Základové pásy a ztracené bednění

Týden před výkopem jsem si udělal armovací koše ve tvaru L a T z roxorů o průměru 12 mm, které jsem později uložil do rohů základů (armovací koš tvaru L) a v místech, kde se měly základové pásy pod nosnýma příčkama napojovat na základové pásy obvodových stěn (armovací koš ve tvaru T).

V projektu mám základové pásy o šířce 50 cm, což mi připadalo zbytečné, takže jsem je po konzultaci s projektantem zúžil na 40 cm (= úspora betonu o 20%) a půdorys základů jsem si překreslil při zachování vnějšího obvodu domu.

Den před výkopem jsem zavolal bagristovi ohledně výkopu a předběžně objednal 15 m³ čerpaného betonu třídy C16/20. Geodet mi den před plánovaným výkopem vyměřil lavičky, každá byla na přání bagristy min. 3 m od plánovaného výkopu pro snažší bagrování.

V den, kdy byl objednán bagr, jsme s tátou na pozemku byli už v 5 ráno a vyvápnili základové pásy. Každý roh domu představoval kolmý průmět  průsečíků stavebních provázků natažených mezi lavičkami. Zbytek bodů dle projektu jsme již vyměřili pásmem od jednotlivých rohů- tyto body vyznačili 200 mm hřebíky, mezi ně natáhli stavební provázek a mohli vápnit.

Pro vápnění se osvědčila pet láhev se zkoseně seřízlým dnem, do které se nabralo vápno a vyznačovaly tak základové pásy sypáním vápna na stavební provázek.

Kolem půl sedmé dorazil bagrista a za 6 hodin měl hotovo. Požadavek projektanta byla min. hloubka základových pásů 0,8 m v nejnižším místě pozemku, takže jsme se díky tomu, že je rozdíl na délce domu vůči terénu zhruba 70 cm, dostali o něco hlouběji (max. hloubka pak v místě kde byl terén nejvýše činila 120 cm - dno základových pásů tedy nebylo úplně v rovině a z části kopírovalo sklon pozemku).

Odpoledne dorazil švagr se dvěma synovci a tak jsme začistili základovou zpáru a dole ji mírně rozšířili. Následně jsme do výkopu navezli zhruba 5cm vrstvu strusky o frakci 16-32 mm a na ní položili zemnící pásku, kterou jsme ve dvou protilehlých rozích domu vyvedli nad úroveň terénu pro budoucí napojení na hromosvod.

Zemnící páska byla rovněž vyvedena v místě pod plánovanou elektrorozvodnici. I když jsem se zprvu bránil šalování, zjistili jsme, že když vyšalujeme základové pásy v místě, kde je terén nejníže, ušetříme následně jednu řadu ztraceného bednění, t.j. cca 100 tvárnic - takže zhruba 1/3 základových pásů byla došalována dřevěným bedněním o výšce 10- 30cm.

Vše se stihlo do tmy a druhý den jsme ještě brzy ráno stloukli ze dřeva krabice pro průchod vody, elektřiny a kanalizace skrz základové pásy, které jsem natlouk do základové spáry, aby co nejvíce držely. Po obvodu základových pásů jsem rovnoměrně natloukl několik roxorů a od provázku z laviček jsem si odměřil výšku kde bude sahat beton základových pásů- tuto výšku jsem na si na roxorech označil bílou barvou. S majitelem betonárky jsem se domluvil, že mu 2 hodiny před zaléváním základových pásů zavolám kolik betonu skutečně potřebuji.

Tím, že jsme něco nadšalovali a lžíce bagru byla širší než 40 cm, jsme se z původních 15 m³ dostali na 20 m³. Majitelem betonárky jsem byl upozorněn, ať raději něco přidám, že žádný doměr již nebude možný - byla sobota, dělali měsíční inventury a tak byla betonárka odpoledne zavřena.

Přidal jsem tedy 2 kubíky betonu a šlo se na věc. Jako na potvoru zhruba 2 kubíky nakonec nadbyly - takže kam s ním? Věděl jsem, že soused od vedle staví z durisolu (tvárnice, které se zalévají betonem) a tak jsem mu zavolal a on naštěstí ty 2 kubíky odkoupil.

Zhruba po hodině, kdy byly základové pásy zalité, nabil jsem do nich co 0,5 metru roxory o délce min. 1,2 m (průměr 12 mm). Roxory jsem nabíjel co možná nejpřesněji pomocí pásma, které jsem natáhl postupně podél každé stěny, protože jsem je následně nechtěl řezat nebo ohýbat kvůli ztracené bednění o délce 50 cm.

Jakmile byly základové pásy zalité, parkrát jsem je polil vodou a objednal ztracené bednění, které bylo možno díky hydraulické ruce rozložit rovnoměrně na jednotlivých paletách poblíž zálitých základových pásů. Celkem šlo o 300 tvárnic o délce 50cm, šířce 30 cm, výšce 25 cm a hmotnosti 30 kg.

Zhruba po týdnu od zalití základových pásu jsem si dle laviček usadil rohové tvárnice do betonového lože. Druhý den přijel kolega se švagrem a zvládli jsme usadit první řadu ztraceného bednění. Byla to celkem dřina - něměl jsem ještě míchačku, takže jsme beton míchali ručně a venku bylo hodně přes 30^oC.

Na první a druhou řadu ztraceného bednění jsme s manželkou pokládali roxory, které jsme vázacím drátkem spojovali ke svislým roxorům, které trčely ze základových pásů.

Poslední třetí řadu ztraceného benění jsme zevnitř seřízli flexou, tak aby byla vnitřní výška ztraceného bednění alespoň 10 cm. Vnější strana sloužila jako šalunk základové desky a vnitřek musel být seříznut kvůli propojení základové desky ze ztraceným bedněním.

Výrobce ztraceného bednění ve svém technickém listu udával přesný objem betonu, který je potřeba pro zalití tvárnice což značně usnadnilo výpočet potřebného množství betonu. 

U poslední řady ztraceného bednění jsem samozřejmě počítal s tím, že do ní naleji zhruba 10 cm betonu. Objednal jsem 7m³ čerpaného betonu třídy C16/20 a vše vyšlo tak akorát.