První pracovní víkend

Na pozemku naštěstí nebyl žádný strom s obvodem nad 80 centimetrů ve výšce 130 centimetrů, jehož pokácení by vyžadovalo povolení MěÚ. V pátek jsem si tedy vzal volno v práci a vyrazil s veškerým potřebným nářadím na pozemek. Sice jsem nikdy před tím nekácel, ale všechno je jednou poprvé. Nejprve jsem začal prořezávat křoví u plotu, které nebylo zas tak vysoké takže, když sem dostal tu a tam nějakou facku od padající větve ani to nebolelo. Po vykácení nižšího křoví jsem přešel na ovocné stromky, zde jsem se trochu bál, neboť známý mě strašil, že pokácet ovocné stromky není sranda, ale šlo to lehce. Ač dle kalendáře bylo již jaro, teplota tomu moc nenasvědčovala, navíc nevhodně zvolená obuv, která boj s mokrou trávou brzo vzdala, zapříčinili, že jsem byl už v po 2 hodinách zmrzlý jak . . .  byl nejvyšší čas na pauzu. Pauzy jsem využil k tomu, abych zajel pro manželku do práce. Po návratu na pozemek jsem pokračoval v boji s dřevinami neboť se mi na tvrdých ovocnáčích dost otupil řetěz v pile a já si od tchána půjčil jen jeden. Mezi tím co já sem bojoval s tupým řetězem, manželka nosila všechno dřevo na hromadu. Práce nám šla pěkně od ruky, ale mě přemohla zima a tak jsme to zabalili a jeli se domů ohřát. Druhý den ráno jsme vyrazili na pozemek znovu, tentokrát s posilou. Manželka vzala sestru já mamku s jejím přítelem. Mamka jakožto Vášnivá Lysohorařka si ještě odskočila na Lysou a pak se k nám přidala. Její přítel kácel motorovkou (tentokrát už měl nový řetěz) a já sem ruční pilkou vyřezával větve stromů, které prorostly skrz plot. Když se přiblížil čas oběda, dorazila mamka z Lysé a tak jsme využili hromadu dřeva a udělali si táboráček, na kterém jsme opekli buřty. To byla dobrota a zasloužená odměna. Po obědě jsme se pustili do rovnání terénu, na kterém plánujeme umístit do budoucna plechovou garáž jako zázemí na stavbu. Člověk by neřekl jak je ten pozemek svažitý dokud to neznačně měřit. Z od pohledu mírného kopečku byl výškový rozdíl až 50 cm na 3 m. Ukázalo se, že tvrzení: „Každý pozemek je rovný, než vezmeš do ruky metr“ je fakt pravdivé. Tak jsme kopali a kopali, dokud nezačalo zacházet slunce a my nemuseli domů, neboť ve tmě se špatně dělá. A co neděle? Ta přece vznikla od slova nedělat, tak jsme ji strávili doma na gauči. Z mé zkušenosti každému doporučím na kácením: Metr Pevné nepromokavé boty Pohodlné rukavice Ochranné brýle (ideálně nějaké co se nemlží) A buď helmu nebo kdo má tvrdou palici tak kšiltovka či jiná čepice, z vlasů se piliny špatně tahají.