Základová deska od A po Z

Doma jsem si vzal projekt a začal vypočítávat ideální hloubku základových pasů, abychom se dostali nad úroveň terénu v nejvyšším rohu. Nakonec jsme museli jít o cca 20cm s hrubou podlahou pod terén, jelikož součástí domu máme i garáž a vjezd by byl 90cm nad terénem. Ze zatékání do domu obavy nemám, jelikož budeme dělat ještě drobné terénní úpravy a tak na tomto místě se trochu zeminy ubere, abychom se dostali pod hrubou výšku desky. Alespoň nám tam vznikne takové malé místečko pro skalku či něco podobného.

V týdnu po večerech jsme rozměřili polohy nosných zdí a vytyčili jsme si šestihranný rizalit ve štítové stěně, který jsme neměli zaměřený od geodetů. Vše jsme večer den před bagrování vyvápnili a těšili se na bagristu.

Bagrista přijel na dohodnutý čas ve čtvrtek (7:45) 10.7.2014 a došlo na první větší kopnutí do země. Musím uznat, že bagrista byl velice šikovný. Nevěřil jsem tomu, jak tam mezi těma lavičkami manipuloval. Všechny pasy kopal 60cm lžící dle projektové dokumentace do mnou vypočítané hloubky cca 75 – 150cm. Kolem 15té hodiny bylo hotovo.  11.7.2014 se měli u nás na stavbě objevit archeologové na průzkum, s tím že se bude o víkendu pokračovat a v pondělí se to zalije betonem.

V sobotu jsme se pustili do rozvozu štěrku, přípravy prostupů, položení zemnícího pásku a přípravy ocelových výztuh. Výztuhy jsme v projektu neměli, ale říkal jsem si, že když tam dám nějaké to železo navíc, ničemu to neuškodí a těch pár korun navíc se vyplatí. Budeme mít větší jistotu, že nám deska nepraskne. Rozvoz štěrku šel vskutku dobře. Přišla nám pomoct rodina a jeden kamarád. Štěrk (9t) byl rozvezený po cca 2,5 hodinách. V pasech tedy bylo navezeno 10cm štěrku. Dále se vyráběly z prken prostupy, pokládal se zemnící pásek a připravovali se ocelové výztuhy.

Na prostupech nebylo nic moc složitého. Z prken se udělali takové bedýnky, aby se do nich vešly chráničky na elektřinu, odpady a trubky na vodu. Než jsme to usadili, vysypali jsme to štěrkem, aby neměli prostupy tendenci vyplavat při zalívání. Prostupy doporučuji udělat o cca 5cm delší a hrubou silou je narvat do pasů. My jsme je tam měli docela volně a z části nám z jedné strany zatekl beton.

Se zemnícím páskem bylo více starostí. Doporučuji pokládat zemnící pásek minimálně ve dvou, jinak to muže být i nebezpečné. Přeci jenom 30x4mm železa má svůj odpor. V každém rohu + pod nosnými zdmi jsme pásek rozřízli a spojili spojkou do pravého úhle. Lépe se s tím pracovalo a nemuselo se to složitě ohýbat. V každém rohu jsme udělali výstup na hromosvod drátem Fe 10mm o délce 1,5m. Dále jsme vytáhly drát i v místě budoucího elektro rozvaděče.

Jak jsem již psal, ocelové výztuhy jsme do pasů dávali nad rámec projektové dokumentace. Použili jsme 12mm roxory na výztuhy a 8mm roxory na třmínky. Na sestavování výztuh jsme si udělali z prken takový stůl, aby se to pěkně vázalo. Třmínky jsme dělali 30x30cm s tím že se 12mm roxory svazovali po cca 50cm. Při pokládce do pasů jsme výztuhy propojili spojkami k zemnícímu pásku, abychom dosáhli lepšího uzemnění. V neděli den před zalitím betonem nám trochu zapršelo a měli jsme v pasech takové malé „Benátky“. To nás od práce neodradilo a dodělávali jsme ocelové výztuhy. Když bylo vše připravené na zalití betonem, Verča ještě všechny spoje zemnícího pásku vypodložila a řádně omatlala gumoasfalem. V cca 16:00 nám začalo zas pěkně pršet. Nestihli jsme si označit výšku, do které máme zalít beton.

Na betonování jsme si pozvali i pumpu. Byli jsme na betonáž 2 + 2 ženy. Den před betonáží nám zapršelo, tak jsme měli v pasech opět vodu. Doporučuji tomu, kdo drží betonpumu, aby si vzal ochranné brýle. Beton docela cáká a já jsem pak 3 dny brečel beton. Zalívání šlo jinak docela dobře, výšku jsem odhadoval na základě výšky zalití ocelových výztuh. Za hodinku bylo hotovo. Spotřebovali jsme 22m³betonu, který jsem objednával na základě mých výpočtů z projektu. Pro sichr jsme natáhli provázky na lavičky na prostředí hřebík a měřili jsme orientační výšku betonu. Nějakou tu část jsme přeházeli, abychom to měli co nejrovnější. Následně jsme podle provázku ještě do relativně živého betonu zapíchali připravené 1,5m dlouhé roxory o průměru 12mm a šli jsme do práce :). Beton platila Verča přímo jednotlivých řidičům s mixem. V projektové dokumentaci jsme měli beton B16/20 XC2 na pasy a B20/25 XC2 na finální desku. S betonárkou jsem si předem nasmlouval cenu na oba typy betonu. Večer jsem procházel účty a dozvěděl jsem se, že z betonárky dovezli špatný beton. Namísto B16/20 dovezli dražší B20/25. Výsledná cena byla o cca 1800kč dražší, tak už jsme to neřešili.

O dalším víkendu jsme se pustili do ztraceného bednění.  V projektu jsme měli pasy 60cm a ztracené bednění tam nebylo vůbec zohledněno. Nakonec jsme se chtěli řídit co možná nejvíce projektem, tak jsme objednali největší ztracené bednění, které se vyrábí a to 50x50cm od CS Betonu. Musím říct, že to byla zatím nejhorší práce, kterou jsme dělali. Jedna tvárnice vážila 47kg, takže to nešlo dělat v jedno člověku. Tvárnice jsme usazovali do polosuchého betonu a vyrovnávali podle nataženého provázku a vodováhy. Když jsme měli první řadu položenou, provázali jsme ztracené bednění 2 horizontálními roxory. Roxory jsme usazovali, aby se překrývali cca 50cm. Ohýbali jsme se pomocí 2 dlouhých železných tyčí. Když byly roxory na ohýbané a položené všechny jsem vzájemně provařil elektrodovou svářečkou. Následně jsme se pustili do další řady. Ta už byla fajn. Za necelá 2 dny bylo hotovo. Vynechávali jsme pouze části, ve kterých bylo zapotřebí udělat prostupy na odpady.

Odpady jsem si navrhnul úplně jinak, než byly zakreslené v projektu. Nesmyslně hlavní odpad projektant sváděl doprostřed baráku. (To asi, když by se ucpal, abychom museli rozkopat obývák, nebo aby podpořil výrobce KG trubek.) S mojí variantou odpadů jsme ušetřili 50% nákladů na KG trubky, spád se zvýšil o 3% a hlavní svod se provedl trubkou 160mm. A pak, že goniometrické funkce jsou k ničemu ,. Jak se pokládaly jednotlivé trubky, kontroloval jsem spád pomocí vodováhy. Všechny spoje opět Verča podstavě omatlalal gumoasfaltem, aby nám to někde neprotýkalo.

Když jsme měli hotové odpady, které zasahovali do ztraceného bednění Verča oběhla desku a vypěnila místa, kde by mohl vytékat beton, a tyto místa vypěnila. Následně se opět povolala betonpumpa a zalilo se ztracené bednění. Betonu nyní padlo 12m³. Už jsme rovnou objednávali beton B20/25, když už jsme to měli v pasech. Rozdíl byl pár korun, tak jsme nechtěli dávat méně kvalitní beton, i když by měl postačit.

Další etapa už byla mnohem příjemnější a také kratší. Dodělali se odpady, připravila s KG trubka o průměru 160mm na sání vzduchu pro krb a vše se řádně obsypalo pískem. Dále se vykopali prostupy, protáhly se trubky na vodu a chráničky na elektřinu. Na vodu jsme protahovali 3 trubky. Dvě trubky byly PE40 a jedna PE32. Jedna PE40 byla pouze 3m, abychom měli připravený přívod, až bude dokončen vodovodní řád. Druhá trubka PE40 byla dlouhá 27m a ta povede společně s PE32 do studny. Trubka PE32 bude sloužit jako chránička na kabel pro ponorné čerpadlo. Použití vodovodní trubky namísto klasické elektrické chráničky má své výhody. Hlavní výhodou je, že se dá dobře utěsnit prostup ke studni a nezatéká tam povrchová voda, jelikož je to protažené pomocí utěsněného prostupu.

Při dokončovacích pracích na odpadech jsme začali rozhazovat a hutnit podklad pod deskou. Vzhledem k tomu, že v přední části pozemku jsme měli navezený recyklát a štěrk, měli jsme materiálu pod desku dostatek. Toto byla již pohodička. Šlo to pěkně rychle a během víkendu jsme to měli vyrovnané a zhutněné. Na pozemku jsme vybourali staré ztracené bednění, které tam bylo, aby se zpevnil terén. To jsme vše využili jako materiál pod desku. Desku jsme nevyplnili zcela po okraj ztraceného bednění, ale nechali jsme tam prostor pro štěrkový podsyp. Štěrkový podsyp jsme rozvozili pouze s Verčou během nějakých 6 hodin. Na tyto práce jsme si vzali 2 dny dovolené. O víkendu jsme připravovali šalung a kari sítě. Kari sítě jsme zvolili s okem 10x10cm o průměru 6mm i přestože jsme měli v projektu oko 15x15cm. Stavíme to pro sebe a doufám, že pouze jednou, tak ať to stojí zato. Šalovali jsme 10cm XPS pouze za pomocí metru, 60cm vodováhy a 2m vodováhy. Když jsme to měli hotové, tak nám soused půjčil rotační laser, že je to super věc. Přišlo to trochu pozdě, ale alespoň jsme si to zkontrolovali. Rozdíl jsme měli mezi nejnižším a nejvyšším bodě necelé 2cm. Rozdíl byl navíc na úhlopříčku domu, tak jsme to moc neřešili. Nato že jsme to dělali pouze pomocí 2m vodováhy, tak si myslím, že je to super výsledek.

Následně přišlo zalití desky. Na zalití jsme si pozvali na výpomoc partu od známého, kteří již v minulosti realizovali mnoho desek. Zalití trvalo asi 1,5h a bylo hotovo. Celkem tam padlo 23m³ betonu B20/25XC2 a ani kousek nepřišel nazmar. Vyšlo to jen tak tak. Museli jsme dokonce doházet beton z betonpumpy. Desku jsme začali zalívat v 7:45 a v 16:00 byla natolik tvrdá, že se po ní dalo chodit. Kropily jsme každý den večer po dobu 1 týdne. Na desce se nám neobjevili žádné prasklinky.

Hrubou stavbu jsme si nechali postavit. Né že bychom to nezvládly, ale z důvodu časových úspor. Stavíme ze stavebního systému Durisol, tedy nově po přejmenování Izolox, ale o tom zas někdy příště.