Stropní panely a jejich dobetonávka - náročná stavební etapa

Na den pokládky dorazil padesátitunový jeřáb, dva kamiony s panely a spolu s nimi i dva pracovníci  firmy. Pomáhal mi táta a brácha, takže nás bylo celkem pět plus jeřábník. Každý měl svou roli – jeden chytal panely, druhý je pokládal na věnec, někdo asistoval z návěsu a zajišťoval zavěšení. Hned u jednoho z prvních panelů nastal problém – byl z výroby opravovaný a kvůli tomu nešel uchytit klasickými kleštěmi. Musel se tedy zvedat přes řetěz s popruhem. A v ten moment přišla první nehoda – brácha při manipulaci nešťastně nechal prst v oku řetězu, a jak se panel zvedal, konec prstu to úplně nevydržel. Rychlý převoz do nemocnice, naštěstí nic vážného, jen obvaz a otřes. Zbytek panelů jsme ale zvládli bez komplikací a do oběda bylo hotovo.

Po pokládce jsme si nechali jeřábem zvednout několik palet s cihlami do 2. podlaží a rovnou jsme si ze zbytků palet, prken a latí sestavili provizorní schody. Praktické a funkční řešení, které nám pak ještě dlouho sloužilo.

Pak přišla fáze přípravy na dobetonávku. Část starého bednění jsme použili znovu – položili jsme ho z vnější strany věnce a spojili příložkami. Ještě před samotnou betonáží jsme vložili mezi bednění a beton 2 cm silný XPS, který sloužil jako tepelná izolace a zároveň pomohl beton směrem ven trochu „držet“. Podél celého věnce jsme vložili pár prutů výztuže, a do každé spáry mezi panely jsme dali hákovou výztuž – vždy jednu do každé mezery. Tohle všechno byla práce, která zabrala několik dní, ale připravili jsme si tím půdu pro finále.

Den dobetonávky byl opět estrádní představení. Beton jsme objednali zavadlý, s tím že ho budeme rozmíchávat v míchačce a přes připravené lešení a naviják dopravovat do patra. V místech, kde panely nedosahovaly až k obvodové stěně, jsme dobetonovávali šířku kolem 30 cm, a tam se bohužel začalo projevovat podcenění zavětrování bednění. Jedna část bednění to úplně nevydržela a začala se pomalu vyklánět. Museli jsme narychlo zpevnit vše prkny a výztuhami, a vykýblovat beton zase ven. I tak ale beton trochu utekl.

Když už jsme si mysleli, že to máme pod kontrolou, při převozu kolečka betonu navijákem se utrhlo kolečko a celý obsah skončil na zemi. Pracovali jsme doslova jako fretky, ale i tak jsme do večera zvládli jen obvodové části a několik mezer. Když u posledního kolečka ještě navíc shořel motor navijáku, bylo jasné, že zbytek budeme muset dodělat ručně. Další víkend jsme tak vytáhli míchačku do patra a dobetonovali zbytek mezer.

Byla to náročná část plná improvizace, fyzického vyčerpání i drobných nehod, ale nakonec se všechno podařilo. I přes všechny zádrhely sedí panely, beton drží a další fáze mohla pokračovat. Stavba svépomocí není jednoduchá, ale právě v takových dnech člověk zjistí, co všechno zvládne – hlavně když má kolem sebe lidi, na které se může spolehnout.