Sádrokartonové podkroví - část 27.

Na začátek musím ještě říct, že podkroví bylo obnažené cca 11 měsíců od té doby, co se dokončila střecha a 6 měsíců po provedení omítek, takže vypadalo poměrně proschle. Pro montáž konstrukce jsem používal

• krokvové závěsy pro šikmou část
• rychlo/přímé/perové závěsy s drátem (více pojmů pro stejnou věc) pro vodorovnou část 

K samotné technické montáži sádrokartonu - popíšu teď v krocích jednu vzorovou místnost se střešním oknem:

1. dotáhl matky na pozednici
2. zkontroloval, že každý mezikrokevní prostor za pozednicí má vzduchovou mezeru ven, pokud ne, udělal jsem do věncovky a polystyrenu dvě díry roxorem 
3. vyplnil prostory za a před pozednicí vatou a to tak, že jsem tam vatu nacpal
4. začal montoval vodorovné UD profily po obvodu, 10 cm pod hranu vyzděných příček z ytongu
5. pak až ty šikmé UD profily, aby ten šikmý UD profily byl končil pod tím vodorovným (tohle mi přišlo kvůli montáži parozábrany nejlepší řešení, viz níže pak), bohužel pro mě jsem to zjistil až dýl
6. teď už víceméně jedno, jestli se začne montoval šikmá nebo vodorovná část dřív
7. vodorovnou jsem dělal dvojitý rošt z CD profilů (ten dvojitý na vodorovnou je doporučené i Rigipsem)
8. šikmou část jsem dělal rošt jednoduchý z CD na krokvové závěsy, závěsy jsem koupil 30cm dlouhé ale byly moc dlouhé, tak jsem je kleštěma na plech musel zkracovat o 5 cm, někde jsem je zdvojoval, protože se mi zdálo, že 12cm těch závěsů, co vykukovaly zpod krokve, je trochu moc, ale bylo to v pohodě můžu říct teď zpětně
9. vkládal jsem vatu mezi krokve, poměrně držela a kde nedržela, kvůli mému nepřesnému řezu, tak se opřela o CD profily a pak druhá vrstva vaty ji vmáčkla a podržela
10. do vodorovné části jsem vkládal zeshora z půdy (to byla jóga a body balance na kleštinách, kdy jsem se nakláněl v různých pozicích, abych dosáhl až za středové vaznice a podobně)
11. prostor kolem okna jsem vatou vynechal z půlmetrové vzdálenosti a udělal CD a UD profily společně s vatou a deskami kolem okna
12. parozábrana pod vatu přímo na CD profily, podle projektu -> tady doporučuju určitě nešetřit a koupit parozábranu např od Isoveru, která je v "kuse" (ta moje Isover měla po rozvinutí šířku asi 5m) a netvoří pouze jednotlivé pásy, které je pak třeba poslepovat páskou přes sebe
13. opláštění pomocí el. šroubováku na sádrokarton s podavačem vrutů
14. tmelení 

Založit UDčka do vzájemné roviny - na krokve se nedalo spolehnout, byly tam rozdíly. Uštípl jsem tedy 2 naprosto stejně dlouhé UD profily (samozřejmě nůžkami na železo) a jednu z nich ukotvil cca podle krokve (do ytongu obyčejnýma natloukačkama a do duté cihly FUP hmoždinkama), přičemž jsem nechával pod krokvemi cca 10-12cm. Druhé UDčko jsem pak pomocí laseru přenesl jak spodek, tak hořejšek na protilehlou stranu zdi. Vodorovné UD byly hračka. Rohy jsem dělal tak, aby se nepřekrývaly a vždy sem aspon 1 cm vynechal, aby na sebe nenarážely.  CD profily jsem ve vodorovné části dělal jako rastry (dvě vrstvy) a v šikmé části samozřejmě v jedné. Protože byly krokové závěsy povytažené 12 cm, měl jsem tendenci je zdvojovat - čili předimenzovávat. A rovněž vruty do krokví jsem do nich dával ne dva ale tři. Osvědčilo se rovnání šikmých CD profilů do 2,5m stahovací latě. Jednoduše jsem přitisk lna profil a táta dotáh šrouby v krokvových závěsech. Vodorovné CD profily jsem urovnal podle laseru a magnetického štítku s mm stupnicí. Bylo to perfektně rovné, pro kontrolu jsem přiložil 2,5 lať různými směry. Bez laseru a laserového magnetického štítku bych se do sádrokartonu nepouštěl. CD profily jsem opět předimenzoval, dával jsem nosné od sebe i 60 cm (podle Příručky sádrokartonáře stačí 90cm. Montážní profily jsem dával cca 40-50cm od sebe. Nešetřil jsem materiálem)  Okno jsem se naučil opláštit na kurzu. Resp. postupy. Konkrétně jsem stejnak improvizoval. Důležité je u střešního okna odsadit profil jak nahoře, tak dole, aby bylo místo (aspoň 10-15cm) na vatu, viz fotky. Na malém WC jsem CD kotvil tex vrtuy do UD profilu, jinak ve velkých místnostnech ne kvůli roztažnosti.

Pak jsem se vrhl na vatování - do šikmé části jsem vkládal samozřejmě zespoda a do vodorovné z půdy, kde jsem balancoval na kleštinách a částečně na pochozích fošnách, které jsem si tam v létě už natahal, takže pěkně proschly a současně si za půl roku i kleštiny o něco sedly. Na půdě jsem dával všechny vrstvy vaty - 10+10cm pod kleštiny, 18 mezi ně. Vše tak nějak křížem. Připadal jsem si jako na hodinach jógy, kdy jsem se natahoval při vkládání a řezání, protože jsem chtěl vatu mít samozřejmě i pod nosnými ocelovými vaznicemi a kolem perových závěsů jsem taky udělal řez, aby vata zapadla kolem. Rouška a brýle byly potřeba. Rukavice taky. Měl jsem i celoobličejovou masku na stříkání barev a používal bych ji víc, kdyby se v ní lépe dýchalo. Zvlášť vkládání vaty nad sebe, tam sem ji měl. Vatu jsem ani nevyvazoval provázkem, jenom občas na začátku než jsem se naučil ji vkládat tak, aby se držela o CD profily. Peklo byla parotěsná folie, která podle projektu přišla na CD profily. Lépe se mi dělalo s folií od Isoveru, která byla po rozbalení v kuse (cca 6m na délku role) a ne jako role krát 1,2m. Na omítnutou zeď jsem ji lepil lepidlem na parotěsné folie v tubě. Padlo jich dost. Tady bylo umění nemít moc přehybů nebo ji nemít napnutou v prostoru přechodu šikmé a vodorovné části profilů, aby tam šly pěkně desky. Desky jsem dával zelené všude - RBI. Podle projektu. Jsou i tvrdší. Desky jsme dávali vždy ve dvou a pomocí šroubováku Bosch s podavačem vrutů. Ten byl super a bez něj by to bylo náročnější, když člověk nemá ten teleskopický stojan na držení desek. Kdyby někdo chtěl, šroubovák s podavačem prodám. Všechno ze štaflí, chce to mít dvoje. Připomenu, že svislé kraje desek, které jsou u zdi, je nutné seříznout, aby neměly tu zkosenou (sníženou hranu) hranu a pak tu ještě seříznout trochu do písmene V, kvůli tmelu. Desky odsejpaly skoro samy. Skoro. Byla to teda šichta, myslel jsem si, že to půjde víc samo :) Schodiště jsem dělal z velkého štafel žebříku, kdy jsem si podepřel jednu stranu extrudovaným polystyrenem slepeným na výšku schodu. Lehké na manipulaci. A bezpečnost práce by měla určitě radost. Taky že jsem se oblékal do páteřové ochrany, co mám z motorky. Pro lepší pocit. Pracovní boty s vyztuženým spodkem jsou samozřejmostí, jinak bych nevydržel na štaflích moc dlouho.

Tmelení jsem dělal pak po nějaké době, kdy jsem měl chuť zase pokračovat. Použil jsem jenom jeden tmel Rifino Top od Rigipsu. S ním jsem dělal za poměrně teplých teplot a měl jsem problém, že mi poměrně rychle houstnul. Jinak práce s ním v pohodě. Na 2 místech jsem měl mezeru od desky ke steně přes 2cm, ale zatmelil jsem to a pak přes to přejel s rohovými flexibilními lištami Habito. Ty jsem dával všude. Do koutů, rohů i přechodů šikmé a vodorovné části desek. Jejich aplikaci do tmelu jsem dělal trochu neortodoxně tak, že jsem ustříhl přesný kus, položil na zametenou podlahu a zubatkou nanesl tmel na lištu. A pak s ním mazal na místo určení a malou lžící zatlačoval. Přišlo mi to zvlášť u delších lišt lepší způsob, než to patlat zubatkou na zeď a než sem došel na konec, tak začátek už zasychal, protože zeď sála vodu rychle.    Celkově s vatou práce s respirátorem pohodová, vybral jsem si poměrně dobré období - zimu a čili jsem se nepotil jako prase, jako někteří předchozí svépomocníci tady psali :) Pak už jenom zatmelení pár odřenin zdi a vymalování - zelené desky asi 3x a hotovo. Když jsem viděl, co je to za kvantum práce, co to obnáší: dělat to jako živnostník, tak bych pod 100 tisíc za práci za 5 místností a chodbu se schodištěm nešel ani omlylem :) Teda když to člověk dělá poctivě...