Třetí den po vylití základových pasů nás zaskočila velká letní bouřka s přívalovým deštěm. Po příjezdu na staveniště bylo vše pod vodou a bahnem. V nejnižším místě základu jsme museli vykopat odvodňovací strouhu a pomocí košťat postupně vytlačit vodu a bláto pryč. Po důkladném vyčištění jsme mohli začít s pokládáním ztraceného bednění.
Zakládání rohů
Místo tradičního používání olovnice a laviček jsme se rozhodli pro efektivnější řešení. Jak jsem již zmiňoval v předchozím článku, rohy základových pasů jsme si nechali vytyčit geodetem. Po vylití betonu nám geodet nastřelil i rohy pro ztracené bednění, což bylo rychlé a přesné. Tento postup nám ušetřil spoustu práce. Po kontrole úhlopříček jsme naměřili rozdíl pouhý 1 cm, což lze přičíst spíše průhybu pásma, protože úhlopříčka činila 20 metrů.
První tvárnice jsme uložili na lehce zavadlý beton nebo nasucho a napnuli jsme provázek. Kvůli tomu, že máme v pasech tři výškové úrovně, bylo potřeba zajistit, aby přechody mezi nimi odpovídaly přesně tvárnicím. Výšku uložení jsme kontrolovali rotačním laserem a tam, kde bylo potřeba, jsme dosypali beton. Ačkoli se zdá, že pokládání je jednoduché, pokud má být výsledek rovný a přesný, jedná se o časově náročnou práci. Ve dvou lidech nám zakládání zabralo celý víkend. Zjistili jsme také, že každá tvárnice má mírné rozměrové odchylky, což práci ještě více komplikovalo.
Armování
Na doporučení známého jsme svislou betonářskou výztuž nezapichovali do zavadlého betonu, a protože máme místy i čtyři řady bednění, výztuž jsme navrtávali až po založení první řady. Přišlo nám to jako docela dobrý nápad, protože jsme jednak nemuseli přesně rozměřovat při tuhnutí betonu, kde by chyba mohla být fatální, a jednak jsme se vyhnuli komplikacím při pokládání tvárnic. Často jsme totiž museli některé tvárnice přeusazovat, což by při neustálém navlékání na výztuž bylo značně nepraktické – používali jsme bednění šířky 40 cm podle projektu.
Po vyvrtání asi milionu děr a spotřebování dvou vrtáků jsme zapíchali svislou výztuž do předvrtaných děr vyplněných chemickou maltou. Zde se často chybuje – spousta lidí umisťuje svislou výztuž doprostřed bednění. Svislá výztuž však slouží jednak jako spojení mezi betony a jednak jako přenašeč tahových sil. Při zasypání jedné strany nebo převisu soklového zdiva by mohlo dojít k problémům “vyboulením” zdi. Ideální je umisťovat výztuž „cik-cak“, což nás napadlo bohužel až po dokončení práce. 🙂
Pokládání dalších řad bednění
Další řady tvárnic jsme pokládali na vazbu a lehce je pěnili k sobě, aby se při betonáži nehýbaly nebo nepraskly. Řezání a skládání bylo nekonečné, zvlášť kvůli nepřesnostem jednotlivých tvárnic. V polovině nám navíc chybělo 80 kusů bednění. Shodou náhod ale přesně tolik zbylo kamarádovi, který zrovna dokončil desku, a tak jsme mu od nich pomohli. S posledním bedněním se nám docela ulevilo práce to byla zdlouhavá a ikdyž byly vidět metry, zabralo nám to 3 víkendy.
Betonáž bednění
Na betonáž základových pasů nám stačil domíchávač, ale pro ztracené bednění jsme již objednali pumpu. Použili jsme stejný beton jako na pasy (C25/30). Před litím jsme bednění důkladně prolili vodou, aby beton správně vyzrál. Betonáž proběhla hladce – žádná tvárnice nepraskla a za dvě hodiny bylo hotovo.
S úlevou jsme se mohli vrhnout na další etapu – zavážení. Práce to byla zdlouhavá, ale výsledek stál za to.
Sdílet 
