Oplocení pozemku a příprava zázemí

Na začátku jsme na pozemku neměli vůbec nic, a tak jsme museli improvizovat. Přemýšleli jsme, z čeho uděláme sloupky. Dřevěné kůly mi připadaly jako zajímavá a cenově dostupná varianta, protože jsem je viděl skoro všude. Brzy jsem ale zjistil, že to platí jen tehdy, pokud máte vlastní les. Jinak cena dřevěných kůlů rozhodně není tak výhodná, jak se na první pohled zdá.

Zde se opět potvrdilo, že je dobré se ptát všech známých, jestli o něčem neví. Náhoda tomu chtěla, že kamarád měl za domem staré trubkové lešení po dědovi. Bylo to přesně to, co jsme potřebovali! Bez váhání jsme si vzali vlek a jeli si pro trubky, které jsme si doma nařezali na délku přibližně 2,4 metru.

Pletivo jsme nijak dlouho nevybírali – rozhodli jsme se pro to nejlevnější lesnické pletivo o výšce 160 cm. Na vstupní bránu jsme měli štěstí. Táta, který pracuje jako zámečník, zrovna měnil vrata v průmyslovém areálu a stará vrata by jinak skončila na šrotu. Po pár kosmetických úpravách jsme měli funkční a zároveň solidně vypadající vrata.

Na sychravý jarní den jsme naplánovali samotné oplocení. Podle rady kamaráda, který má zkušenosti s oplocováním lesních školek, jsme zavrhli ruční zatloukání trubek palicí ze štaflí. Místo toho jsme si od něj půjčili speciální zatloukač kůlů, který práci výrazně usnadnil. Začali jsme v rozích pozemku, kde jsme si podle geodetických značek vytyčili první sloupky. Poté jsme natáhli provázek a pokračovali se zatloukáním trubek po obvodu pozemku s rozestupy přibližně 2,5 metru. Celkem jsme zatloukli 50 trubek, celkem fuška. Následně jsme upevnili pletivo a napnuli

Je důležité myslet dopředu při umístění vrat a osadit je tak, aby byl možný přístup na pozemek i pro těžkou techniku. U nás to například byl 50tunový jeřáb, který jsme potřebovali pro stropní panely.

Oplocení bylo hotové, ale další otázka byla, kam uložit nářadí a další potřebné vybavení. Nejprve jsme se podívali na bazarové nabídky unimobuněk a plechových garáží, ale ceny kolem 20 tisíc nám přišly vysoké. Nakonec jsme objevili starou skladovací plechovou boudu, která se v jednom areálu prodávala za cenu šrotu. Sice nevypadala zrovna vábně, ale na naše potřeby stačila. Domluvili jsme si dopravu s hydraulickou rukou a připravili v rohu pozemku místo, kam boudu usadíme. Na úplném začátku jsme stejně měli jen pár kusů nářadí, takže velikostně byla ideální.

S minimálními náklady jsme tak vytvořili funkční zázemí.