Existuje celá řada běžných i exotických systémů, přičemž zvolit právě jeden je obtížné a zdlouhavé. Každý výrobce prosazuje jen kladné vlastnosti svého materiálu. Takový je přitom samozřejmě lepší, než ten konkurenční. Aby se člověk dozvěděl i ty méně populární parametry, musí zabrousit až do technických prospektů.
- snadné, rychlé, ale často kompromisní řešení v podobě jednovrstvé skladby zdiva bez dalšího zateplení
- zvolíte oblíbený systém vícevrstvé skladby zdiva.
Hned na úvod dodám, že u nás vyhrála vícevrstvá skladba z VPC (vápenopískové cihly) a venkovní zateplení. Zeď bude tenká (u nás 20 cm), ale velmi pevná a únosná (unese velkou váhu), protože VPC jsou velmi “hutné” a tvrdé. Proto se jim také říká bílý kámen. Přesto, že vzhledově připomínají tvárnice pórobetonu (třeba Ytong), jde o zcela rozdílné technologie. VPC mají velkou akumulační schopnost a jsou středně paropropustné. Jako nosné zdivo ideální. Pevnější je asi jen beton, ale k tomu se také dostaneme. Samozřejmě mají VPC i nevýhody: jsou tvrdé na řezání, těžké a špatně tepelně izolují. Obecně se jedná o zajimavý paradox, na jehož neznalosti se někteří výrobci snaží profitovat – tvrdí, že jejich materiál dobře tepelně izoluje a současně dobře akumuluje teplo. Přitom jde o protichůdné vlastnosti. Nemůžeme mít něco, co do sebe “nasává” teplo a je tudíž skvěle tepelně vodivé, a současně to izoluje a tedy to tepelně vodivé vlastně není. Maximálně je možné, že materiál pouze průměrně izoluje a tedy i průměrně akumuluje. A právě takové kompromisy často nalézáme v novinkách stavebního průmyslu, kdy se výrobce snaží udělat tvárnici, která bude únosná a navíc ještě dobře izolační. Takže jdeme na to. Pokusím se shrnout svůj “výzkum” zdících materiálů.
Klasická pálená cihla
Špatně se shání a dnes se používá spíše jen na opravy starších budov, na zídky apod.
Pálené dutinové tvárnice
Asi nejpopulárnější technologie u nás. Když se po cestě do práce rozhlédnete kolem sebe, nejspíše na novostavbách uvidíte právě tyto typické, cihlově červené tvárnice. Vyrábí se z pálené hlíny a jejich typů a rozměrů existuje celá řada. Do nedávna se ve vícevrstvé skladbě zdiva s vnější tepelnou izolací používaly zejména pevné a únosné tvárnice 30 cm. Výrobci však tvárnice stále vylepšují. Co se týče tepelných vlastností, existují již tvárnice se zabudovanou tepelnou izolací (uvnitř tvárnice se nachází polystyren nebo minerální vata), které papírově splňují požadavky na stavbu pasivních domů. Ovšem asi jen za předpokladu, že zdi staví skutečně kvalitní stavební machr (ve zdivu nesmí vznikat mezery a škvíry, poněvadž je žádná vnější tepelná izolace nebude krýt). Ale i tak se na styčných plochách tvárnic budou tvořit tepelné můstky. Tyto supermoderní tvárnice jsou přitom celkem nákladné. Jejich výhodou je rychlá stavba bez nutnosti zateplovat. Nevýhodou je nižší reálná schopnost tvárnice tepelně izolovat, zejména pokud zdivo zvlhne deštěm, který navlhčí i izolaci v něm. Navíc čím více se výrobci snaží udělat cihlu méně tepelně vodivou, tím více je materiál tvárnice řidší a křehčí. Osobně mě tvárnice, které se dají rozdrtit rukou, děsí. Také je otázka, co izolace uvnitř cihel udělá za 20 let? Systémy jsou to mladé, takže se teprve uvidí. Nejznámější systémy u nás jsou Porotherm a Heluz.
V příštím článku budu pokračovat. Můžete se ale také podívat na náš blog bydlimeulesa.cz
Sdílet 
