Rychle mi došlo, že pokud chceme dům, musím ho postavit úplně sám

Nic, ale není věčné a nikdo z nás není nesmrtelný, i chlapům tikají hodiny a člověk po nějakém čase zjistí, že když to tak pojede dál, tak buď umře, nebo ho zavřou! "Samozřejmě s nadsázkou"! Ale klukoviny a noční zábava nebrala konců!

Pak přišlo ustálení, člověk do té doby bydlel po podnájmech a začal si uvědomovat, že stárne. Bylo mi cca 30 let. Vzal jsem si tenkrát hypotéku na byt tady v Plzni, kde nebylo úplně špatné bydlení, bylo to kousek od Borské přehrady a člověk se tu cítil skoro jako na venkově!  Nebylo to vůbec špatné bydlení, ale něco tomu chybělo…

Člověk měl střechu nad hlavou, a vysněné bydlení, ale jak šel čas, moje žena porodila našeho prvního syna Tobiho a, když jsme začali chodit s kočárem kolem našeho paneláku a k přehradě, jsou tam spousty chatiček a my záviděli těm lidem ten klid a ráj na Zemi!

To, že ráno člověk stane a dá si kávu venku na terase, bez hluku sousedů a jiných neduh! S ženou jsme lidé, kteří milují přírodu, sluníčko a byt ve kterém jsme byli, se stal najednou vězením naší mysli.

Tak se zrodil nápad, že prodáme byt a koupíme si dům, nebo si ho necháme postavit. Zde ale přišlo, vystřízlivění, a to se psal cca rok 2017/2018. Celý rok jsme jezdili po pozemcích a po různých nemovitostí a člověk si začal uvědomovat, kolik je nástrah kolem nás!

Dnes s odstupem času, ale musím říct, že ne všechny nabídky byly úplně tak špatné, ba naopak mohli jsme být dnes milionáři! Měli jsme nabídky v té době, kde jsme mohli mít zahradu 1200 m2 s domem v Plzni za 900 tisíc korun. Pozemek byl ale v zahrádkářské zástavbě a my se báli, že to nebude ta svoboda, kterou hledáme. Tím je myšleno, že stále se jedná o starý dům a neměli jsme představu, kolik by ještě stály další náklady na opravy. Dnes zpětně už vím, že i tak to by to stálo za to a byla to velmi lukrativní nabídka.

Chyběli nám zkušenosti, ale touha po novém bydlení neutuchala! Ba naopak, jen že byli jsme už unaveni a na nějaký čas, jsme s hledáním nového místa přestali. Došlo nám, že ten sen, který máme, není pro každého a nechali jsme to být, blížila se zima a se ženou jsme si řekli, že na jaře znovu začneme a nabídek bude mnohem více po zimě.

Nabídek bylo více, ale vše cenově o 30 % někde jinde, než před zimou a my si uvědomili, že čekat dál už nemá cenu, protože s tím to cenovým růstem, tak za rok-dva už nebudeme mít peníze ani na ten pozemek.

Bohužel se nic nenašlo a mi to už začínali úplně vzdávat. Začínalo léto a my se jezdili koupat na Hrachouslkou přehradu u Pňovan. Bylo to naše oblíbené místo a už před lety jsme si říkaly, tady být to by byl sen, to by byl ráj!

Jednoho letního dne jsme se vydali na přehradu, kde jsme chtěli objevit jedno odlehlé a pro nás tajemné místo, bohužel po celodenním výletu a cestě domu nám začalo zlobit auto a my zůstali vyset nad obcí Pňovany. Auto už nejelo, já jsem roztlačil ženu dolů do údolí vsi, kam dojela sama a já šel pěšky za ní. Tam jsme hledali pomoc a mezitím co jsme obcházeli místní jsme si všimli cedule na jedné louce, že je na prodej. To bylo to místo!! Samota na kraji obce, s vyhlídkou až na Křivokládsko/Berounsko a v dáli na kopci nad Plzní hrad Radyně.

Náš sen byl před námi, ale to byl jen začátek! Cena za tu část 2400 m2 byla 1,4 milionu, a to jsme nemohli dát. Žena měla, ale super nápad, protože za ten čas, co jsme hledali už jsme něco o těch nemovitostech pochytali a tady bylo jedna věc zásadní! Stavební metrů bylo jen 800 a zbytek ne! Čili cena musela jít dolů, nemělo to tu hodnotu a podařilo se nám ji srazit na půlku.

Bylo to neuvěřitelné, měli jsme prostě štěstí! 2400 m2 za 700tisíc, byl pro nás luxus! Náš budget byl cca 1,8 mil korun. I pro stavbu domu. A já získal naději, že to dáme! Zde začíná úplně nový životní příběh, kdy ze sebe člověk musí odevzdat vše. Zapomenout na vše, co do teď znal a jak žil a soustředit se pouze na jediný cíl! Vlastní dům/ bydlení!...

V tuhle chvíli se celý příběh láme a člověk začne zjišťovat, a možná je to i s přicházejícím věkem, že lidé, které kolem sebe má, nejsou úplně všichni ti praví přátelé. A naopak lidé, které pomalu ani neznal, mu pomohou a poradí více. Život vám najednou ukáže tu různorodost a tvrdou realitu, kdy zjistíte, že na ty největší rozhodnutí v životě, jste vždy sám.

A vy sami musíte vzít svůj osud do rukou a bojovat do poslední molekuly, protože představa, že se setkáte s lidmi, kteří vám vše poradí a vysvětlí, je ten největší omyl.

A ta nejtvrdší rána je, že člověk si myslí, že když někdo něco dělá 20-30 let, bude v tom minimálně dobrý, nebo nejlepší! Není to tak. Tito lidé vám dokážou poradit stejně špatně, jako úplný začátečník. Stavbu jsem započal s firmou, se kterou jsem se musel hodně rychle rozloučit, protože jsem neměl vůbec žádnou garanci, že to, co očekávám dostanu.

Opět jsem stál na začátku všeho a moje žena byla už podruhé těhotná. Čekali jsme dceru a já si uvědomil, jak ten čas letí a, že když budu spoléhat pořád na někoho, nikdy se nedočkám. Rychle mi došlo, že pokud chceme dům a svoje bydlení, musím to udělat úplně sám.