Z čeho se skládá zateplovací systém:
- Vnější stěna
- Hmoždinka / Kotvení
- Fasádní minerální izolace FKD N C2 s oboustranným silikátovým nástřikem
- Vnější část zateplovacího systému, základní vrstva a omítka
Než začneme zateplovat
Vnější kontaktní zateplovací systémy (ETICS - External Thermal Insulation Composite Systems) se zpravidla skládají z vhodných tepelně izolačních desek, lepících a armovacích tmelů, různých druhů talířových hmoždinek a příslušenství (rohové, zakládací, ukončovací, dilatační a další profily) a různých typů fasádních omítek, penetrací atd. Garantem funkčnosti je nositel systému, který vydává technologický předpis určující požadavky, pravidla a doporučení pro provádění systému.
Pro realizaci vnějšího kontaktního zateplovacího systému je vhodné zajistit v potřebném rozsahu projektovou, stavební a ostatní technickou dokumentaci. Její součástí by mělo být, mimo jiné, tepelně technické posouzení zateplované konstrukce a statické posouzení předepisující také typ a rozmístění kotevních prvků.
První věcí, kterou musíte učinit, je volba typu a tloušťky izolačního materiálu. Na výběr jich máte celou řadu. Nejlepší poměr cena/výkon nabízí dlouhodobě minerální izolace. Má vynikající tepelně-izolační vlastnosti a na rozdíl od jiných materiálů plní i funkci akustické izolace, umožňuje domu dýchat a je nehořlavá.
- Kamenná vlna je charakteristická vysokou schopností propouštět vodní páru (ve srovnání s izolacemi na bázi plastů i více než desetkrát). Její použití při zateplování fasády tak vždy přispívá k aktivnější bilanci vlhkosti.
- Kamenná vlna vykazuje velmi dobré tepelně izolační vlastnosti, je vhodná pro budovy zděné i pro dřevostavby, pro novostavby i rekonstrukce.
- Kamenná vlna je nehořlavá. Třída reakce na oheň je A1 nejvyšší možná. Zabezpečuje pasivní požární bezpečnost všech staveb.
Tepelně technické požadavky ovlivňují tloušťku izolantu
Požadavky na tepelně technické vlastnosti stavebních konstrukcí jsou definovány v ČSN 730540-2. Z hlediska správného fungování prvků tvořících obálku budovy je důležité dosáhnout alespoň tzv. požadovanou hodnotu součinitele prostupu tepla. Ekonomicky optimální, s ohledem na náklady pořizovací a provozní, jsou zpravidla hodnoty pod úrovní doporučenou.
Příprava podkladu
Vnější kontaktní zateplovací systémy nejsou určeny pro vyrovnávání nerovností na fasádách. Před tím než přistoupíte k založení zateplovacího systému a lepení tepelně izolačních desek, nutně musíte ověřit a případně zajistit rovinnost podkladu (například aplikací jádrové omítky) a ověřit přídržnost podkladu.
Založení systému
Pro založení zateplovacího systému se nejčastěji používají hliníkové zakládací profily (soklové lišty). Na stěnu se zpravidla upevňují zatloukacími hmoždinkami. Vzájemné napojení jednotlivých lišt se provádí s pomocí plastových spojek, které umožňují jejich dilatování.
Případné nerovnosti podkladu vyrovnejte s pomocí plastových podložek. První řada desek se pokládá do lože z lepicího tmelu. Pro navázání s plošně armovanou stěrkou na povrchu systému použijte plastový profil se síťovinou, který se nacvakne na zakládací lištu.
Nanášení lepícího tmelu
U izolačních desek i lamel, které nejsou opatřeny silikátovým nástřikem se před nanesením lepícího tmelu musí do desky vtlačit tenká (penetrační) vrstva tmelu (obr. 3a). Tento krok u izolací se silikátovým nástřikem odpadá (obr. 3b).
U všech typů desek se lepící tmel nanáší po obvodu desky a ve třech bodech v ploše desky (deska by měla být přilepená na min. 40 % plochy), viz. obr. 3c. U všech typů fasádních lamel FKL se tmel nanáší celoplošně s použitím ozubeného hladítka (obr. 3d).
Lepení izolace
Izolace se lepí zdola nahoru, horizontálně a na vazbu. V průběhu práce kontrolujte rovinnost výsledného povrchu (na obr. 4 lepení desek se silikátovým nástřikem).
Otvory a rohy
Izolace musí být rozměřena tak, aby rohy otvorů vycházely do plochy desky. V rozích musí tvořit tvar písmene L. Svislé i horizontální spáry musí být od rohů vzdáleny min. 100 mm (obr. 5a).
V rozích budov se desky pokládají střídavě na vazbu (obr. 5b). U okenních otvorů roh ostění nebo nadpraží tvoří hlavní izolační deska nebo lamela. Izolace ostění a nadpraží (FKD RS) se vlepí do vzniklé mezery (obr. 5c).
Schéma kotvení izolačních desek
Kotvení provádějte na základě projektové dokumentace a technologického předpisu nositele systému. Kotvení se navrhuje v souladu s postupem uvedeným v ČSN 732902. Délka kotev se stanovuje s ohledem na tloušťku izolace a s ohledem na skutečné provedení podkladu (do kotevní délky se nezapočítává například omítka).
Kotevní prvky – různé druhy fasádních talířových hmoždinek
Po přiměřeném zatuhnutí lepícího tmelu (zpravidla 24 hodin po nalepení izolace) můžete přistoupit k montáži fasádních talířových hmoždinek. Pro fasádní desky s podélnou orientací vláken se zpravidla používají hmoždinky s průměrem talířku 60 mm, pro lamely s kolmou orientací vláken s talířkem 140 mm.
Pro kotvení fasádní izolace z kamenné vlny se používají hmoždinky s kovovým šroubovacím nebo zarážecím trnem. Konstrukce vnějšího kontaktního zateplovacího systému bez kotevních prvků je možná pouze s použitím lamel s kolmým vláknem (FKL) u objektů s výškou do 20 m, v případě, že tuto variantu připouští nositel systému, za předpokladu že podklad lze považovat za únosný (bez separujících vrstev – například nátěrů).
Povrchová montáž
Při povrchové montáži musí být talířek zatlačen do izolace tak, aby byl skryt v rovině tepelné izolace. Pokud vystupuje z povrchu fasády nebo je do ní naopak zaražen tak, že došlo k potrhání povrchu izolační desky je toto nutné považovat za chybu.
Zápustná montáž
Pro omezení vlivu bodových tepelných vazeb je vhodné zvolit některý ze způsobů zápustné montáže hmoždinek. Při zápustné montáži je talířek hmoždinky zapuštěn, s použitím speciálního nástroje, pod povrch tepelné izolace a následně překryt krycí zátkou z minerální vlny. Tato varianta zamezuje nežádoucímu prokreslování hmoždinek na povrchu fasády a zároveň snižuje přibližně na polovinu vedení tepla dříkem hmoždinky.
Bezprostředně po aktivaci hmoždinek, před realizací základní armované vrstvy proveďte lokální přestěrkování míst kde jsou hmoždinky umístěny tak, aby povrch izolace tvořil jednolitou plochu.
Před provedením základní vrstvy
Před tím než začnete s vytvářením omítkového souvrství, proveďte kontrolu nalepených desek. Případné mezery mezi deskami tepelné izolace doplňte pomocí přířezů tepelné izolace.
- Mezery mezi izolačními deskami z kamenné vlny je nepřípustné vyplňovat montážní pěnou nebo lepicím či stěrkovým tmelem!
Před realizací celoplošně armované základní vrstvy začistěte detaily fasády, například rohy, ostění a nadpraží oken, apod. Pro rohy použijte zakončovací rohové profily s integrovanou síťovinou. Vkládají se do tmelu naneseného na roh a s pomocí hladítka se začistí do výsledného tvaru. V exponovaných místech jako jsou rohy dveřních a okenních otvorů se obdobným způsobem položí pomocná diagonální výztuž o rozměru nejméně 300 × 200 (mm), viz obr. 1. Všechny kroky je nutné provádět v souladu s technologickým postupem vydaným nositelem systému.
Základní vrstva
Po nalepení a ukotvení tepelně izolačních desek a následné technologické přestávce (nejméně 24 hodin) se přistupuje k realizaci základní armované vrstvy, která je tvořena výztužnou síťovinou zapuštěnou do stěrkového tmelu (zpravidla o tloušťce 3 až 4 mm).
Základní vrstva se na fasádní izolace z kamenné vlny nanáší zpravidla ve dvou krocích:
- Nejprve se nanáší vyrovnávací vrstva v tloušťce min 2 mm. U desek bez silikátového nástřiku v rámci tohoto kroku vtlačte do minerální izolace tenkou penetrační vrstvu tmelu, viz obr 2a. Při používání desek s nástřikem vtlačovat penetrační vrstvy nemusíte (obr 2b).
- Následuje realizace armované vrstvy, která se nanáší s pomocí ozubeného hladítka s velikostí zubu 10 × 10 (mm). Do této vrstvy se vkládá výztužná síťovina. Síťovina se pokládá shora. S pomocí hladítka se vtlačí do tmelu (viz obr. 3) a tmel protlačený síťovinou se uhladí do výsledné roviny. Jednotlivé pásy výztužné tkaniny se kladou se vzájemným přesahem nejméně 100 mm. V případě nutnosti lze na vyrovnanou a nevyschlou armovanou vrstvu nanést ještě finální vyrovnávací vrstvu tmelu.
Po vytvoření základní vrstvy je nutná technologická přestávka v souladu s pokyny v dokumentaci vydané nositelem systému, viz obr 4.
Konečná povrchová úprava
U vnějších kontaktních zateplovacích systémů se jako finální povrchová úprava používá nejčastěji některý z typů tenkovrstvých omítek. Na vnější kontaktní zateplovací systémy se zpravidla používají omítky s velikostí zrna (ta určuje tloušťku omítky) od 1,5 do 5 (mm).
- Jako první krok při realizaci omítky naneste penetraci určenou montážními pokyny - výrobci zpravidla dodávají penetraci pod omítky probarvenou do stejného odstínu jako omítka, omezí se tím drobné chyby které mohou vzniknout při vlastním zpracování omítek.
- Jako poslední krok se provede tzv. natažení omítky. Tento krok by měli provádět zkušení pracovníci v souladu s montážními pokyny.
Výběr omítkové směsi
omítkové směsi umožňují vytvoření povrchů s různou strukturou a v široké škále barev. Důležité je ale také zvolení vhodné pojivové báze. Nejčastěji používané typy omítek jsou:
Akrylátové omítky
Vyrábějí se v široké škále struktur a barev. Mají vynikající mechanické vlastnosti a jsou cenově poměrně dostupné. Patří však k difúzně spíše uzavřenějším materiálům, méně dýchají.
Silikonové omítky
Jsou relativně prodyšné. Díky tomu, že jsou přirozeně hydrofobní, tak u nich dochází k menší degradaci barevnosti i k menšímu usazování nečistot.
Silikátové omítky
Jedná se o tradiční materiál, který vykazuje vysokou prodyšnost i odolnost. Jsou vhodnou volbou pro systémy s kamennou vlnou.
Jiné omítky
Silikon akrylátové nebo silikon silikátové omítky mohou kombinovat některé z výhod omítek uvedených výše. Minerální omítky dodávané v pytlích se v dnešní době již prakticky na vnější kontaktní zateplovací systémy nepoužívají.
Sdílet 
