12.Vnitřní omítky byly v žalostném stavu

Před novými omítkami se nejdříve dělaly podlahy, a to do výšky podkladního betonu. Stěny bez omítek tak díky tomu mohly schnout/větrat a v mezičase pak šlo i tahat novou elektřinu, na to už je jiný článek. Předtím rovněž proběhlo v západní části, kde terén stoupal odvodnění pomoci drenáže a oprava okapů a svodů, aby voda ze střechy netekla přímo na stěny ale do místa budoucího rezervoáru na dešťovou vodu, prozatím dopojeno do dešťové strouhy. Tato západní, kritická stěna rovněž dostala chemické podřezání v celé délce, na to bude později zvláštní článek.

Se zedníkem jsme opravili i prostor všech vnitřních dveří, kde jsme vyztužili překladový prostor silným, železným L profilem zasazeným po stranách do spáry a jinak pod cihly/překlad v horní části dveřního prostoru, a to z obou stran stěny.

Jelikož jde o starý dům s extrémně nerovnými stěnami, tak bylo jasné, že je třeba omítky řešit postaru, tedy ručně a nikoli strojově. Volba padla na vápeno-cementové ručně nahazované omítky.

Postup dle teorie je prostý. Po očištění nejprve našpricovat celou plochu stěn, pak rozměřit rovinatost spolu se založením omítníků, pak detaily a rohy spojit s rovinou omítníku a pak házet, stahovat, házet a zase stahovat a tak dokola dokud to není na omítníky dorovnáno celou stěnu. Přičemž je třeba dělat technologické přestávky mezi nahazovanými vrstvami, aby to stihlo zatvrdnout a cele to neopadlo vlivem velké vrstvy. Po zavadnutí vyndat omítníky a zarovnat drážku po nich.

Novou omítku už jsem svěřil lidem, kteří se tím živí a nedělají to poprvé, a navíc je jich na to víc a mají potřebné vybavení a znalosti. Jinak řečeno na doporučení známého sem sáhl po prověřených zednících, kteří mi vnitřní omítky za cca 2 měsíce "naházeli".

Jak se později ukázalo, tak to byla dobrá volba a dobré rozhodnutí, jelikož sám bych s tím nestrávil jen 2 měsíce ale tak rok jelikož dělám po víkendech a dovolených a navíc s touto problematikou mám mizivé zkušenosti. Pánové trávili na stavbě 8 h denně a 5 až 6 dní v týdnu v počtu 3 lidí. Jeden míchal a vozil a dva nahazovali, chystali detaily jako obvod okenních otvorů a dveřních otvorů a vše do roviny na omítníky.

Velká většina míst byla třeba nahazovat na 3x kvůli velkým kapsám, a tak to zabralo i více času a takzvané prohazy. Z tohoto důvodu se i těžko naceňuje na počátku cena, jelikož nelze počítat plošná cena práce a čas na m2 právě kvůli opakovanému nahazování na stejných místech, které vyplynou až při vyměření s připravením omítníků atd. Proto se často firmy uchylují k podpisu základní smlouvy s uvedenou cenou za m2, ve které je ale dohodnuto, že prohazy budou vyúčtovány dodatečně jako vícepráce podle jejich skutečného množství.

Omítky se doporučuje dělat na jaře nebo na podzim, tak aby se využilo teplého suchého počasí, kdy lze nepřetržitě větrat přebytečnou vlhkost z omítek. Léto ideálem není, jelikož by mohlo být příliš teplo a příliš rychlé vysychání by podobně jako u betonových ploch i u omítek mohlo zapříčinit praskání.

Jakmile měli zednici nahozenou omítku bez štuku v dané místnosti, nastoupil jsem s vykružovákem na vrtačce a laserem na stativu a dělal krabičky na vypínače a zásuvky. Šlo to dobře, jelikož omítka nebyla vyschlá a vytvrdlá, ale skoro čerstvá, ale už soudržná.

Šlo o to tedy vykroužit díru, vydloubnout obsah, vydloubat kabel, nasucho zkusit krabičku s navleknutým kabelem a pak na finále lípnout do díry trochu sádry a usadit krabičku na laser do vodováhy a zarovnat svisle se stěnou.

Odizolované kabely pak stočit do krabičky, aby nepřekážely až zednici budou "točit" štuk. Po dodělání krabiček to zedníci zapravili omítkou okolo krabiček a pak natáhli lidově fajnovou, jinak řečeno štuk. Tím bylo dle domluvy hotovo. V koupelně se štukování nedělalo, jelikož pod obklad štuk nedáváme. Jednak by nebyl vidět a byl by to zbytečný náklad, ale hlavně by na tom obklady nedržely.

Proč je na fotkách omítka červená/oranžová? Jelikož byl použit takzvaný "červený" písek, na který byli zednici u omítek na Karlovarsku zvyklí.