Výběr podlahy - vinyl
Lhal bych, pokud bych tvrdil, že by se v našem příbytku nevyjímala masivní dřevěná podlaha. Ovšem člověk se musí někde uskromnit, aby naopak jinde si mohl dopřát a právě zde jsme se rozhodli neinvestovat závratnou sumu do dřevěné podlahy, namísto toho pořídit cenově příznivý a na údržbu nenáročný Click vinyl.
Ptáte-li se proč ne dlažbu, tak vám to odůvodním v následujících řádcích. Dlažbu máme pouze v technické místnosti, WC a v koupelně, tedy tam, kde se předpokládá výskyt vody. Když spadne dítě na vinyl, není to taková rána, jako když padne na tvrdou dlažbu. A že náš jeden a půl letý syn těch pádů již zažil. Tohle byl jeden z hlavních důvodů, proč ne dlažbu, navíc pokládka vinylu je jednoduchá a rychlá, tak jsme sáhli po něm.
Chtěl jsem právě Click vinyl proto, že jsem jej pomáhal pokládat už u tchána i u strejdy, tím pádem jsem to už měl natrénováno a věděl jsem, na co si dát pozor. Dodání vinylu jsem poptal v Quickstepu a v Horbachu a právě zde bych se rád pozastavil.
Právě Click vinyl z Hornbachu má položený tchán i strejda už zhruba dva roky a v obou případech je dost důkladně a intenzivně prověřován Buldočky s ostrými drápky a ,slušně řečeno, inkontinencí, a je rovněž vystavován nešetrnému zacházení dětí. Výsledek? Podlaha vypadá pořád skvěle, nevlní se, nekroutí, drží a dobře vede teplo. Proto jsem neviděl jediný důvod, proč investovat do dvojnásobně dražší podlahy od odborných dodavatelů a rozhodl jsem se koupit ji právě v Hornbachu, kde mám již ověřenou kvalitu, navíc za rozumnou cenu.
Kuchyň jsme měli instalovanou ještě před podlahou na doporučení stolaře, který nás varoval, že by měla kuchyň stát na anhydritu a podlahou mám dojet k jejím nožkám, což se následně zakryje soklovými lištami. Je to údajně z toho důvodu, že vinylová podlaha je do jisté míry plovoucí, proto se nechávají podél stěn krátké dilatační mezery.
Tím, že bychom podlahu zatížili těžkou kuchyní, podlahu bychom doslova přibili k zemi. Neměl jsem důvod mu nevěřit a dal jsem na jeho doporučení. V Hornbachu jsme vybrali tři odstíny, které by se nám líbily a seděly by ke zvolenému dekoru dubu, který budeme mít ve zbytku interiéru.
Se vzorky jsme přišli ke kuchyni, přiložili, vyzkoušeli, který se nejvíce hodí a bylo vybráno. Vybraná podlaha má odstín dubu, a suky a léta jsou na omak ve 3D, takže působí vcelku realisticky. Na podlahu jsme navíc nemuseli čekat, spočítal jsem potřebné množství i s rezervou na dořezy, chyby a na případnou opravu, přijel jsem do Hornbachu, koupil jsem, i s paletou mi vše naložili do dodávky a já ještě téhož dne roznášel balíky Click vinylu po (stále ještě) stavbě.
Pokládka vinylové podlahy podlahy svépomocí
Před pokládkou jsem vždy v dané místností seškrábal špachtlí kydance od tmelu na Sádrokartony, kaňky od barvy a místnost důkladně povysával. Jakmile byla místnost připravena, položil jsem podložku, kterou jsem na požadovaný rozměr upravoval zalamovacím nožem a lepil k sobě parotěsnou páskou, k tomu určenou. Tato páska byla přibalena u každého balení podložky. Položil jsem vždy jednu řadu podložky a začal pokládat vinyl. Jakmile jsem se blížil ke kraji, položil jsem teprve další řadu z toho důvodu, abych si chozením, řezáním dořezů a ostatními pracemi podložku nepoškodil.
Každou místnost jsem si změřil na délku i šířku, abych se vyvaroval případných třícentimetrových dořezů. Vycházelo-li to špatně, začal jsem třeba poloviční deskou a na druhé straně již nebyl dořez 2 cm, ale např. 58 cm. Systém Click vinylu, tedy alespoň toho, se kterým jsem se setkal, je na pokládku velmi jednoduchý. Má dva druhy zámků- vnější a vnitřní. Každá deska má tedy z čela vnější, z protější strany vnitřní a tak stejně je tomu i na krátkých stranách v levo i vpravo. Ideálně se tedy pokládá od stěny a z leva doprava. Před pokládkou jsem si otevřel alespoň dva balíky, abych mohl vybírat ze vzorů a ty se hned vedle sebe neopakovaly.
Dořezy jsem seřezával zalamovacím nožem podél úhelníku tak, že jsem si vyznačil potřebnou délku- pozor na správné strany zámků, nařízl desku nožem a zlomil. Měl jsem k dispozici malý kousek desky i se zámkem a každou desku, jakmile jsem ji správně zacvaknul do druhé desky, jsem přes tento kousek doklepl kladívkem, aby držela. Takto jsem umísťoval jednu desku za druhou a práce šla hezky vidět. Rozhodl jsem se k pokládce na divoko, tedy ne s pravidelnou převazbou ale tak, jak to zrovna vyšlo.
Podlaha díky tomu vypadá naturálněji a využil jsem 90% veškerého materiálu s minimálními zbytky. Samozřejmě jsem dbal na minimální převazbu o délce 1/3 desky. Musel-li jsem provézt výřez do desky, například ve vnějších rozích, prováděl jsem tyto výřezy úhlovou bruskou.
Zalamovákem se mi složitější výřezy neosvědčily, protože desky mnohdy praskaly jinde, než jsem zrovna potřeboval. Od stěn jsem nechával cca 1,5 cm širokou dilataci, kterou jsem později překryl podlahovými lištami. Ve dvou místech jsem udělal dilatace širší, než je zdrávo, a chybějících pár milimetrů desky jsem musel schovat tmelem v barvě dubu.
Lepení podlahových lišt
S manželkou jsme byli rozhodnuti, že chceme bílé podlahové lišty v barvě obložkových zárubní. V době psaní tohoto článku již v domě zhruba měsíc bydlíme a já mohu zároveň ve zkratce shrnout nakolik byla tato volba šťastná. Lišty vypadají elegantně, vizuálně prodlužují stěnu a hezky zapadají k bílým obložkám. Jejich negativum je ovšem to, že je na nich mnohem více viditelný usazený prach a je je tedy nutno jednou za čas utřít, případně povysávat vysavačem s hubicí se štětinami. Lišty jsme nakoupili v Polské Castoramě a sáhli jsme po těch kvalitnějších, tedy lakovaných MDF, přetíratelných lištách. Měly by být odolnější vůči zašednutí od vytírání, což ukáže až čas. Můj plán byl lepit lišty Mamutem ke stěně a v rozích je seřezávat na 45 stupňů tak, aby navzájem lícovaly bez spojovacích mezikusů. K seřezávání lišt pod úhlem jsem si od kamaráda zapůjčil ruční pokosnici a dal se do díla, ovšem hned při prvním řezu jsem zjistil, že to nebude jen tak.
Připravil jsem se na to, že se musí lišty seřezávat nastojato, tedy tak, jak budou u stěny, jinak vám nebudou sedět úhly. Ovšem mé lišty se nelepily ke stěně v pravém úhlu a byly mírně odkloněné a vychytat správný úhel se mi nedařilo až do posledních dvou pokojů. Důležité je také dávat si pozor na správný úhel, tedy jestli potřebujete vnější a nebo vnitřní a také správnou délku při seřezávání. Bohužel k tomu nevím co víc poradit, každý se s tím musí nějak poprat, ale jednodušší a rychlejší variantou je umístit do úhlů středové hranoly, čímž si ušetříte nemálo nervů.
V místech, kde se mi nepříliš povedlo vychytat správný úhel sklonem lišty, jsem tyto patvary zapravil bílým silikon akrylem, který je, naštěstí, patrný až při detailním pohledu. Tenkou vrstvou tohoto tmelu jsem zapravil i spoj lišty a stěny tak, aby nebyl na první pohled znatelný přechod stěny a lišty. V místech u kuchyňské linky jsem si oblepil plochy papírovou páskou, abych nerozmázl tmel více, než je potřeba a zatmelil tmelem v barvě dubu, tedy podlahy.
Sdílet 
