Rozhovor s Josefem: Pracovní postupy jsem konzultoval i s technickými poradci výrobců

Manželka pochází z domu a já jsem si vždy přál mít dům s dílnou. Hledání pozemku ale bylo na dlouho. Nejprve jsem zkoušel inzerci, po příjezdu na prodávaný pozemek se ale vždy objevil nějaký problém. Fotka parcely na webu byla krásná, avšak po příjezdu na místo stál uprostřed pozemku stožár vysokého napětí. Nebo jsem přijel na pozemek, který byl kompletně zarostlý. Přes jeden dokonce vedla část nákladní tratě, která samozřejmě v inzerátu uvedená nebyla.

Byl jsem z objíždění vhodných parcel již dost vyčerpaný. Naštěstí jsem se v posledním kroku obrátil na stavební odbor na městském úřadě. Tam se na mě usmálo štěstí. Někdo nezaplatil správní poplatek a já hned po pozemku skočil. Původní parcela měla 1130 m², podařilo se mi ještě skoupit okolní pozemky.

S manželkou jsme věděli přesně, co chceme. Oslovil jsem přes známou jednu architektku, které jsme sdělili naše představy, hlavně, že si přejeme dům do tvaru písmene L.  Její návrh se nám ale nelíbil.

Sám jsem si tedy projekt upravil co nejvíc jsem uměl. Našel jsem si pak jen člověka, který mi projekt upravil do finální podoby a posvětil. Stavební povolení jsem vyřešil rovněž sám, ale už bych do toho asi podruhé nešel. Měl jsem trochu konflikt s jednou úřednicí. Schvalování mi pak trvalo necelý rok. Po zbytečných průtahách nám poslední den projekt nakonec schválili.

Můj děda dělal na motorárně v depu. Byl zvyklý měřit na desetiny mm, od něj jsem se naučil přesnému měření. Mám také šikovného tátu a já jsem z oboru silnoproudé energetiky, měli jsme velké zahrady, o které jsme se starali sami. Všecko potřebné se udělalo v práci, od výroby garážových vrat po stavění plotu atd.

Na domě jsem kromě bagrování základů, oken a výroby vazníků dělal vše svépomocí. Firma jen usadila vazníky, ale pokládku tašek a laťování jsem zvládnul sám. Před pokládkou jsem si telefonoval s technikem z Tondachu, jestli dobře chápu technický list, ale nevěřil mi, že to sám zvládnu. Když jsem mu za půl roku poslal fotografie hotové střechy, nabídl mi, zda pro Tondach nechci začít pracovat. 😊

Práce na střeše pro mě byla asi ta nejtěžší. Původně jsem ji chtěl realizovat se známým. Z časových důvodů jsem se do toho ale nakonec pustil sám. Během prací na střeše kolem mě chodil starší pán, asi bývalý inženýr či projektant. A ten s údivem říkal: “Viděl jsem toho hodně, ale dělat střechu na dvoumetrovou vodováhu, to ještě ne.“ Jsem prostě zvyklý měřit vše přesně. Táta mi pomáhal řezat střešní latě.

Na střechu jsem použil 2 km střešních latí, 5 000 základních tašek, 25 kg hřebíků, 2000 vrutů, protože jsem se bál to bouchat hned na hřebíky. Střecha byla náročnější, ze začátku jsem nevěděl, co a jak.

Nejvíce mě bavilo zakládání cihel, konečně trochu odbornější práce po lití betonu a kopání základů. Každou dílčí věc na domě jsem poptával, abych věděl, jaký je poměr cena výkon. I ti nejlevnější dělníci chtěli od 500 Kč na hodinu a víc, tolik jsem jim prostě nechtěl dát. Hodně času mi zabralo osadit rohy kovovými rohovými profily, zedníci mi přitom říkali, že dávají plastové, protože s kovovými je hodně práce.

Naopak dlouhé byly stříkané omítky.  Měli jsme nemocné dítě. Naštěstí mi s omítkami pomáhal táta a bratr. Nabídka od firmy byla 170 000 Kč, já jsem se dostal na třetinovou cenu.

Na stavbě pracuji, jak jen to jde. Do práce dojíždím do Prahy. Volna, svátky a dovolené trávím na baráku. Činnostmi svépomocí jsem určitě ušetřil 4-5krát méně, než je odhad banky na dům.

Informace jsem čerpal z počátku ze Svépomocí.cz. Dokonce jsem si jel za Pavlem Tesárkem pro knížku. Hodně jsem využíval technické poradce daných výrobců, abych si nechal poradit a ujistil se o postupu.

Přijde mi, že stavební práce nejsou zas tak těžké. Pokud mám od výrobce technický list, kde je vše přesně popsané. Když vidím lidí od fochu, že dělají přesně to, co je v bodu jedna zakázáno, jdu od nich radši dál.

Jaké nářadí se na stavbě neztratí? Dvoumetrová vodováha, ideálně značky Sola, reflexní provázek, tesařské kladívko, aku šroubovák, bourací kladivo, drážkovačka na kabely. Tu jsem koupil jen na bazaru a vydržela.  Na stavbě jsem ze zvědavosti porovnával profi rotační laser asi za 50 tisíc korun s laserem z AliExpressu za 1 600 Kč a v podstatě mi v místnostech ukázaly oba to samé.

Další časové nároky na stavbu představovala samostatně stojící garáž, ve které budou různé pracovní nástroje. Stojí na samostatné desce, což byla vlastně stavba navíc. Zakládala se zvlášť, zdila atd. Ale stálo to za ten komfort, že ráno vstanu a nebudu nikoho prací v dílně rušit. Nechtěl jsem mít hned vedle obytné místnosti garáž.

Pokud by mi někdo dal stavební povolení do měsíce tak okamžitě.

Svépomocníkům bych doporučil, ať neberou jako konečné ceny uvedené na internetu. Stavebnictví je nejlepší obor, ve kterém vám každý prodá vše bez dokladu. Také doporučuji, vyhnout se lidem, kteří říkají, že to nedokážete. Začnete na nejmenší místnosti, kde se danou práci naučíte a jdete dál, na pohledové části. V garáži mám jednu zkušební zeď, na které se vše učím. Každá činnost se postupně zlepšuje a tempo se zrychluje.

Pokud ještě mohu poradit, tak ať si stavebníci nenechají zaházet elektřinu do zdi. Mohou Vám ji vykrást, kabely vytahat. Elektřinu je lepší prostrčit až před zapojením. Lidem, kteří vydělávají kolem 30 tisíc měsíčně doporučuji nebát se rozvázat pracovní poměr a jít stavět. Pokud se budou vyplácet z hypotéky, tak se jim to několikanásobně vrátí. 

Nyní dodělávám rastr pro sádrokartonový podhled. Čekají mě také podlahy. Uvažuji o epoxidových stěrkách, to bych ale rád viděl u profesionálů, ideálně na nějakém workshopu. Žádnou firmu už do baráku nechci. Obklady si budu dělat také sám.

Děkujeme Josefovi za rozhovor a přejeme brzké stěhování!