Od pasů po desku

Do spodní řady jsem v místě technologické místnosti umístil řadu průchodek pro budoucí kabely, které do domu a i z něj polezou a taky čtyři prostupy pro roury tepelného čerpadla. Po položení první řady bednění jsem položil roxory a všechno pořádně proarmoval. Následovalo položení druhé a tření řady bednění a další armování. Tahle práce byla po kopání a vození hlíny docela odpočinková. Jakmile bylo bednění na místě, tak následovalo další počítání a obědnávání betonu. Na stavbu dojel náš oblíbený mix s dopravníkem a zalití ztraceného bednění jsme bez větších problémů zvládli jenom s manželkou. Já jako minule chobotoval a žena prošťouchávala - hutnila beton. Pohodová práce. Po zatvrdnutí betonu přišla na řadu zavážka desky. Od kabelových a čerpadlových prostupů jsem vytáhl nad úroveň desky kopoflexové chráničky a po konzultaci s projektantem jsem na plochu navozil zpět materiál, který jsme předtím tak pracně vyváželi ven. Náš baráček stojí na štěrkopískovém podkladu, takže vykopaný materiál byl na zavážku ideální a nebylo potřeba dovážet žádný dodatečný materiál. Celková výška navážky byla +- 30 cm, což jsem realizoval ve dvou etapách, kdy jsem materiál vždy pořádně ucapkal žabou. Po zavezení desky už chybělo jenom udělat vnitřní rozvody kanalizace, takže jsem vykopal potřebné rygóly a dle plánu položil kanalizační roury. Nivelákem jsme ustavili hrdla pěkně nad desku a potrubí zapískovali a pořádně uhutnili. Pod zavážku jsem rovněž hodil kopoflexu pro budoucí kabel, který bude napájet venkovní rozvaděč. Další prací bylo rozložit, vyvázat a podepřít karisítě, což byla práce vskutku psychologická, ale naštěstí nijak moc náročná. Posledním úkolem bylo vytvořit bednění perimetru, které jsme udělali z OSB desek. Použili jsme desky tloušťky 22 mm (zbytečně tlusté). Na desky jsme natloukly hřebíky, které pomáhali určovat finální výšku, pomocí niveláku a vodováhy desky ustavili a nakonec jsme je na ztracené bednění připevnili pomocí natloukacích hmoždinek. Po obednění perimetru jsem desky v jejich horní části ještě vázacím drátem přivázal ke karisítím, díky čemuž se desky nevypoukly a neměli snahu se vyvalit ven po zatížení betonem. Deska byla připravená na betonování a na mě padala deprese, jak takový úkon jako amatéři zvládneme. Udělal jsem obvyklý výpočet betonu, přidal rezervu a pro jistotu jsem zase povolal bagristu, který vyhloubil základy pro budoucí čelní oplocení, které posloužili jako uložiště pro zbylý beton. Aby se nám deska dobře stahovala, tak jsem na její střed pomocí niveláku usadili po celé délce 12 roxor, který sloužil jako vodítko pro stahování. V den D jsme se na stavbě sešli v nejpočetnější sestavě a to já s manželkou, moji rodiče, brácha a tchán. Bylo nás tedy 6 a šlo se na věc. Jako první dorazil zase mix s dopravníkem, kterým jsme dostali beton do zadní části desky. Nejprve jsem chobotoval já, protože ostatním se do toho moc nechtělo (hezky z toho kapal beton za krk), ale potřeba mužné síly na urovnávání betonu zahnala za chobot tchána. Zbytek lidí rozhrňoval beton a brácha ho půjčenou vibrační latí dolaďoval. Po rozhrnutí jsme se s bráchou chopili 3,5 m dlouhé hliníkové latě a beton jsme stáhli do roviny. Řidič mixu desku zhlédl, a řekl, že množství betonu, které měl dovézt druhý mix stačit určitě nebude a tak jsme raději vzali o kubík víc. Druhý mix už byl zase klasik a vyklopil na desku zbytek betonu a nakonec se ukázalo, že záložní jáma na beton byla dobrá volba, protože můj výpočet se moc nemýlil a základy plotu se zaplnily skoro až po povrch. Deska tedy byla na světě, nedošlo k žádné katastrofě a pomalu jsme začali věřit, že tu stavbu nakonec asi opravdu zvládneme. Desku jsme začali vzhledem k horkému letnímu počasí intenzivně kropit a po jejím zatvrdnutí jsme ji k naší spokojenosti přeměřili, kdy rozdíl v její výšce byl +-0,5 cm. Jedinou zradou se ukázaly výstupky, které vznikly při dolaďování povrchu hladítkem a o kterých jsem si naivně myslel, že se rozplynou do ztracena. Nerozplynuly se a při betonování stropů jsme si po těchto zkušenostech už s hlazením betonu nelámali moc hlavu.