Zdění atiky z Ytongu
I zde nastal okamžik uvědomění, že strop ve spádu nebyla ta správná volba. K tomu mě dovedla skutečnost, že výstavbu atiky budu muset provést buď svépomocí s tím, že budu nucen vyrovnat spád a cihly seřezávat do klínu, případně ji svěřit odborníkům za nemalé peníze. Pustil jsem se do toho samozřejmě sám a níže přináším mou zkušenost.
K dispozici jsem měl pilu na zdivo Aligator a po seřezávání posledního šáru zdiva Porotherm do klínu vím, že tudy cesta nevede, musel jsem sáhnout po zdivu jiném a tím byl právě Ytong. Ten se řezal podstatně lépe. Při zdění atiky jsem začal čelní stranou, která byla rovná. Položil jsem si krajní cihly a změřil jejich výšky zapůjčeným kukátkovým nivelákem a připočetl cca 1,5 cm na zakládací maltu.
Na protější, tedy nižší strany budoucí střechy jsem na natloukačky do věnce přichytil desku, která trčela do výšky. Na ní jsem opět pomocí niveláku vyznačil stejnou výšku, jako u prvních dvou položených cihel a tímto získal rovinu. Do této výšky jsem navrtal vrut a od budoucích cihel natáhl provázek s uvázaným kamenem, který jsem natáhl až za vrut.
Tímto se provázek udržoval napnutý. Musím uznat, s touto metodou přišel tchán a mi nezbývalo, než ji s uznáním přijmout a těšit se, že můj rébus s chycením roviny je vyřešen. Měřením jsme zjistili, že v nejnižších bodech střechy budou dvě celé cihly a pod nimi ještě malý klínek, na čele atiky, tedy v nejvyšším místě, budou dvě řady cihel.
Do zakládací malty jsem tedy ustavil krajní dvě cihly, nivelákem zkontroloval výšky, vodováhou jak svislou, tak vodorovnou rovinu. Jakmile malta ztvrdla, natáhl jsem provázek a podle provázku jsem ustavoval jednu cihlu za druhou a průběžně kontroloval rovinu.
Na svislé desky jsem si vyznačil výsledné výšky jednotlivých řad a podle nich zdil i boční řady cihel. Seřezávání drobných klínů byla celkem titěrná práce, neboť tenké pruhy se mile rády lámaly, musel jsem být tedy velmi obezřetný, zvláště u dotloukávání správné výšky gumovou palicí. Druhou a třetí řadu jsem zdil na tenkou vrstvu lepidla, rozmáznutou hřebenem, jak to udává výrobce. Po zatvrdnutí lepidla nešly cihly oddělit, tím jsem si ověřil správnost postupu.
Střecha
Jak jsem již naznačil, tuto pasáž jsem raději svěřil odborníkům. Nicméně popíši alespoň jednotlivé kroky, alespoň ty, ve kterých se orientuji a které bych si příště zvládl udělat sám. Ovšem příště bych to udělal jinak, jak říká 10/10 stavebníků. Jako výslednou krytinu jsem po konzultaci s odborníky zvolil Gumu od firmy Firestone. Je to sice dražší varianta, ale s dvojnásobnou životností oproti variantě levnější, tedy TPO.
Před dohodnutým termínem nástupu pracovníků jsem nejprve celý prostor budoucí střechy důkladně zametl. Nevěděl jsem s kým budu mít co dočinění a raději jsem pro ně připravil pracoviště, než aby se stalo to, že strop napenetrují přes kameny a kusy betonu. Po tomto úkonu odborníci střechu napenetrovali, další den navařili hydroizolaci v jedné vrstvě s přesahy směrem dolů, tedy aby voda nezatékala, poteče-li z kopce.
Následovalo zateplení vnitřní a horní strany atiky PIR panely (horní strana panely ve tvaru klínu, aby voda stékala dovnitř, ne po fasádě) a následně celé střechy dvěma vrstvami polystyrenu. Se vzájemnou převazbou stejně, jak se to dělá u zateplení podlahy. Zhruba do této pasáže je ještě možno to dotáhnout svépomocí, je-li člověk trochu šikovný.
Následující kroky už byly celkem odborné činnosti, do kterých bych se já osobně nepouštěl. Těmito činnostmi bylo kotvení pásky, která drží výslednou krytinu z gumy a pokládka finální krytiny, která má co nejmenší počet spojů a ty jsou následně ošetřeny. Domnívám se, že takovou krytinu ani nelze pokládat svépomocí z důvodu, že výrobce ji dodává jen certifikovaným partnerům. Firma měla na starost i výsledné oplechování a montáž okapu, čehož nelituji. Jejich práce byla provedena kvalitně, v rozumném čase a komunikace byla také prvotřídní.
Sdílet 
