Od vytyčení po desku

Skrývku nám naštěstí povolili ještě před vydáním stavebního povolení, takže jsme vápnem zhruba vytyčili půdorys a okamžitě zavolali bagristu, se kterým jsme si ujasnili výšku čisté podlahy a následně proběhla skrývka a zarovnání pozemku. Už v této fázi jsme pochopili, že je velice důležité využít zkušeností všech "najatých" profesionálů, takže jsem se ptal a ptal a hodně se dozvěděl. Ušetří to dost času a peněz :-) Pozemek byl lehce svažitý a vyrovnání proběhlo jednoduše - to, co se na jedné straně ubralo, se navezlo na druhou stranu a pořádně ujezdilo bagrem. Na řadě byl geodet.  Původně jsme byli domluvení na vytyčení pomocí kolíků s tím, že až se vylijí pasy, geodeti přijedou znovu a pomocí hřebíků vytyčí polohu zdí. Tento záměr jsem na poslední chvíli změnil a dům jsme vytyčili klasicky na lavičky, které nám jakožto amatérům pomohou udržet nejen půdorys domu, ale i správnou výšku/rovinu desky. Z laviček moc neměl radost bagrista, který druhý den přijel kopat pasy. Naštěstí byl moc šikovný a jeho počínání všechny lavičky přežily bez úhony. Pasy jsme kopali 60 cm široké a 80 cm hluboké. V místě navážky se pasy kopaly hlubší cca 110 cm. Pasy jsme ručně dočistili a na dno položili prostupy (kanalizační trubky DN110 pro el. a vodu a DN200 pro kanalizaci) a zemnící pásek. Tedy přesněji řečeno jsme ho přivázali drátem k železným tyčkám s oky, které doma svařil taťka a které jsme zatloukli do země. Pásek tak zůstal v “luftu“ a bude celý zalit betonem. Všechny spoje jsme samozřejmě přetřeli gumoasfaltem. V místech svodů a technické místnosti jsme pomocí spojky napojili na pásek drát a tento jsme vedli vnitřkem pasu kolmo nahoru. Bude procházet ztraceným bedněním a deskou, přičemž se vyhne v rohu desky ven (případně dovnitř v případě technické místnosti). V místě budoucího zavedení plynu jsme v pasu udělali z polystyrenu prostup, který časem vydolujeme. Určitě to bude snazší než kutat beton. Do pasů jsme nedávali žádné kameny ani armaturu, pouze beton C20 z betonárky. Před vylitím pasů jsme si ještě natáhli provázky a udělali si v pasech značky, do jaké výšky máme beton rovnat, neboť jsme nevylévali až do úrovně terénu. Značky se samozřejmě rychle zacákaly betonem, ale pro hrubou orientaci to stačilo. Samotné lití bylo snadné – beton nám krásně naředili, takže to teklo samo. Beton očividně působil pevně ihned po vylití, protože nám do něj ihned "hupsnul" pes. Ještě, že jsem byl blízko. Celkem byly 3 mixy, mezi kterými byla bohužel poměrně dlouhá časová prodleva, takže se beton úplně optimálně nespojil a v místech napojení vznikly dvě boule asi 3 cm vysoké. Jelikož se nám nechtělo všechny tvarovky ztraceného bednění (šíře 40 cm) rovnat do roviny, rozhodli jsme se tuto nerovnost dohnat šalováním desky. Ztracené bednění jsme tedy usazovali do suchého betonu, ale staral jsem se jen o to, aby bylo usazeno rovně, výškové nerovnosti pasu jsme tedy kopírovali. Naštěstí nám stačily pouhé dvě řady ztraceného bednění – chceme mít domek umístěný co nejníže. Pro dobrý pocit jsme do každé tvarovky dali jednu 10 mm svislou výztuž a mezi obě řady byly vloženy dva vedle sebe jdoucí pruty jako vodorovná výztuž. Bednění jsme vylévali schwingem a šlo to nádherně – za hodinu bylo hotovo. Pak jsme opět volali na pomoc bagr, aby nám vykopal 60 cm široký přívod sítí od pomníčků na hranici pozemku až do domu. Do něj uložíme všechny sítě - kanalizace, voda, elektřina i plyn.  Naštěstí to šířka a hloubka výkopu umožňují. Plyn musí jít kolem domu, takže se u domu "odpojil" a půjde si vlastní cestou kolem domu - kopáno 30 cm lžící a dodržena vzdálenost metr od domu. Uvnitř desky jsme kopali ručně. Nejprve jsem vykopal skoro všechny prostupy (dal jsem jich poměrně dost "pro sichr", ale to jsem nevěděl, jaká je dřina všechny vykopat, takže jeden zůstal pohřben). Pak jsme vykopali výkop pro kanalizaci. Potom jsme natáhli kanalizaci, vodu a kopoflex na elektriku. Vše se řádně zapískovalo (tedy spíše zaprosívkovalo) a mohl se objednat štěrk. Původně jsem chtěl frakci 16/32,kterou ale neměli, tak mi nabídli alternativu 16/22 a spokojenost největší, jelikož se štěrk dobře nabíral na lopatu a celkově se s ním dobře pracovalo. Vrstva byla kolem 15 cm. Štěrk jsme ujezdili žehličkou a mohli jsme pokládat kari sítě. Ty se vypodložily kamením tak, aby byly cca 5 cm nad úrovní štěrku (šířka betonové desky cca 15 cm tzn. aby byly ve spodní třetině). Sítě se svařily navzájem a také se svislou výztuží ztraceného bednění, která se ohnula dovnitř desky. Desku jsme šalovali z 10 cm soklového polystyrenu. Materiál jsem sháněl přes kamaráda ve stavebninách a poptával jsem XPS, nicméně kamarád přivezl tento soklový EPS a s udržením betonu neměl nejmenší problém. Na druhou stranu XPS bude asi lepší volba, protože se tolik nepoškodí v průběhu stavby. Polystyren byl kotven klasicky lepidlem a každá deska potom ještě dvojicí talířových hmoždinek. Desku jsme vylévali ve třech a byl to masakr – přesný opak pasů. Sice jsme opět měli tři mixy, ty však přijeli krátce po sobě a my měli co dělat, abychom stihli beton rozhrnovat a rovnat.  Abychom udrželi rovinu, v rámci přípravy na vylití jsme si připravili pásoviny, které vedly skrze desku v rovině desky a po kterých se stahoval beton. Příprava byla dost časově náročná, ale vyplatilo se a deska je na amatérské poměry poměrně rovná. Povrch je však poměrně hrubý, bohužel moc nebyl čas beton lépe vyhladit nebo jej vibrovat.. firma by určitě desku vyhladila lépe, ale na funkčnost to snad mít vliv nebude. Počasí po vylití celkem přálo a desku nebylo skoro nutné vůbec zalévat a vůbec nepopraskala. Desku jsme dělali po víkendech a odpoledních cca měsíc a půl a vyšla nás na cca 180 tis.