Rekonstrukce domu

Koupit pozemek a stavět, nebo rekonstruovat? Lehčí, nebo těžší cesta? My jsme se rozhodli pro rekonstrukci 180 let staré chalupy, párkrát nevěřili vlastním očím, neviděli konec bourání a vyvážení suti, ale nakonec dům rychle obydleli.

Tato série článků má motivovat všechny ty, kteří se do rekonstrukce starého domu pustili, mají nadšení jako my a tu a tam jejich návštěva prohodí: „A nebylo by to lepší zbourat?“; „No starý barák je starý barák.“ „To máte do konce života.“ a po roční dřině „no tady je ještě práce, to bych nechtěl“. A my jsme to chtěli, rychle a svépomocí opravujeme a snažíme se dát starému domu duši dnešní doby. 

Rekonstruovali jsme jednou cvičně a nyní finálně. Prvním naším cílem bylo, co nejrychleji se nastěhovat, opustit vysokoškolskou kolej a čekat. Čekat na projekt a přeložku elektrického vedení od ČEZ a to obnášelo opravdu hodně trpělivosti, telefonátů a peněz. Během naší cvičné rekonstrukce jsme si vybudovali takový studentský byt a zjišťovali, jestli místo, které jsme doposud ani neznali a okresní město znali jen z rychlíku, uznáme za své. Uznali. Ale často to bylo náročnější, než jsme si zprvu mysleli. Zázemí rodin máme sice na obě světové strany, ale vzdálenosti 70 a 140 km otázky typu „Můžu si v rychlosti půjčit…?“ „Pomůžeš mi, je to jen chvíle?“ to celkem komplikuje. Vytváříte si svou identitu v okrese, kde Vás nikdo nezná a Vy nemáte žádnou spojitost jako „ jo to je nevlastní bratr toho co dělá to“. Pomalinku poznáváte skvělé sousedy a říkáte si, že jste během toho desetiminutového rozhodnutí měli štěstí a že je tu opravdu krásně. Dlouho jsme kvůli přeložce pročekali, ale zakusili jsme života na chalupě, studovali, pracovali, bourali přebytečné stodůlky, přístřešky, rodili a chovali a pak jsme se teprve mohli rozhodnout to vzít opravdu z gruntu a přistavět první patro.