny a rychlejším nástupem noci, nám nezbylo nic jiného než požádat souseda, zda by nám nezprostředkoval pár kilowatů. Po dohodě zapojil naší prodlužovačku do jeho zásuvky a my jsme mohli vítězně do potemnělého okolí rozsvítit lampičku v předstanu karavanu a přilákat o něco více komárů a můr.

Po dalších urgencích, kdy proběhne to důležité přezbrojení, jsme se posunuli k finálnímu schválení jako dalšího důležitého bodu na časové ose na portálu distributora. Bohužel k naší smůle toto schválení bylo po termínu, kdy daný měsíc jsou plánovány odstávky k plánovaným pracím na rozvodných sítích.

Koncem září se na elektrorozvodném sloupku objevil oranžovo bílý lísteček s informací o plánované odstávce s přerušením dodávek elektřiny, který nás velmi potěšil. To že odstávka proběhne až v druhé půlce října, jsme brali s nadhledem, neboť přes prodlužovací šňůru k nám od souseda tekl potřebný střídavý proud.

Odstávka a přezbrojení proběhlo dle plánu. Následně jsme dle návodu výrobce zakopali elektroměrný sloupek a provedli přípravu na propojení s elektroměrným sloupkem kopoflexovým potrubím. Šikovný místní elektrikář z hospůdky provedl odborné připojení a propojil oba sloupky. Následně nám zajistil revizní zprávu o připojení, kterou jsme vítězně zaslali distributorovi. Ten již do týdne vyslal na místo technika, který osadil elektroměrný sloupek měřícími hodinami.

Datum 7. listopadu (pro pamětníky datum VŘSR) se nám též stalo slavnostním, neboť po cvaknutí jističem jsme mohli spokojeně začít přes zadní zásuvkový výstup odebírat vlastní elektřinu. Soused od nás za provizorní připojení k našemu poděkování dostal k penězům i sladkou pozornost.

Příště se s Vámi podělíme o to, jak jsme řešili internetové připojení, zabezpečení pozemku s karavanem, nezbytnou kadibudku a zahradní sprchový přístřešek s ohřevem vody. Navíc se podělíme opět o malý zázrak, kdy jsme díky polské firmě měli do týdne během pár hodin postavenou plechovou 25m2 sedlovou garáž.