I když povrchy rosím o sto šest, tak se mi to často trhá, nejosvědčenější mi přijde ty spáry nahazovat a pak vyhladit lžící, nebo hladítkem. Největší oser je řezat tvárnice, od toho bych utekla, naštěstí muž je dost odolný a docela to dává. Ytong je dost křehkej a hned praská, takže při kladení a srovnávání si pomáháme prknem, váha paličky se líp roznese a praská to míň :). Naštěstí se to vše schová ještě pod nátěrový podklad, na který pak přijdou velkoformátové dlaždice. Je to piplačka, ale do víkendu bychom mohli mít hotovo. Také jsme si koupili na ytong drážkovačku a za těch pár korun pěkná hračka. Často řežeme tvárnice flexou, úhly a tvary na geberity jsou někdy dost divoký. Prachu a nepořádku je spousty a pořád běhám s koštětem a vynáším to ven do odpadu. Koupili jsme cca 6 pytlů spojovacích směsí. Možná zítra ještě koupíme dva. Budeme obezdívat jednu trubku od větrání a v druhé místnosti budeme vyzdívat celou krátkou stranu, abychom neměli zeď uskočenou, hezky se to zarovná a nebude to vypadat blbě. Už se nám blíží závoz zeminy kolem domu, o víkendu ještě musíme před aplikací omítek zadělat díry nahoře v krabičkách co budou nad podhledama ze sádrokartonů. Líbí se mi dost zmiňovaný nápad vycpat to novinama, jde to pak dobře v případě potřeby vydrolit. Tak práci zdar!
Galerie
Sdílet 
