Demolice

Začalo to o prázdninách, kdy jsem si řekl, že doba uzrála ke „kopnutí do země“. V práci jsem si vzal volno a hurá na stavbu. Nejprve bylo třeba sehnat brigádníky. Objel jsem pár hospod a v jednom kiosku u ubytovny (ubytovna, kiosek a vlastně i kovošrot patří jednomu majiteli) jsem se dozvěděl, že mají zrovna v jedné fabrice celozávodní dovolenou a chlapi z ubytovny nemají brigády. Slovo dalo slovo a brigoši byli na světě. První na řadu přišla výminka. Den jsme ji vyklízeli, plnili pytle starým dětským oblečením (dnes bych to vše nevyhazoval), přenášeli věci z půdy a podobně. Pak jsme dali dolů tašky ze střechy. Které byly dobré – šup s nimi na paletu, ostatní na zem. Pak otrhání latí, térpapíru a podbití. Papír přišel následně do sběrného dvora, latě a desky na zahradu na hromadu. Následně sundat krovy, které jsme uložili do hraně. Vybourání a schování prosklené stěny, verandového okna a vytažení okenních rámů. Stropy byly dřevěné, povalové s plechovou izolací. Veškeré dřevo přišlo k latím a deskám z podbití. V mezičase byl odpojen plyn, patřičné jističe a další drobnosti. Se stěnami to šlo rychle. Náhodou soused odnaproti kopal sklepy pod domek. Zašel jsem za bagristou, pozjišťoval komu zavolat, jaké jsou ceny a poptal se, co nového. Nakonec jsem volat nikam nemusel, páč dispečer bagristovi věřil. K večeru přijela motyka. Buch, buch, několikrát se otočila a rozbila několik složených tašek. A přitom shodil bagrista taky celou výminku. Další den jsme vybrali překlady z oken (traverzy) a cihly, které šly. Páč motyka zůstala u mě na dvorku, další večer mi to znovu bagrista prohrabal a přeházel, aby se dalo ještě něco vybrat. Výminka byla totiž stavěna ze dvou druhů zdiva. Šár z plných cihel a šár z vepřáků. Dovolená byla skoro fuč. Pak nezbylo než dřevo ze zahrady postupně odvozit k rodičům, pořezat na kotlovou míru a uložit. A taky udělat kus přístřešku nad trámy ze zbouraného krovu. Náramně se nám hodily uskladněné tašky. Celé hrubé práce si vyžádaly nepoměrně více času. Za dobrého počasí jsme odvezli pár fůr sena z půdy na polní hnojiště. Většinu věcí z půdy bylo třeba přenést do kůlny, případně do stodoly na patro. S bratrem jsme pak zatloukli deskami z půdy stěnu mezi stodolou a stavbou (bude se hodit po vybagrování). A bylo taky třeba připravit v bývalé dílně provizorní kuchyň. Vyklidit, vymalovat, natahat rozvody vody, přidělat bojler, dát linku a kamna (z vyklízení) a 2 měsíce si hrát s čerpadlem – domácí vodárnou (bylo na inzerát, ale majiteli běhalo chvíli bez vody, tak se neobešlo bez investice do oběžných kol). Kuchyň byla na světě a velice se osvědčilo mít v zimě teplé místo, kde si lze uvařit čaj a usušit kabáty. A bylo jaro. Kytičky rozkvétaly, ptáčci vyváděli mladé a my bourali. Tašky ze střechy jsme ukládali na palety k další pokládce na novou střechu (jsou jen 5 let staré). Otrhání latí a desek byla pak brnkačka. Z desek následně jeden brigádník vytahal hřebíky. Rozebrat krov a trámy, uložit a následně je zastřešit (stále s taškami z vymínky) taky nebyl problém. Ještě jsme vyrazili rámy oken, shodili komín a vybrali nějaké dobré plné cihly. Z celé demolice se jich natěžilo cca 3 000. Tím skončily demoliční práce a nastalo obvolávání a shánění přiměřeně velkého bagru a aut na odvoz suti. Demolovalo se převážně o víkendech za pomoci bratra, taťky a 1 – 3 brigádníků.