Hydroizolace, tepelná izolace, přípojky

Ke konci února jsem pouze uklízel v suterénu, upravoval rozměry regálů do budoucích sklepních kójí, abych ušetřil v suterénu co nejvíce místa. V březnu a dubnu jsem zařizoval rekonstrukce přípojek a rozpojovací skříně ve vlastnictví ČEZu. Na první kopnutí do země jsem měl tedy vše připraveno. Padlo prvního května a šli jsme na to. Vytrhali jsme asfalt z chodníků a začali jsme kopat. Hned zpočátku jsme narazili na první problém. Našli jsme jakési odpadní potrubí, které nebylo nikde zakresleno. Opatrně jsme potrubí odkopali ručně a přišli jsme na to, že jsou to staré dešťové svody, které jsou ve zdivu zaslepené. Takových jsme našli asi další čtyři. Jelikož budu dělat dešťové svody nové, tak jsme tyto staré všechny vytrhali. Potřebovali jsme kopat cca 180 cm do hloubky v uličním traktu, jenže malý bagr už se tak hluboko nedostal a stejně jsme narazili na skálu. Ach, první zásadní problém! Co s tím, říkal jsem si. No bohužel nic, zbytek se musel rozpikovat a dokopat ručně. Vzhledem k množství vedení, které nebylo z poloviny vytyčeno a CETIN o nich ani nevěděl, začal problém druhý. Bagr již nemůže kopat, nedostane se tam. Ani když jsem poptal další dva bagry, nikomu se do toho nechtělo, zkrátka moc kabelů, které se různě přes sebe kříží. V této části dokonce byla skála z břidlice ještě výš! Hrůza, hrůza, hrůza, všechno ručně pikovat a vyhazovat. Už nikdy víc. Po obkopání domu jsme zjistili, že zeď suterénu je z poloviny z kamene a druhé poloviny z cihly. To byl další problém. Jak na to natavit hydroizolaci? Přizval jsem stavební dozor a řešil co s tím. Padlo několik návrhů, například nahodit omítkou, přizdít nebo vylít betonem. Jenže ta zeď byla tak různorodá, hrozně nerovná, že jsem nakonec přistoupil k vyšalování a vybetonování. No jo, jenže s takovou výměrou nemám zkušenosti. Z čeho šalovat? Materiál je drahý. V německém Toomu byla akce na OSB desky, tak jsem pro několik zajel a zhotovili šalunk na prvních 20m délky. Objednal jsem beton a začalo se lít. Všechno špatně! Tak takhle se šalunk asi nedělá, říkal jsem si, když se po první dávce celý šalunk zvlnil jako by byl z papíru. Hydrostatický tlak byl obrovský, i když jsme během betonování přidali dvojnásobek rozpěrek, i tak jsme nemohli dobetonovat celou výšku šalunku, protože by se roztrhnul. Ti lidé, co chodili okolo, si museli klepat na čelo, co je to za šašky. Ale vzali jsme si z toho ponaučení.  Mezitím vším kopáním, šalováním, betonováním, se průběžně zhotovovali přípojky. CETIN provedl novou telefonní přípojky s dvaceti páry, tedy s možností až dvaceti účastnických zásuvek, subdodavatelská firma ČEZu provedla výměnu rozpojovací skříně a já jsem si navedl nový kabel, který je celkem slušný, osazoval jsem AYKY 3x150+70, který mi subdodavatelská firma při výměně rozpojovací skříně rovnou napojila. Připravil jsem si nové potrubí DN 40 pro vodu, zhotovil nové dešťové svody, hlavní ochranou přípojnici (HOP) a bleskosvody. Když byl spodek stavby, který je v zemi, vyřešen, co teď se soklovou částí? Sokl byl zhotoven z kamenných bloků, které byly zazděny a ven koukaly místy i 5 cm. Na to natavit hydroizolaci také nešlo a navíc jsem nechtěl oslabovat tepelnou izolaci, aby nevznikly tepelné mosty. Zkusili jsme kamenné bloky osekat na úroveň zdiva, ale to nešlo, to bylo tak pracné, že jsme nakonec všechny kamenné bloky vyndali a zeď postupně dozdili. Poprvé jsem také prováděl svislé hydroizolace, takže jsme museli najít pohodlný způsob. Jako nejlepší varianta byla natavení spodní a horní izolace zvlášť. Na uličním traktu jsme se vlastně vše naučili, také to tam trvalo nejdéle, ale na boku a ve dvorním traktu už to šlo jak po másle, neboť jsme věděli, co nás čeká a jak na to. V těchto místech jsme již šalování dělali z prken, které jsme vytěžili z podlah nemovitosti. To už byla brnkačka a vylití betonu šalunk s přehledem vydržel.   Byl konec září a začal jsem být tak trochu ve stresu, jak to mám sakra stihnout, když nám předek trval bezmála pět měsíců? Vůbec netuším, jak je možné, že se najednou práce rozjeli a vše začalo fungovat jak má. Práce začala „odsejpat“. Zhotovili jsme hydroizolace na boku, provedla se tepelná izolace vpředu a na boku, provedli jsme zásyp a hutnění. Zajistil jsem bagr, který vybragroval dvůr, došalovalo se, vybetonovalo, zhotovila se kanalizační přípojka, vyndali kamenné bloky a dozdilo se, a jak jinak než opět hydroizolace. Toto trvalo pouhý měsíc! Zbývalo už jen postavit opěrnou zeď. Jenže byl listopad a teploty dost kolísali a to i pod bod mrazu. V tom mi přece nemůže zrát beton! Postavili jsme tedy párty stan 3m x 12m, postavili do něj topení 22 kW a hurá do opěrné zdi. Dokopala se ručně základová rýha, vylil základový pás, postavila se opěrná zeď ze ztraceného bednění a vylilo se betonem. Za pouhých 6 dní! Beton do ztraceného bednění jsem objednal s urychlovačem. Díky bohu že jsem tak učinil, neboť třetí den od vybetonování přišel silný vítr a párty stan mi to odneslo. Usadili jsme stožár osvětlení, dodělali jsme tepelnou izolaci a výkop zasypali. Hurá, hotovo, psal se datum 27.11.2017 a s tím i přišel první sníh. Tomu říkám přesně naplánováno. Pokud shrnu celou tuto etapu, tak nejvíce nás stál čas dokopáním výkopu ručně a vymýšlením jak vyspravit zeď pro provedení hydroizolace. Když jsme na všechno přišli, byla to už více méně brnkačka. Hlavně ke konci nás trápilo počasí, kdy panovali časté deště a to hlavně při zasypávání výkopu. Zemina byla rozčvachtaná a musela se nechat sednout, než jsme mohli nasypat štěrkodrtí a položit asfalt. Celá etapa byla plánovaná na dva měsíce, ve skutečnosti to bylo sedm měsíců. No, tak nám to nějak nevyšlo, hlavní je, že je to hotové. Zatím budu tuto etapu považovat za tu nejhorší práci co jsem kdy v životě dělal.