Zásyp desky
Protože naše základová deska leží výše než okolní terén, od začátku jsme počítali s tím, že budeme potřebovat více zásypového materiálu, než kolik jsme vykopali. Naštěstí jsme v předchozích fázích stavby domluvili dovoz zeminy z okolních staveb, kde se jí naopak potřebovali zbavit, takže jsme byli dobře připraveni.
Na doporučení jsme kanalizaci nepokládali před zásypem, ale až po něm, kvůli výšce zásypu. Díky jednoduché konstrukci desky se středovým nosným pásem mohl na desku najet bagr, který ji částečně zavezl zvenčí. Pak už následovalo nekonečné hutnění žábou. Po základním urovnání ještě celou plochu několikrát přejel čtyřtunový bagr, což přispělo k celkovému zhutnění podkladu.
Rozvody kanalizace
Jak už bylo zmíněno, kvůli výšce zásypu (cca 1,3 m) jsme výkop pro kanalizaci prováděli až po hutnění. Udělali jsem však chybu – výkop jsme dělali lžící 30 cm, což znamenalo, že při pokládání trubek jsem musel balancovat na jedné noze jako mořská hvězdice.
Trubky jsme ukládali do písku, přičemž pro vývody, které budou v příčkách, bylo nutné přesně rozměřit jejich vyústění. Přidali jsme i pár rezervních vývodů, protože jsme si v té době ještě nebyli jistí finální dispozicí spodní koupelny – což se později ukázalo jako skvělé rozhodnutí.
Zásyp štěrkem a rozvody radonu
V projektu máme odvětrání základové desky kvůli radonovému riziku. Zde jsem dostal radu k nezaplacení: nejprve zasypat desku 30 cm štěrku frakce 16–32 mm a teprve potom do něj lopatou vytvořit rýhy pro rozvody. Postupně jsme tedy dosypali výkopy po kanalizaci, provedli hutnění a nakonec rovnoměrně rozprostřeli štěrk po celé ploše.
Druhý den jsem se pustil do pokládání drenážního potrubí – a tady začalo opravdové peklo. Kdo někdy zkoušel kopat do štěrku této frakce lopatou, ví, že to není žádná legrace. Práce mi zabrala celý den, štěrk neustále padal zpět do rý. Když jsem večer skončil, cítil jsem se, jako by mě někdo právě vyndal z pračky.
Armování a šalování
Po dokončení radonového rozvodu jsme ještě vibrační deskou utáhli štěrk a začali pokládat kari sítě. Snažili jsme se, aby jednotlivé kusy překrývaly minimálně tři oka. Kraje roxorů ze ztraceného bednění jsme ohnuli a svázali s kari sítí. K vypodložení jsme použili odřezky ztraceného bednění, které mají tloušťku 2,5 cm, což zajistilo správné krytí betonem.
Pro šalování jsme využili OSB desky, které nám za symbolickou cenu přenechal kamarád po dokončení své stavby. Výšku desky (15 cm) jsme si přesně zaměřili rotačním laserem – já vrtal, partnerka držela a kontrolovala. Kotvení jsme řešili natloukacími hmoždinkami, i když zpětně bych raději volil turbošrouby – jsou sice dražší, ale dají se znovu použít. Zárověň jsme symbolicky zamkli a zabetonovali zámeček, který utvrdí naší lásku na věčnost :).
Velké finále – betonáž
Po dvou měsících náročné práce nadešel den D – betonáž. Chtěli jsme mít jistotu, že vše proběhne hladce, takže jsme povolali co nejvíce pomocníků.
Z betonárky jsme objednali 26 m³ betonu C25/30. Kamarád, který umí pracovat s vibrační latí, naštěstí měl čas, takže jsme mohli beton lépe hutnit a vyhladit. Před samotou betonáží jsem ještě štěrk prolil vodou, aby jí netahal z betonu a ten správně zrál. V 8 ráno přijela mixpumpa a začali jsme. Během čekání na doměr betonu jsme si dokonce stihli dát rychlou kávu s buchtou.
V 11:30 bylo hotovo. Slunce svítilo a my se mohli konečně kochat výsledkem naší práce. Večer jsem desku ještě pokropil, aby beton správně zrál, a znovu si užil pohled na odvedenou dřinu.
Sdílet 
