Příprava vody, ležatá kanalizace, zem a štěrk
Přípravy pod deskou jsme začali rozvodem vody. Přípojku na pozemek máme na druhé straně domu, než bude technická místnost. Vodu jsme tedy vedli pod deskou. Pod dům vchází v nezámrzné hloubce a pod domem jsme už vystoupali do zhruba 30cm hloubky.
Vedeme tudy dvě hadice chráněné kopoflexkou. Druhá bude přivádět do domu dešťovou vodu z podzemní nádrže. Z opačné strany domu protahujeme do technické místnosti další dvě hadice, kde jedna je přívod ze studny a druhá odvod vody do plánovaného zahradního domku.
Ležatou kanalizaci a všechny stoupačky do koupelen, WC a kuchyně máme v blízkosti technické místnosti. Nemusíme tak řešit dlouhé trasy a spády. V technické místnosti máme odtokovou vpust, neboli gulu, pro případ havárie pračky, bojleru atp. Hrdla všech svislých trubek ukončujeme těsně nad plánovanou výškou desky a pro betonáž je balíme do pevnějšího molitanu a fixujeme folií. Kanalizaci jsme zasypali pískem nebo jemnou zeminou a pak celou plochu zavezli a zhutnili 15cm pod okraj ztraceného bednění.
V místech, kde navážíme zeminy více, hutníme vícekrát – cca po 15-20cm vrstvách. Pod nenosnými příčkami jsme následně dle projektu vyhloubili drážky pro větší vrstvu betonu. Pak už navážíme předepsaných 15cm štěrku a hutníme celou plochu desky.
Kari sítě
Základovou desku armujeme jednou vrstvou kari sítí o průměru 6mm a okem 15x15cm. Vím, že někteří stavebníci mají sítě ve dvou vrstvách, jestli z vlastní invence nebo mají úzkostlivějšího projektanta… netuším. Ale jak říkáme my kopačky: „Kdo se vrací, nevěří brankáři.“ ..takže věříme našemu projektantovi a už se k tomu nevracíme.
Snad jsme si nedali vlastňáka. Překrytí jsme dělali jedno oko a řádně fixovali pomocí vazače a fixačních úvazků. Svislé roxory ze ztraceného bednění ohnout do horizontální polohy ke kari síti a přifixovat. Na podložení sítí se nám osvědčila nařezaná KG trubka.
Nedůvěra v šalunk extruďákem
Šalování základové desky rovnou extrudovaným polystyrenem jsem se zpočátku docela obával. Pořád je to jen polystyren a takové množství betonu přece nějakou sílu má.. Ale nakonec jsme do toho, i přes nějaké vnitřní hlodání, šli a byla to dobrá volba.
U dřevěného bednění je potřeba mnohem více bednícího materiálu a v našem případě a podmínkách (rovný terén a výška ztraceného bednění) se polystyren vyloženě nabízel. Desky polystyrenu nebylo nutné nijak upravovat, pouze délkové dořezy. Výška desek 50cm nám vyšla ideálně.
Lepili jsme flexibilním lepidem do provázku. Lepidlo jsem namíchal spíše hustější, natáhnul hřebenem na desku polystyrenu a řádně přitlačil k bednění. Když se deska přicucne, už se téměř nehne. A pokud měla snahu, stačí ji čímkoliv vypodložit. Druhý den po vytvrdnutí lepidla dostala každá deska dvě natloukací hmoždinky a ono vnitřní hlodání skoro úplně utichlo po konečném zajištění prkny a vzpěrami. Připraveno na betonáž.
2. milník
Před příjezdem švinku a mixů máme připravené gumovky, hladítko, hrábě, stahovací lať na ruční i motorový pohon a dva zkušené fachmany z rodiny. Práce nám šla od ruky viz video (nezrychleno :), jen jsme chvilku bojovali se startem motorové latě. Nakonec nám ale hodně pomohla a její zapůjčení doporučujeme.
Na závěr jsem s ruční latí obešel celou desku a kam jen dosáhl, opatrně a zlehka uhladil rýhy a nerovnosti po motorové lati. V dalších dnech přichází na řadu kropení, aby beton nezrál moc rychle a nepraskal. Snažili jsme se zalévat 2x denně, občas pomohl i déšť.
Po 1. milníku - vyhrabání základových pasů - a euforii ze začátku „stavění“ je tady ten druhý, ale o to zásadnější. Ten, kdy už jste opravdu něco vybudovali a fakt (jako FAKT! :) ) stavíte. Skvělý pocit!
Sdílet 
