V CHKO, kde stavíme, nejsou totiž jiné typy střešních krytin povolené. Přísné omezení panuje také v barvě krytiny – přípustná je pouze červená a červenohnědá barva. Hnědá a černá barva je povolena pouze u atypických staveb (kostely) a velmi malých objektů. Protože střechu tmavé barvy nemůžeme mít kvůli respektování “typické venkovské zástavby”, vybrali jsme vínově červenou. Otázku, zda betonová nebo pálená taška, nakonec vyhrála pálená s engobou (jedná se o barevnou povrchovou úpravu pálené tašky s hladším povrchem). Navzdory reklamám se kloním k názoru, že betonová taška není na střechu nejvhodnější. Rozmlouvali nám ji také ve stavebninách. Po důkladném studiu jednotlivých materiálů souhlasím s názorem jednoho místního experta ze stavebnin DEK, který prohlásil, že “beton patří do základů, a ne na střechu”. Pojďme si ale probrat střešní krytiny hezky postupně. Pokusím se rozdělit krytiny podle materiálů, z nichž jsou vyrobeny, a popsat jejich výhody a nevýhody. Pozor, jak jsem již zmínil, obec nebo CHKO vám může některé materiály a barvy krytin zakázat.
Přírodní krytiny
Dávné přírodní krytiny jsem nezvažoval a nezkoumal. Většinou se používají na velmi staré objekty. Jde zejména o dřevěný šindel, slámu a rákos. Výjimkou jsou ovšem střechy zelené, které jsou moderní a populární. V podstatě je na střeše určitá vrstva zeminy a v ní nasazené rostliny vhodné pro zelenou střechu. Taková “krytina” dobře izoluje a pohltí asi polovinu srážek, které na ni dopadnou. Nicméně vybudovat zelenou střechu je finančně náročné, protože těžká vrstva hlíny potřebuje pořádně pevnou konstrukci. Nezapomeňte také, že i údržba bude náročnější než u tradičních “neživých”.
Plechové krytiny
Plech se většinou používá jako levná a hlavně lehká forma střešní krytiny. Vzhledem ke zmíněné nízké váze a k tomu, že se vyrábí ve velkých blocích, se také snadno a rychle pokládá. Plechová krytina bývá preferována zejména u starších domů, kde se majitelům nechtělo investovat do nových krovů. Nebo u novostaveb s levnějšími a méně únosnými krovy. Pozor ale, plechová střecha je lehká a mohla by ji snadno odnést vichřice. Je potřeba ji správně ukotvit ke stěnám domu. Nevýhody plechových střech jsou asi dvě: moc dlouho nevydrží (cca 30 let) a při dešti působí hluk. Životnost plechů je sama o sobě vyšší než uváděná, barva na nich však degraduje podstatně rychleji (cca 10-15 let). Existují nové druhy plechových střech s plastovým pokryvem a s pogumovanými místy montáže, které vydrží déle a hluk je v jejich případě nižší, ale to se již cenově dostáváme k ostatním krytinám. Poslední dobou je populární design imitující taškové střechy. Známé jsou značky Lindab, Satjam a Ruukki.
Břidlice
Střecha z pravé kamenné břidlice je vzácná a podle mého úžasná. Jistě jste již někde viděli typickou tmavě šedou až černou kosočtvercovou krytinu z břidlice. Bohužel je také velmi drahá a pracná (jak její výroba, tak montáž). Používá se většinou na historických objektech či starých domech. Protože se přibíjí, lze ji dát i na velmi příkré plochy. Trvanlivost pravé břidlice je téměř neomezená – zkrátka, je to kámen. Existuje také levnější a lehčí náhražka v podobě plastové imitace břidlice (která za svůj vznik vděčí ekologickému zpracování plastového odpadu). Plastové “břidlice” obsahují různé přísady, aby snesly UV, na které je plast obecně citlivý. Také by měly být dostatečně pevné, aby odolaly nepřízni počasí. Osobně ale plast na střechu jako levnou imitaci nechci.
Bitumenové šindele
Šindele se vyrábějí v různých tvarech. Asfaltový šindel se skládá ze skelné nosné vložky, asfaltu a kamenného posypu. Některé typy šindelů jsou dokonce samolepicí. Vyrábí se v různých kvalitách a tedy i trvanlivosti. Cenově jsou ty nejdražší, jejichž životnost je udávána cca 30 let, na stejné úrovni jako pálené tašky. Trvanlivostí sice neoslňují, ale jsou velmi lehké a originální. Najdeme je často v severských zemích a v Kanadě. Střecha musí být uzavřená deskami, ale zase může být subtilnější, protože nese malou váhu. Vzhledem k tomu, že hlavní složkou je asfalt, je asi zřejmé, co této krytině vadí nejvíce – teplo. Asfalt v létě teče a krytina se velmi opotřebovává. Bitumenové šindele jsou tím pádem pro naše klima méně vhodné (zejména teď, kdy jsou léta rok od roku teplejší). Hodí se spíše do hor a chladnějších oblastí. Známí výrobci jsou Katepal, Dehtochema, IKO. Příště zmíním ještě vláknocementové šablony a betonovou a pálenou tašku. Článek si můžete také přečíst na našem blogu bydlimeulesa.cz
Sdílet 
