Jak to začalo?

Zajeli jsme tam a barák byl fakt strašnej, a odpuzoval nás už od pohledu, ale tak nebyli jsme tam abysme ho koupili, ale abysme věděli, na co se v budoucnu ptát.

Makléř nám vše ukázal (dneska už víme, že řekl jen polovinu věcí). Podebatovali jsme tedy s makléřem, prohlédli si pozemek a dům, který byl v katastrofálním stavu, a jeli domů s tím, že si naschvál domluvíme schůzku s jinou realitkou na témže místě a uvidíme, co nám řekne zase někdo jinej.

Celkem myslím, že jsme tam jeli 3x a pokaždé se dozvěděli něco navíc. Dům byl v zoufalém stavu, byl zhruba 3 roky neobývaný a i předtím tam bydlel podivín, který topil asi vším možným a hlavně neřešil ucpaný komín. Zčernalé zdi, "smrad" z kouře, vytrhaná podlaha až na beton, odfouknutý strop od trámů (asi o 5cm), střecha v "podivném" stavu, respektive bál bych se pod ní schovat za silnějšího větru... no prostě takový malý dům hrůzy, ale jinak byl dům vyklizen, takže se alespoň dalo kouknout na zdi.

Jeli jsme domů a začali hledat jiný dům a jiné makléře, abychom nabyli jiné zkušenosti. Byli jsme v pidi bytovce 2+kk o rozměrech myší díry, asi v 10tém patře a nevěřili byste kolik za to chtěli! Byli jsme si prohlédnout další dvě vesnická stavení v okolních vesnicích, oboje v takřka dezolátním stavu, jedno navíc v blízkosti potoka a stěn mokrých až po okna.

Nicméně furt jsem přemýšlel nad tou první "troskou"... a omlouval jí slovy: "dyť ono to není tak strašný.... ta zahrada, ten klid tam.... na konci zahrady rybník.... slepá ulička... TEN KLID... to ticho... člověk tam slyšel vlastní myšlenky, ne jako tady, v okresním městě, kde to je fakt šílenej bzukot.... tak jsme se nakonec se slovy: "prodat se to dá vždycky" rozhodli, že to koupíme.

Bohužel na stavbě bylo soudcovské zástavní právo, zjistili jsme, že se jedná o dluh vůči VZP. Rozhodli jsme se tedy pro realitku, u které jsme předpokládali, že s tím bude mít zkušenosti a mohlo by to proběhnout OK. Paní z VZP, která měla na starosti zástavní práva nám řekla, co a jak. Trošku nám spadl kámen ze srdce, protože soudcovské zástavní právo není tak špatné jako exekutorské. Zavolali jsme tedy do realitky a domluvili se s makléřem (MM Reality.... NIKDY VÍCE!!!). No a poté se roztočil tak šílený kolotoč, že už jsem měl chuť od toho obchodu odejít, zejména kvůli makléři, který (dodnes mám ten pocit) nám to snad ani prodat nechtěl. Ale abych to vzal zkrátka, po 366dech od prvního: "mno.. tak mi to vezmem" jsme podepsali kupní smlouvu... ano, po roce a dni! Také tomu makléři říkáme Lomikar.....

Pak nastalo menší úřední kolečko a konečně, po 15ti měsících od prvního dne, jsme se stali majiteli pozemku se "starším domem". Samozřejmě po celou dobu, co jsme čekali, až jak se realitka konečně vymáčkne, jsme mezitím nechali část střechy (ta, která vypadala, že spadne sama) shodit a přemýšleli jsme co s tím dál. V prvních 2 měsících jsme uvažovali nad rekonstrukcí, ale statik, co tam byl, řekl, že by to zbořil a postavil novej.... tak jsme začali přemýšlet, že to zboříme, a postavíme si nový, nízkoenergetický dům.

Půl roku jsme vybírali firmu a systém z jakého budeme stavět. Nakonec vyhrál Durisol. Když jsme se pak domlouvali s p. Černým, majitelem firmy Futur (mohu jen doporučit, neuvěřitelně vstřícné jednání), tak jsme se bohužel neshodli na platebních podmínkách. Jediné, co jsme prozatím chtěli byl demoliční projekt (cca nějakých 10 000Kč), nicméně p. Černý nám řekl, že první platba je 100 000Kč a z toho oni postupně budou čerpat. Našli jsme si tedy jiného projektanta, ten se přijel na barák podívat i se statikem a v podstatě se podivoval, proč to chceme bořit, že barák je suchý, staticky OK (akorát jeden roh, bude potřeba dozdít asi 10 cihel :-) ), mimoto stavět barák nový by znamenalo mít čističku odpadů a hromadu dalších "kravin", které při rekonstrukci být nemusí. Tak jsme si plácli, že nám udělá projekt na rekonstrukci. Bohužel od té doby se bojím p. Černému ozvat a říct mu, že po tom, co jsme ho půl roku otravovali, jsme nakonec rozhodli jeho firmu nevyužít a že budeme rekonstruovat. :-)