Jako první jsme roznosili stropní trámce nad garáží a kraje zatěžkali vždy třemi stropními vložkami. Ty jsme si podávali spodem, mezi trámci. Pokračovali jsme pak v ostatních místnostech, až jsme měli trámce všude rozmístěné a zatěžkané. Nějak jsem se při návrhu přepočítal, protože jeden trámec nám zbyl ;-)
Abychom mohli pokračovat dále, bylo nutné stropní trámce podepřít. Maximální rozteč podpěr a potřebné navýšení lze vyčíst z technických listů k danému stropu. Protože po betonáži musí být podepřený strop minimálně měsíc a naším víkendovým tempem budeme ještě měsíc připravovat strop na zalití, využili jsme k podepření dřevěné kůly. Ty pak dále prodáme nebo použijeme jako topivo. Kdybychom si půjčili stojky, vyšlo by nás to dráž a ještě bychom je museli vrátit :) Stojky jsme si tedy půjčili jen tři a s jejich pomocí si podpírali právě instalované trámy. Na podepření jsme použili kolem devadesáti kůlů, čímž vznikl ve spodním patře celkem útulný les. Vyšalovat se musely i schody a okolí komínů.
Následovalo roznosení stropních vložek. Část jsme si podávali spodem, abychom nemuseli s vložkou běhat přes celý barák k výtahu a zpět. Zbytek už jsme vozili výtahem. Dutých stropních vložek jsem využil k vedení odvětrání. Až s odstupem času jsem si uvědomil, že jsem zapomněl řešit odvětrání v kuchyni. Budu muset vymyslet nějaký workaround ;-)
Když bylo roznošeno, zbývalo obezdít strop věncovkami a vydrátkovat armovací koše do věnců a nad nosné zdi. Obezdění dostala na starosti Terezka, protože jí to moc krásně šlo a ostatní šli drátkovat. Ač to nebylo nutné, dojel jsem pro karisítě a rozhodil je na strop. Celek přijde nadbetonovat pěti centimetry betonu.
Betonování stropu bylo samostatnou kapitolou. Trochu, možná vlastně dost, jsme se báli, že věncovky neudrží tlak betonu a povolí. Tahle obava se naštěstí nenaplnila, ikdyž asi moc nechybělo, protože na čelní straně se věncovky znatelně naklopily.
Sdílet 
