Polyuretanová pěna přežije mnoho generací
Polyuretanová pěna bývá předmětem sporů kolem její stálosti a trvanlivosti. Jedná se o organický materiál, jehož hlavním degradačním činitelem je UV záření. To znamená, že je-li tento materiál vystaven slunečnímu svitu, dochází k degradaci povrchu a jeho postupnému vytrácení. Naštěstí toto není reálná hrozba ve zdivu, kam se sluneční světlo skrz cihly a omítku běžně nedostane. Polyuretanová pěna zaznamenala pozoruhodné úspěchy v testech trvanlivosti za různých klimatických podmínek, které bezpečně prokázaly výdrž v řádu několika stovek let (za nepřítomnosti UV záření). Z tohoto pohledu se jedná o velmi vhodný pojivový materiál. Je ale třeba přihlédnout k tomu, že polyuretanová pěna se ve stavebnictví používá teprve nějakých 50 let, jde tedy zatím o (byť pravděpodobně správné) hypotézy. V Česku jde o poměrně rozšířený materiál, jeho obliba rychle roste například také v Německu. Testy termokamerou prokázaly, že rozdíly tepelně technických vlastností mezi zdivem s polyuretanovým tenkovrstvým lepidlem a maltou pro tenkou spáru jsou zcela minimální, takže z tohoto pohledu jsou oba materiály rovnocenné.
Proč (ne)má smysl lepit cihly
Zajímavá je také otázka, zda se cihla po čase neodtrhne při použití toho kterého materiálu. Malta slouží jako vyrovnávací lůžko pro cihly, aby docházelo k dobrému přenášení napětí ve zdivu, mezi jednotlivými cihelnými bloky. Není tedy primárně určena pro vzájemné slepení cihel, i když určitou lepivou schopnost má. Jiná je situace u polyuretanové pěny, která působí jako lepidlo, čímž zajišťuje bezpečné spojení cihel a zabezpečuje další vlastnosti zdiva, např. smykovou pevnost, pevnost v tahu za ohybu a podobně. Vzhledem k tomu, že zděné stavby drží více méně vlastní vahou nebo přitížením, není lepivá schopnost pojivového materiálu zas tak zásadní. Drobnou výhodou lepivé malty pro tenké spáry je schopnost mírně vyrovnávat nerovnosti v řádu milimetru, které vznikají při zdění v důsledku drobných nerovností na cihlách, které nelze zcela eliminovat ani přes dokonalé broušení. Z tohoto hlediska lze spíše doporučit maltu. Přesto pokud už máte vyprojektovaný dům se zvážením technologie zdění na polyuretanovou pěnu, nemusíte mít žádnou obavu. I pokud později objevíte mezeru větší než 1 mm, můžete ji dodatečně vyrovnat právě maltou pro tenké spáry aplikovanou na lokální místo nebo po obvodu celého domu. Základem je ale precizně zdít, aby k podobným problémům nejlépe vůbec nedocházelo.
Co dělat s mezírkou ve zdivu
Případné mezery mezi cihlami do velikosti 3 cm je vhodné vyplnit jednou až dvěma housenkami polyuretanové pěny. Případně lze použít i nízkoexpanzivní pěnu či tepelně izolační maltu. Dutiny do 5 milimetrů se nemusí vyplňovat úplně celé s ohledem na omítky, kdy by mohlo dojít k jejich praskání, i s ohledem tepelně technické parametry zdiva. Nad 30 milimetrů je lepší nevyplňovat ničím, ale udělat přířez cihly, pokud zdíte na polyuretanovou pěnu. V případě, že zdíte na maltu pro tenké spáry, tak přednostně všechny spáry vyplňujte tepelně izolační maltou. Pro každou šířku cihly a pro každý typ cihel vám dobrý prodejce pojivových materiálů či stavební firma poradí optimální spotřebu pojiva - polyuretanové pěny nebo lepidla pro tenkovrstvou spáru. Spotřeba se vždy liší v závislosti na šířce použitých cihel na stavbě.
Hrozba jménem komínový efekt
Komínový efekt můžeme považovat za jev, který nechceme, aby ve zdivu vznikal, neboť souvisí se zvýšením tepelných ztrát domu a vede k případným problémům kondenzace, výskytem vlhkých míst a podobně. Je to vlastně důsledek nesprávného provedení zdiva na stavbě, ke kterému dojde třeba tehdy, pokud neuzavřete příčku, která končí v izolaci lehkého stropu (bungalov) a neutěsníte jí pomocí malty, nebo lepidla se síťovinou. Pak dochází k tlakovému rozdílu vzduchu a k proudění. V případě zdění na celoplošnou tenkou spáru lze riziko tohoto efektu výrazně snížit. Polyuretanová pěna je stále ještě poměrně nová a testovaná technologie. Kompatibilita této pěny s cihelným systémem je zaručená, deklarovaná s jejími parametry. U ostatních pěnových výrobků toto zaručeno není, byť se mohou tvářit, že jsou vhodné pro zdění. Pokud se stavebník rozhodne pro použití levnější necertifikované pěny, měl by si být vědom zvýšeného rizika problémů a nákladů na jejich odstranění.
Jak ovlivňují vlastnosti pěny venkovní teploty
Do jisté míry teploty okolí vlastnosti pěny ovlivňují. Ale co se týče samotné zpracovatelnosti cihel, když si nanesete jednotlivé housenky polyuretanové pěny na zdivo, tak ani vysoké teploty kolem 35°C nejsou překážkou pro její použití. Je zde dostatečný korekční čas (3-5 minut) na to, abyste cihlu mohli přesně usadit. Pěna je použitelná až do mrazu -10°C, takže můžete zdít i v zimě bez větších problémů. V zimním období a obecně při nízkých teplotách je potřeba dózu s pěnou udržovat stále v temperovaném prostoru kolem 15°C, aby nedocházelo ke snížení vydatnosti objemu na jednotlivé housenky, protože jinak by spotřeba pěny byla výrazně vyšší, o pořizovacích nákladech nemluvě. Doporučuje se proto v zimním období nebo chladném období dózu s pěnou mít na stavbě položenou třeba v kýblu s předehřátou teplou vodou.
Sdílet 
Amálka12. 7. 2016 5:49:19
Nejde o produktivitu při zdění. Pár hodin sem, pár tam. Daleko víc hodin práce, které byste ušetřili při zdění na lepidlo, si užijete při zařizování zahrady a dodělávkách kolem domu. To budou roky. Nikdo neřeší šíření zvuku ve zdivu zděném na lepidlo. Já jsem nechal vyzdít dům z W. na lepidlo a domek je jak zvon. Ostrým střepem tvárnic se šíří zvuk a nic proti tomu neudělám. Pak bylo chybou lepení EPS přímo na tvárnice. Opět přenos zvuku. Nejdřív jsem měl hrubě omítnout a pak lepit EPS. A těch pár desetinek lambdy ve zdivu, co by přebývalo, se dá nahradit EPS. Proto zděte na maltu a fasádu raději omítněte. Všechno ostatní jsou pouze papíry popsané laboratorními výsledky v TZÚS.