Takže v sobotu ráno jsme se do toho pustili, Ondra si opět vlezl do bagru a hrabal jak o život. Tím, že jsme na jílu, tak jsme se základama museli jít dost hluboko. Celková hloubka byla 125 cm, dalších 30 byla již předtím skrývka ornice. Šíře 60 cm, někde trošku více.
Jíl jsme odváželi, protože to je šílený materiál, co s ním na pozemku a pod desku je to nejhorší, to nám známý, který nám dělá takový technický dozor, spíš přítele na telefonu, když potřebujeme radu, přímo zakázal, takže se jíl nakládal na Tatru a odvážel k nedaleké novostavbě, kde mají neustále na pozemku hrozný jezera, jsou v místě, kam jsem jako malá holka chodila bruslit a oni tam postavili dům a strašně se diví, že když zaprší, tak plavou...takže my jsme byli rádi, že jsme se jílu zbavili a oni naopak měli radost, že konečně okolní terén zvednou.
Nakonec se jen z pasů vyvozilo 11 plných tater jílu, celou sobotu jsme měli co dělat – počasí nám skutečně přálo, takže práce šla pěkně od ruky. Když bylo vyhrabáno, výkop se řádně upěchoval, připravili jsme do výkopu zemnící pásek, který má rozhodně lepší vlastnosti než zemnící drát, není to tak drahá záležitost, aby se na ni šetřilo. Na 4 rozích jsme vyvedli zemnící drát nad terén, který jsme na zemnící pátek připevnili pomocí spojek, které jsem poté pro jistotu dvakrát přetřela řádně hustou základovkou. Zemnící pátek po obvodu jsme podložili starými kousky betonu, tak, aby byl celý zalitý v betonu a fungoval tak jak má. Byli jsme upozorněni, že max. vzdálenost mezi vývody zemnícího drátu nad terén je 15 m. Taky jsme asi po 3 metrech + rohy natloukly roxory, všechny do stejné výšky – které nám poté sloužili jako body, jak vysoko betonovat.
Den utekl jako voda, avšak tím, že počasí bylo opravdu pěkné, začali se nám trošku drolit výkopy, jíl na sluníčku praskal, tak bylo nutné taky základy vybetonovat, hlásili ideální počasí a tak abychom toho neměli málo, bylo třeba navozit staré betony podle pasů, aby bylo vše na další den připravené. Vše se do tmy stihlo a tak jsme v neděli udělali mega akci – svolali známé a pustili jsme se do toho
Základy jsme se nakonec rozhodli míchat sami bez asistence mixu, samozřejmě z finančních důvodů, neměli jsme k dispozici žádnou obří míchačku, tak jsme jeli na dvě menší, obě cca 4 kolečka či pět, celkem nás tam bylo devět či deset, takže to byl frčák. Beton se míchal 1:4. Opět jsme využili možnosti zapůjčit si stavební stroje, abychom nemuseli jezdit kolečkama. Na stavbu jsme si půjčili Crammera – super mašinka.
Což zase přinášelo připravit pořádné nájezdy - přejezdy, abychom se betonem dostali i „dovnitř“ domu k nosným zdím, plný Crammer je celkem váha, a tak jsme nájezdy vyztužili pořádným železem, podepřeli snad všema trámkama co na stavbě byli a modlili se, aby to vydrželo a naopak výkopy se pod tou zátěží nezbortily.
Kluci co míchali, to Ondrovi rovnou sypali do lžice a ten nám to vozil do pasů, kam jsme spolu s nastávající sousedkou házely starý betony, strejda rozhrnoval a pan zedník rovnal. Upozorňuji, že přebytečné množství starých betonů je dost na škodu, samozřejmě všichni chceme ušetřit, ale nic se nemá přehánět. Poté staré betony plavou nahoru a udržet rovinu zákl. pasů je dost těžký.
Začali jsme asi v sedm ráno, po půl hodině zkolabovala jedna míchačka, takže proběhla malá údržba a jelo se dál, v pět odpol bylo hotovo, padlo tam víc jak 16 kubíků betonu z míchaček a 6 kubíků starých betonů a kamení. Tímto všem zúčastněným patří velké díky za pomoc.
Na závěr jsme samozřejmě do betonu cca po 1 metru napíchali roxory 6mm a různě další zbytky železa, které se nám a stavbě válely, abychom je provázali se ZB. Večer jsme to jemně pokropili vodou, což následovalo i dalších pár dní.