Střecha

Manžel s helfrem začali připravovat atiku a já jsem dočišťovala zdi od lepidla, dodělávala ostění atd. Atiku jsme prováděli nepříliš tradičním způsobem. Místo vyzdění jsme vytvořili dřevěnou konstrukci, kterou jsme oboustranně opláštili OSB deskami a ukotvili k žb desce stropu. Vnitřní dutinu jsme vyplnili minerální izolací. Díky tomuto řešení se nám podařilo eliminovat tepelný most, který by byl u zděné atiky mnohonásobně větší. Jakmile byla atika hotová, dovezli nám polystyren na střechu a nyní ho bylo potřeba vynosit a připravit parozábranu než dorazí střechař. Dnem, kdy byla hotová atika, skončila i práce manželova helfra na stavbě. A PIKRem jsem se stala já.

Na začátku práce jsem manžela upozornila na fakt, že se bojím výšek a ještě víc jeho žebříku, který vytvořil. Výsledkem dlouhosáhlé debaty bylo, že můžu zůstat dole, ale budu vyhazovat balíky na střechu. Ok, to se mi docela zamlouvalo. Tedy do doby, než jsem vyházela prvních pár balíků. Výška výhozu se s množstvím přeneseného materiálu exponenciálně snižovala a nakonec jsem byla ráda, že můžu vylézt nahoru a balíky pouze chytat a skládat. Už mi ani nevadil žebřík. Současně s tím jsme dělali parozábranu a zateplovali střešní okna.

Po třech dnech práce mi začali docházet síly i slova. Manžel tedy povolal dva kamarády na pomoc a během dvou dnů byl polystyren i parozábrana na svém místě a střechař mohl dodělat pokrývku.

Hrubá stavba byla hotová a pak nám začali dvouměsíční prázdniny, které jsme vyplnili plánováním rozvodů, kuchyně a koupelny.