Vnitřní omítky: lepidlo, perlinka a štuk

Zdi jsme očistili od zbytků tenkovrstvé malty, která vytekla v některých místech ze spár. Lepidlem nebo maltou jsem zadělal větší otvory a spáry. Prošli jsme všechny stěny a zabrousili případné nerovnosti. Pak přišla na řadu penetrace, bez té to nešlo, Porfix hrozně sál vodu.

Prvně jsem vždy udělal rohy na oknech za použití rohových plastových profilů s perlinkou. Následně jsme dělali celou stěnu. Lepidlo s perlinkou jsme nanášeli ve dvou lidech, v jednom se to špatně stíhalo, protože lepidlo na pórobetonu začalo i přes penetraci zasychat. Vždy jsme natáhli 1 m lepidla zubatým hladítkem, zapravili perlinku, a tak stále dokola po celém obvodu.

Lepidlo jsem vždy po zapravení perlinky přehladil dlouhým fasádním hladítkem. Na venkovní a vnitřní rohy jsme používali rohové profily s perlinkou. Ty na vnější rohy byly v pořádku, problém byl s těmi vnitřními, tam se nám perlinka většinou vlnila a profily neměli pravý úhel. Ke konci jsme již do rohů dávali pouze perlinku, dala se snadněji zapravit a roh byl pěkně rovný.

Štukování provedl hlavně tchán, kterému to šlo hezky od ruky. Měli jsme štuk od Cemixu a od Webera. S tím hrubším od Cemixu se lépe dělalo, jemnější od Webera byl hezčí na pohled. Já jsem s tátou dělal lepidlo s perlinkou a tchán se švagrem štukovali, takže jsme jeli souběžně a šlo to rychleji. V té době jsme měli ještě stále otevřené podbití a vrchem proudil vzduch, štuky kvůli tomu nerovnoměrně zasychali, což trochu komplikovalo stáčení.