Pozemek - na počtvrté jsme měli štěstí

Jsme v době, kdy tedy bydlíme u rodičů a hledáme pozemek. Dozvídáme se o možnosti zažádat si o obecní pozemek ve stejné vesnici. Už jen ta představa se nám hodně líbí. Podáváme tedy žádost a nezbývá nám nic jiného, než čekat.

Nakonec nás nevybrali a ještě, že tak, protože teď v roce 2024 se začínají na pozemcích teprve řešit přípojky.

Nezahálíme a během čekání na první (obecní) pozemek začínáme hledat i jinde. Nacházíme stavební parcelu v dojezdové vzdálenosti cca 30 minut autem o velikosti 1100m2. Pozemek nabízí realitní kancelář a ikdyž jí věříme, tak i přesto si zjišťujeme nějaké informace přímo na úřadě, aby nás později nemohlo nic překvapit.

Asi po týdnu běhání po úřadech zjišťujeme, že několik věcí nám bylo zatajeno. Pozemek byl totiž víceméně bažina (na první pohled to nešlo vidět) a v územním plánu se nenacházel v zastavitelné oblasti obce, tím pádem by nemohl mít číslo popisné a byl by evidovaný jen jako chata. Tudíž jsme od koupě ustoupili.

Po nějaké době nacházíme další pozemek celkem v krátké dojezdové vzdálenosti (20 minut) o rozloze 1000m2. Kontaktujeme realitní makléřku, že máme zájem se jít na pozemek podívat. Je pátek, domlouváme schůzku na pondělí, protože paní je na víkend údajně mimo město a tudíž první možný termín je hned v pondělí. Ještě nás do telefonu ujišťuje, že budeme hned první a že se na nás bude těšit. Takže my nadšení a těšíme se na pondělí.

A protože jsme opravdu natěšení, tak sedáme do auta a jedeme se na pozemek sami podívat. Vypadá moc hezky, jsme spokojení a jedeme zpět domů. V neděli večer paní makléřka volá a omlouvá se, že v sobotu byla na pozemku s jinými zájemci a že pozemek koupili. Ups, takže zase nic..

Tak jo, dáme tomu tedy ještě jednu šanci. V létě roku 2019 najdeme stavební parcelu nedaleko našeho bydliště (asi 10km) a hned po první prohlídce jsme (opět) nadšení. Parcela je dost velká (1500m2), slunná, na začátku obce, na rovině. Zní to skoro dokonale.

Domlouváme si schůzku s realitním makléřem, který je velice příjemný a ochotný. Na schůzce nám předává veškeré dokumenty k pozemku (přípojky vody, elektro, odpady) a vše probíhá hladce.

Bavíme se dál a zjišťujeme, že trochu problém je to, že pozemek vlastní 5 majitelů, kteří se snaží z pozemku vytřískat co největší sumu. Ok, je to sice dost peněz, ale není to pro nás překážka. Ovšem zjišťujeme, že sousední dům stojí přímo na hranici pozemku a okna z obývacího pokoje směřují přímo na daný pozemek, to sice sousedé nemají oficiálně povolené, ale kdysi dávno jim to odsouhlasil bývalý starosta na cáru papíru.

Bohužel zjišťujeme, že pozemek není dostatečně široký, abychom splnili žádoucí vzdálenost od oken. Takže zdvořile poděkujeme panu makléři a jdeme hledat dál.

Pomalu se blíží zima a my už jsme vcelku unavení z neustálého hledání a zklamání. Stále projíždíme inzerce, jestli neuvidíme něco dalšího. V tom moje mamka zjišťuje, že v naší obci je jeden pozemek, který je rovný, dostatečně velký (přes 1000m2) a je využíván jako pole a obhospodařován soukromníkem. Pozemek patří nejmenované společnosti a tak zkoušíme zjistit, zda by nám ho neprodali. Nakonec po půl roce řešení, domlouvání, vymýšlení podepisujeme kupní smlouvu a konečně máme kde začít!

Takže na začátku roku 2020 začíná naše cesta stavebníků amatérů a těšíme se, co nám přinese.