Ležatá kanalizace
Po vybetonování ztraceného bednění přišla na řadu pokládka ležaté kanalizace. Výhodou pro mne bylo, že jsem v této pasáži čerpal z nabytých zkušeností z brigády, kde jsem se s touto činností několikrát setkal. Znal jsem tedy finty, jak spojit KG potrubí v jednom člověku, jak správně namazat těsnění atd. Pokládka kanalizace je činnost, do které se spousta svépomocných stavebníků raději sama nepouštěla a není se čemu divit. Provede-li se neodborně, což se většinou zjistí až po betonáži základové desky, nebo nedej Bože až po nastěhování, je to vždy průser. V mém případě k průseru naštěstí nedošlo.
Důležité je udržovat správný spád. Ne příliš malý, avšak ani naopak ne příliš velký, ideálně 3 cm na 1 m trubky. Pokud máte dvoumetrovou vodováhu, správný spád činí 6 cm, což lze ideálně měřit 6 cm hranolkem, přilepeným na konci vodováhy. Takto budete udržovat bublinku klasicky uprostřed a udržíte správný spád. Samozřejmostí je vyhnout se 90 stupňovým kolenům a takovéto úhly řešit dvěma 45 stupňovými koleny.
Potřebujete-li spojit dvě KG potrubí k sobě bez pomocníka, stačí na druhém konci zarazit rýč a zapřít se o něj. Ne vždy to funguje dokonale, ale ze všech způsobů mi právě tento fungoval nejlépe. Potrubí jsem kladl, dle projektu, v tloušťce DN 110, jak udával projekt, z domu ven již v DN 125. Vyústění ze základovky jsem dělal dostatečně dlouhé, aby později nebyl problém s tím, že jsem si nějaké hrdlo zalil betonem.
Vyústění jsem rovnou obalil mirelonem. Potrubí jsem si poskládal nejprve na sucho, případné dořezy řezal flexou s tím, že jsem následně zkosil hranu a až vše vycházelo, všude jsem postupně přidával těsnění tak, aby žádné samozřejmě nezbylo. Těsnění jsem vždy promáznul montážním mazivem. KG potrubí jsem rovněž obsypal jemným pískem.
Hutnění podloží, odvětrání radonu + návoz kamene
Vnitřek základové desky jsem následně zhutnil vibračním pěchem, tedy žábou, ovšem v bezpečné vzdálenosti od KG potrubí. Následovalo odvětrání radonu, které jsem provedl následovně. Do středu domu jsem od jednoho konce ke druhému vedl KG potrubí DN110 s tím, že co 2 metry bylo T koleno s vykruženým čtvrtým otvorem. Do T kolen jsem následně vsunul drenážní hadici a vedl na obě strany tak, aby radon sváděla do centrálního KG, jenž je vyústěno v technické místnosti a zde bude vedeno na střechu. Drenážní hadice jsem přikotvil ohnutým roxorem, aby při zavážení necestovaly. Poté následoval návoz kamene frakce 16/32, který mi sklopka vyklopila vedle desky a známý s bagrem byl natolik ochotný, že mi jej přeložil dovnitř desky tam, kam lžící dosáhl, zbytek byl již na mě.
Zbytkem se rozumí rozvezení zbytku kamene tradičně v kolečkách. Jakmile byl kámen +- rozvezen, půjčil jsem si opět na půl dne rotační laser a za pomocí ocelových hrábí upravil kámen do vhodné výšky. Ta činila několik cm nad ztracené bednění, aby byla výška po zhutnění zhruba stejná s bedněním.
Na fotce si můžete všimnout, že jsem vynechal prostor zhruba metr x metr pod budoucím krbem. Tento prostor jsem se rozhodl vybetonovat v celé hloubce z důvodu zesíleného základu pod budoucím krbem a komínem, což na konec nebylo zapotřebí, ovšem to jsem v tu chvíli netušil.
Kari síta + šalování
Po zhutnění podloží vibrační deskou jsem provedl ohyb trčících roxorů směrem dovnitř desky z důvodu provázání s kari sítěmi. Pokládku kari sítí jsem prováděl v jedné vrstvě s převazbou 3 ok na každou stranu. Po položení sít jsem provedl vypodložení každé sítě úlomkem betonu, dlažby, či cihly z důvodu, aby byly ve vzduchu a ve výsledku celé obbetonovány, zkrátka aby nebyly pouze zality shora.
Tuto činnost jsem prováděl v době, kdy byla cena za jedno kari síto 1100 Kč, tedy v nejbláznivější době napříč historií betonových výztuh. Měl jsem naštěstí nakoupeno téměř dostačující množství dopředu, avšak nevyhnul jsem se koupi několika kusů do druhé vrstvy pod nosným zdivem, jak mi bylo doporučeno projektantem. dvě vrstvy jsem přidal i do vyztuženého základu pod komínem.
Šalování jsem prováděl ze starých skříní, kterých jsem zbavil kamaráda. Spokojeni jsme byli ve výsledku oba. Pomocí na půlden zapůjčeného rotačního laseru jsem si chytl správnou výšku ve všech rozích a ukotvil desky ke ztracenku pomocí natloukacích hmoždinek.
Mezi rohy jsem následně natáhl provázek a zbylé desky již šaloval dle provázku. Jakmile byly všechny desky ukotveny, spojil jsem je mezi sebou krátkými odřezky prken a nakonec ještě zapřel do země, abych měl jistotu, že to tíhu betonu skutečně udrží. Ovšem jistotu jsem měl samozřejmě až po vybetonování. Po vyšalování jsem položil druhou vrstvu kari sítí pod nosným zdivem a natloukl odřezky roxorů k určení správné výšky betonu. Každý odřezek trčel 14 cm (výsledná výška byla 15) a jeho vršek jsem zastříkal oranžovým sprejem.
Betonování
Jeden z nejvýznamnějších kroků na stavbě je beze sporu betonování základové desky. K tomuto činu jsem si pozval 3 kamarády z práce, kteří všichni již betonovali na svých stavbách. Ve stavebninách jsem opět zapůjčil rotační laser, natřásací tyče, jeden z kamarádů s sebou přinesl ponorný vibrátor a šlo se na věc.
K dispozici jsem měl připravenou aku vrtačku, bity a několik desek pro případ, že by se šalování pod tlakem betonu rozpadlo a já jej musel někde opravit, což se díky Bohu nestalo. Jeden z nás držel hadici pumpy, druhý hlídal výšku laserem a tu následně upravoval hráběmi, třetí vibroval vibrátorem a čtvrtý nakonec hezky natřásal beton tyčemi, což vytvořilo krásně hladký výsledek.
Práce šla až neuvěřitelně od ruky a betonu zbyly asi troje kolečka, které skončily na příjezdové cestě. Lepší takový zbytek, než aby chybělo. Výsledek dopadl moc hezky, jeden z kolegů si dokonce odplivl, že je povedenější, než před měsícem u něho, což mě obzvláště těšilo. Následovalo podepsání se do betonu a spláchnutí tohoto významného dne pivem.
Sdílet 
