Od nápadu ke stavebnímu povolení

Dva roky zpátky jsme začali poprvé vážně uvažovat o stavbě vlastního domu. Pocházíme ze severní Moravy ale oba jsme studovali v Brně, kde jsme se rozhodli nakonec i zůstat natrvalo. O koupi bytu nebylo ani pomyšlení. Jednak oba toužíme po rodinném domě a navíc by nás takový pěkný a prostorný byt 4+kk vyšel v Brně pěkně draho, možná ještě víc než stavba domu. O vlastním domečku mluvili už dlouho, ale stále jsme to hlavní rozhodnutí odkládali a odůvodňovali si to různými výmluvami. Ještě je čas, partnerka ještě studuje, nemáme našetřené žádné větší finanční prostředky. Pak však přišel Silvestr roku 2012 a my jsme si dali novoroční předsevzetí, že už není na co čekat a že se konečně pustíme do stavění.   Na konci zimy jsme začali procházet různé inzeráty a webové portály a objíždět pozemky v okolí Brna. Měli jsme různá kritéria výběru. Já jsem spíše tíhnul k parcelám zbudovaným developerem, kde byly kompletně vyřešené inženýrské sítě, zatímco Káťa více vybírala pozemek srdcem a hledala pozemek, který se jí zkrátka líbí. Nakonec i po několika moudrých radách jsem ji musel dát za pravdu a začal jsem na každém pozemku přemýšlet, jestli se mi líbí, a jestli si sám sebe dovedu představit, že na něm budu bydlet následujících 30, 40, 50 let. Svou roli samozřejmě sehrála i velikost, uliční šíře, vzdálenost do Brna, ticho, občanská vybavenost a nakonec i ty sítě. Hlavní roli však sehrála i cena a pro náš výherní a ideální pozemek jsme se nakonec museli vzdálit do Brna dál, než jsme původně plánovali.   Než jsme podepsali rezervační smlouvu, chtěli jsme mít jistotu, že na pozemku bude skutečně možné stavět. Na kraji pozemku vedlo totiž vedení vysokého napětí. Když jsme byli vyzvídat na úřadě, dozvěděli jsme, že na pozemku se stavět nedá. Pozemek sice byl v územním plánu označen jako obytná zóna, ale vedení VN na mapě vedlo středem pozemku a jeho ochranné pásmo bylo zakresleno přes celou šíři pozemku. Museli jsme tedy nejdříve požádat o písemné vyjádření EONu, se kterým jsme se dostavili zpátky na úřad, kde už nám dali za pravdu.     Po výběru pozemku přišlo na řadu financování. Začali jsme tedy obcházet jednotlivé banky a zjišťovali situaci. Do první banky jsme přišli pouze s částkou, kterou si chceme půjčit, a délkou hypotéky. Ale po pár dalších návštěvách jednotlivých bank jsme v hypotékách začali cítit jako ryby ve vodě a také si vytvořili dlouhý seznam podrobných otázek. Vyzkoušeli jsme také 3 finanční poradce, ale s žádným jsme nebyli spokojeni. Každý poradce se nám vždy snažil vnutit celé portfolio finančních produktů včetně různých pojištění a spoření, o které jsme vůbec neměli zájem. O hypotéce jsme se bavili jen posledních deset minut schůzky a i z těch jsme měli pocit, že o hypotékách jsme daleko sběhlejší než poradce. Třešničkou na dortu byl poradce z firmy Partners, který po nás požadoval za své služby 10 telefonních kontaktů na naše přátele. Toto jsme samozřejmě odmítli. Možná jsme ale jen měli na tyto lidi smůlu. Poštěstilo se nám až v podobě čistě hypotečního poradce, který s námi probíral čistě jen hypotéky, ale za to do všech detailů. Z hypotéky jsme chtěli financovat jak koupit pozemku tak i samotnou stavbu svépomocí. Nejvhodnější bankou se pro nás stala hypoteční banka, která nám sice nenabídla nejnižší úroky, ale zato si nekladla žádné složité podmínky a všechno šlo jako po másle.   V září 2013 se objevila naše jména v katastru a my jsme se tak stali majitelé nemovitosti. S projektem jsme se obrátili na známého a doufali jsme, že tak ušetříme za drahého cizího projektanta. Ale po 3 měsících domlouvání jsme ještě neměli ani hrubý návrh a vůbec nikam to nevedlo. Takto jsme na práci známých narazili ještě několikrát. Na Silvestra 2013 přišlo další předsevzetí a hned po novém roce jsme se sešli s třemi novými projektanty. Vybrali jsme podle sympatií a společných názorů na bydlení. Hrubý návrh domu jsme dali společně dohromady během dvou týdnů.   Projektant nám nabídl, že za 9000Kč za nás oběhá celé stavební řízení. Opět jsme chtěli nejdříve ušetřit a vyběhat se všechno sami, ale dali jsme na rady jiných a tuhle částku obětovali a své nervy ušetřili. Když jsme v půlce ledna začali s projektantem řešit projekt, mysleli jsme si, že do 4 měsíců bychom mohli začít kopat. To jsme se však šeredně mýlili. Na konci května jsme měli vyřízené všechny vyjadřovačky odnesli jsme veškeré podklady pro stavební úřad. A po 5 měsících….“Máme stavební povolení!“.  Tak teď už jen postavit ten dům. :-)