Deska je za námi, jupí!

Dne 27. února jsme byli na stavební úřad podat žádost o stavební povolení, byl to pro nás takový první velký krok, na který jsem se hlavně já těšila a doufala, že nenastane žádný problém a brzy budeme mít v ruce ten vysněný papír, ikdyž nám bylo narovinu řečeno, že toho mají teď hodně a že půjdeme do spodní části hromádky. Nic jiného než čekání a obvolávání kvůli dovozu materiálu nám nezbývalo a my se s tím nějak smířili. Bohužel co nás opravdu rozzlobilo byl fakt, že nám paní ouřadová ztratila část projektové dokumentace a aby toho nebylo málo, tak to zrovna byla část, na které byly sousedské podpisy. Samozřejmě jsme za to mohli my, protože jsme to paní na úřadě neodevzdali, ačkoliv jsme si na 100% jistí a navíc si to před námi ještě kontrolovala a já ji ukazovala, ke které hranici pozemku patří jaký soused :-(. Přítel neváhal a během dvou dnů jsme měli všechny potřebné podpisy, které jel rovnou odevzdat na SÚ s tím, že teď už je to kompletní a určitě to "půjde jako po másle". I po této zkušenosti jsme se spletli. V projektu byly nějaké chyby a nejasnosti, které jsme měli jít na úřad objasnit, jelikož to ale byl hlavně projektantův problém, poslali jsme ho tam, naštěstí se s úřednicí domluvil a dodal ji ještě dodatečně nějaké dokumenty. Sice se to díky těmto řešením posunulo asi o týden, ale brali jsme to sportovně a byli rádi, že se další kusy z dokumentace již nezatoulaly. Rada pro další stavebníky, kteří si budou obcházet úřady samy, tak doporučujeme, nejdříve dojít na SU, kde Vám konkrétní pracovnice řekne, co všechno bude od Vás vyžadovat (nechali jsme si od ní napsat papír + její podpis, který nám předala do ruky). Nejvíce nás překvapilo, že jsme museli mít vyjádření ministerstva obrany, asi proto aby nedošlo k oslnění pilota stíhačky, při nízkém průletu :-D. Na tento formulář, jsme čekali nejdéle a to konkrétně 27 dnů od podání velice "milé" úřednici. Čez, Vak, Gasnet, O2 všechny tyto instituce, jsme zařídily přes internet. Nejvíce jsem se obával krajské hygienické stanice a konkrétně měření hluku, které jsem naštěstí nakonec dělat nemusel, ale je zajímavé že to rozhodují úředníci, podle nějaké vzdálenosti a stačí, aby se špatně vyspal a klidně by Vám to napařil ikdyž soused ji dělat nemusí. Při čekání na rozhodnutí paní úřednice, jsme připravili příjezdovou cestu, přes pozemek sousedky. A tímto začala naše další nová etapa v životě.  Dne 3. dubna byl domluvený bagrista, který nám udělal 20cm skrývku ornice. Pán je zřejmě ranní ptáče, protože na pozemku byl už od sedmi hodin a díky tomu bylo už dávno před obědem hotovo.Všechno srovnáno nivelákem do roviny, ať se máme od čeho odrazit. 4.4. jsme si byli na SÚ vyzvednout ten dlouho očekávající papír, na kterém je psáno STAVBA POVOLENA, neskrývala jsem nadšení a opravdu jsem se těšila na následující dny a zkušenosti, které nás v nich čekají. Následující dny nám byl na pozemek navozen potřebný materiál (písek, ztracené bednění, kamení) a k stavební buňce nám ještě přibyl paletový přístřešek, který zdárně zvládnul přítel s jeho taťkou. Nejprve mi přišel přístřešek zbytečný, ale postupem času jsem poznala, jak skvělý nápad to byl a kolik je v buňce najednou místa. 8.4.dorazil Geodet, se svým vybavením a vyměřil nám rohy, našeho vysněného domečku. Vzali jsme vápno a rohy spojily vápnem, aby bagriste věděl kde má v neděli kopat. Zde nastala naše první chyba, neposunul jsem vápno o 10 cm více mimo roh.  Druhou dubnovou neděli, tedy 9.4. k nám opět přijel bagrista, tentokrát nám přijel "kopat" pasy. Pasy máme opravdu pořádné, široké jsou 60 cm a hloubka standardně těch 80 centimetrů. Ještě ten den se začistila spára, srovala se nivelákem, natáhl se zemnící pásek a spoje se zatřely gumoasfaltem a také se udělaly prostupy. Zvládla se zaměřit i výška, po kterou se budou pasy zalívat. Při odjíždění z pozemku jsme se s přítelem dali na modlení, protože vylejvání betonem bylo naplánováno až na úterý, jelikož celé pondělí byl MIX již rezervován a také proto, že měly přijít nějaké srážky. Srážky také přišly, ale ačkoliv to vedlo k prudkému dešti, tak byl naštěstí velmi krátký a to výkopy "ustály".V pondělí nám byl přivezen material ZB šírky 40 cm a při vykládání, byla jedna opěrná noha z auta položena na kraj výkopu, který váhu neudržel a zbortil se. Museli jsme to místo vyšalovat, ale naštěstí deska byla po ruce. Ihned v úterý, kdy jsme si nejdříve oddechli, že k žádnému sesuvu po dešti nedošlo, jsme už zase byli zapřaženi. Přítel musel být v práci, ale jelikož máme skvělou rodinou a kamarády, kteří nám přišli pomoct, tak pro nás nebylo vylejvání základových pasů nijak zvlášť velkou dřinou. Někdo hrabal beton dál a dál, jiní házeli betonové kusy do výkopů, další zase železo a někdo samozřejmě fotil! Musím říct, že naše pasy jsou opravdu bohaté. Ačkoliv nám jezdil pouze jeden MIX pořád dokola, tak jsme to zvládli relativně rychle. Na vylití jsme potřebovali 27 kubíků betonu B15. Když už začínal být beton tužší, zapíchali jsme do něj roxory, které jsme měli již předem připravené (zahnuté do písmena "L" a nabarvenou výšku, po kterou se do betonu zapíchávali). Kamarád, který už má stavbu skoro za sebou nám řekl, ať vzdálenost mezi roxory nijak "nehrotíme", že pak jdou případně hezky zahnout, aby nimi prošlo bednění, tak jsme na něho dali a ten metr mezi roxory odhadovali "baj voko" a teď zpětně opravdu mohu říci, že nám nepřesnost na centimetr opravdu v ničem neuškodila. Rozdílná výška vylitých základových pasů, byla 5 cm velice nás to mile překvapilo, když jsme to nijak nerovnali a výška kam vylít pas byla sem tam ztracena.  13.4. dorazil podruhé geodet na vytýčení rohu na základových pasech. Zde jsme si uvědomili chybu, už když přijížděl, jsme si říkali, že jsem to neposunul. Naštěstí jen jeden roh nevyšel na základový pás (cca 2cm), vše pak bylo konzultováno se zednikem a stavebním dozorem a bylo odsouhlaseno, že se to nechá jak to je. Koncem týdne nám byl zedník založit první řadu ztraceného bednění. Aby to bylo rychlejší, tak mu bylo ztracené bednění rozneseno kolem dokola, aspoň první řada. cca 180 kus na jednu řadu ( celkem 3 řady). Bednění se docela proneslo, protože jedno vážilo cca 30 kg a když to bylo dvojité, tak přibližně 35 kg. Večer jsme pak tahali ruce po zemi, ale půlka první řady se zvládla za jeden den. Druhý den byla dodělána celá první řada, založena a do půlky vylita, aby nedošlo k posunutí. Druhou řadu jsme skládali postupně jak byl čas, ale když to pomalu rostlo koukali jsme na tu díru co budeme zasypávat a protáčeli se nám panenky, jak to zasypeme a hlavně čím. Třetí řadu jsme chtěli mít trošku rovně, protože ztracené bednění je dost křivé a my ho použijeme na vrchních 15 cm na zalití desky. Chtěli jsme to vypokládat, ale po 3. bednění jsme usoudili, že to nemá smysl protože to byl nadlidský výkon. Další konzultace se zedníkem a říkal, že když nebudeme šalovat, tak deska stejnak bude v odchylce cca 2 cm, tak jsem se na to vyprdnuli a nechali to jak to je. Postupně jak jsme pokládali ZB, tak jsme ho rovnou i plnili betonem, naštěstí jsou kamarádi ochotný a přijdou kdykoliv pomoct, tak jsme naplánovali brigádu na 2. a 3. řadu na vylití, vše se zvládlo za jeden den, jen podotýkám, že brigádu jsme naplánovali hned na 1.5. po čarodejnicích a nějak nám nedošlo, že protančíme do rána cvičky :-D. Když jsme přišli o půl 5 ráno domu, a mělo se vstávat v 9 na stavbu nebyl to zrovna nejlepší nápad, ale přišli všichni a práce utíkala krásně a pod rukama.  Následovala kanalizace, kterou jsme nechali na odborníkovi, který je časově vytížen, takže nám kvůli tomu týden stavba stála, ale aspoň víme že to bude snad všechno správně. Po kanalizaci jsme se pustili do vyplnění desky, které jsme se nejvíce obávali, protože podle našich propočtů bylo potřeba cca 130 tun materiálu. Na pozemku jsme měli staré betonové sloupy, které nenašly využití v základových pasech, bylo nám zakázáno je tam dávat. Tak jsme je všechny krásně narovnaly do desky pod terasu, kde nebude žádné zatížení. Sehnali jsme 30 tun struzky 0-2 mm, která se krásně vozila kolečkem a zasypávala do děr kolem trubek a jako spodní podklad pod desku. Na struzku jsme použili vátinu, která byla vykopána ze základových pasů, na vátinu jsme sehnali z místní betonárky betonouvou drť a nechali dovést na pozemek cca 60 tun. Betonovou drť jsme si nechali bagrem navozit doprostřed desky, kde jsme ji roztahovali, bagrista byl velice šikovný a skoro celou drť nám roztahal všude kde dosáhnul a byla radost pohledět jak dělá práci s úsměvem a nadhledem. Při tomto manévrování, jsme přišli o jednu lavičku, ale naštěstí zedník říkal že už nebudou potřeba, tak jsme si s tím hlavu vůbec nelámali. Vše bylo hutněno dvěma vibračníma deska, po 10 - 15 cm. Tak uvidíme za pár let, jestli je vše v pořádku a pořádně udělané :-). Před pokládkou kari siti, jsme ještě odbouchali a flexou odřízli vnitřky ztraceného bednění, aby došlo ke spojení betonu. Na uhutněnou betonovou drť, jsme položili kari site, které jsme podložily zbytkama ztraceného bednění, do výšky asi 3 cm. Etapa, která nás zatím nejvíce bavila, protože nám šla krásně, i dokonce naše čtyři levé ruce to zvládly. Den před betonováním desky, jsme všechno zkontrolovali a domluvili taktiku, když přijel zedník na kontrolu zjistil že máme výšku 18-20 cm, tak si klepal na čelo že jsme blázní mít takhle tlustou desku na bungalov, ale tak si říkáme lepší více než méně.  Den D nám začal kolem 12 - 13. hodiny, kdy jsme dojeli ještě jednou všechno zkontrolovat. První mix dorazil ve 13:20, zacouval do nejvzdálenějšího rohu a šlo se na věc. Byly jsme překvapeni, jakou rychlostí se vyprázdnil a jel na další točku. My jsme postupně všechno roztahali a čekali, až zedník skončí ve 13:50 v práci a dorazí ve 14 hodin a začne si to krásně rovnat do roviny. Ve 14:20 nám přijel další mix, jeho druhá točka nám přišla ještě rychlejší, ani jsme se nenadechli a už zase odjížděl. Když jsem viděl zedníka, jak všechno rovná do roviny to byl koncert a radost pohledět, jak nám to všechno ubýhá. Mix přijel celkem 4 krát, kdy na poslední točku vzal už jen 3,5 kubíku, které přesně pasovali na naši terasu. Celkem do desky padlo 30 kubíku betonu ( značky C20). Asi v 17 hodin bylo všechno hotovo, zarovnáno a mohlo se to zapít. Beton byl hodně ředěný vodou, a tak jsme nemuseli ještě večer kropit, jen jsme očistili ZB, aby až budeme lepit XPS nedocházelo k jeho houpání. Deska má nakonec rozdíl 1,5 cm. Když jsme druhý den dorazili na pozemek, málem nás trefil infarkt. Při obhlédnutí jsme zjistili, že nějaké "zvířátko" vstoupilo na desku dříve než my, ale prošlo se sem tam a ještě k tomu několikrát zahrabalo. Až uvidíme nějaké zvířátko chlupaté běhat kolem Naší desky, myslím že pak už ho nikdy/nikdo neuvidí :-D. A tímto dalším dnem začala etapa kropení desky, která trvala cca týden, kdy jsme jezdili každý den 6-7 krát kropit desku(jak naschvál začalo parných 8 dnů, kdy bylo i 30 stupňů). První den jsme ji nekropili, ale jen polévali vodou, protože deska byla stále měkká, ale nejspíše to byla chyba, protože se nám začala odlupovat vrchní vrstva betonu (možná vyplavený cement) cca 2mm, ale  prý se to stává pokud je beton z betonárky hodně naředěný, tak vrchní vrstva se loupe.