Rozhovor se stavebníkem Filipem: I když je stavba domu žrout času a peněz, stojí to za to!

Prvotní myšlenka byla taková, že dáme do domu elektrokotel. K tepelnému čerpadlu jsem skeptický. Nevěřím jeho životnosti, že kompresor vydží 20 let.  Pak ale přišlo zdražování energií, a proto jsme instalovali kotel a krbovou vložku s výměníkem. Ani jsem původně nechtěl stavět komín. Naštěstí mi to kamarádi rozmluvili. Udělal jsem komín v zimní zahradě. Připojili jsme krbovou vložku a ona netáhla. Museli jsme tedy koupit kotel na pevná paliva, ale na podzim jsme realizovali druhý komín na krbovou vložku.

Chtěl jsem dílnu a garáž a projekt domu se stále zvětšoval a bobtnal. U kamaráda jsem pak viděl, že podsklepil dům, a to se mi líbilo. Tak jsme udělali totéž a vznikl tak obrovský prostor na dílnu. Tu mám celou otevřenou, pracuji jako tesař pokrývač, tak se místo hodí. Vzpomínám si, když jsem někomu ukázal projekt, říkal mi, že jsem magor, proč dělám tak velkou dílnu. Teď ale všichni uznávají, že je skvělé mít takový prostor.

Oba se ženou jsme žili v bytě. Pamatuji si, jako by to bylo včera, když jsme řešili vlastní bydlení. Chtěl jsem bydlet ve vesnici blízko Hlinska, ve které jsem se narodil, mám v ní rodinu a kamarády. Bylo mi tehdy 25 let. Měl jsem v plánu začít stavět ve 30 letech. Žena mě hned zarazila a říkala, že už budu tou dobou vyřízený. 😊

Přiznal jsem, že má pravdu a začali jsme hledat pozemek. Starosta naší obce už neplánoval prodej dalších parcel, takže první výzva byla najít jiný pozemek. Našel jsem si tedy územní plán a obcházel jsem majitele parcel. Nakonec jsem byl úspěšný a koupili jsme pozemek o rozloze 1700 m² za velmi dobrou cenu. Pozemek byl sice bez přípojek, ty jsme řešili jako vše ostatní svépomocí, ale za tu cenu to byl malý zázrak.

Na stavbě mi pomáhala spousta kamarádů. Takhle to u nás na vesnici funguje. Já zase pomáhám na stavbě jim, známe se od školky. Tímto bych jim rád poděkoval. Kamarád dělal projektanta, navrhnul nám projekt a celá stavba domu se tak rozjela.

Dům stavíme skoro sedm let a jsem vděčný, že jsem začal ve 25 letech. Stavba je hrozný žrout času. Musím ji brát jako koníčka. Chodím do práce na šestou ráno a ve dvě končím, pak jdu na stavbu a jezdím domů kolem 22 hodiny, už skoro 7 let.

Na domě není věc, kterou bych neměl v ruce. Kromě oken, vylití anhydritu a zateplení stropu jsem vše s kamarády dělal svépomocí. Lze tak opravdu ušetřit hodně peněz.

Nejvíc vázly vnitřky. Hrubá stavba rychle vylezla. Sám jsem dělal střechu, příhradové vazníky jsme si nechali vyrobit, ale stavěli je sami. Ale vnitřky, příčky, elektrika atd. - pořád se na domě makalo, ale nic nebylo vidět. Lepidlo mě hrozně bavilo, když stěny dostávaly tvar.

Také byla dřina betonování ztraceného bednění. To jsme ještě byli plní elánu a betonovali zdi ručně. Umíchali jsme 45 kubíků betonu a po fankách ho vylévali. Už bych do toho podruhé nešel.

První věnec jsme také betonovali ručně z míchačky. Koupil jsem prase a pivo a za jeden den jsme ho s přáteli vylili. Vrchní věnec, to bylo jiná. Kamarád mi zavolal, že pojede kolem SCHWING, objednal jsem ho a za 2 hodiny bylo hotovo. Podruhé už bych ručně nebetonoval.

Ušetřili jsem hodně také nákupem materiálu, který jsem bral z Polska. Nakoupili jsme ještě za dobré ceny před zdražováním. Za ztracené bednění, PORFIX, příčky jsme platili 290 000 tisíc korun, na to už se dneska nikdo nedostane. Podlahu i obkladačky máme rovněž z Polska. Jenom na podlaze jsme ušetřili 80–90 tisíc. Když pak kamarádi koukali na kvalitu, byli překvapení. Ceny jsou tam o třetinu levnější. Stavbou svépomocí jsme odhadem ušetřili 3,5-4 miliony korun. 

Bylo mi 25 když jsem začínal, byl jsem plný elánu. Asi kdyby se naskytnul pozemek za dobré peníze, tak ano. Více bych hledal lepší ceny materiálů. Tím, že jsme neměli děti a měli jsme kde bydlet, jsem zase tolik nespěchal. Kdybychom už děti měli, víc bych zabral. Stavba domu mě možná ještě v budoucnosti jednou nebo dvakrát stejně čeká, až budu pomáhat svým potomkům. Nelituji, že jsme do toho šli, ani že stavba stála tolik času. Jsem na ni pyšný.

Člověk si musí nabiflovat informace. Měl by vědět, na co si dát pozor, neukvapit se. Nenechat se opít rohlíkem, že přijde zedník a všechno akorát pokazí a potom to okecává.  I když se pohybujete na stavbách, jako já, koukal jsem na videa ze Svépomocí. Člověk se během stavby pořád učí.

Lidem, které čeká stavba domu bych vzkázal, že se musí připravit na to, že je to bude stát spoustu energie. Nemusí to brát ale jako nutné zlo, já si nastavil stavbu domu jako svého koníčka. Vše jsme stavbě přizpůsobili. Ke konci už mě to samozřejmě nebavilo jako na začátku. Stavba domu svépomocí je žrout času a peněz. Ve finále to ale stojí za to, člověk má svůj klid a je to pak jeho. Také po nás něco zůstane, třeba pro děti. 

Aktuálně montuji kuchyň a dělám nábytek. Do jara se chceme stěhovat. Už mám ale další plány na stavění. Výšku garáže jsem si o 1 m zvednul. Vůči terénu nám to lítá, rozhodli jsme se pro to, že vedle domu přistavíme kotelnu s uhelnou, podsklepím ji a dole bude garáž na auta, nahoru Spirolly a napojíme ji na dům, odkud se bude vycházet na terasu.  

Děkujeme Filipovi za rozhovor a přejeme mu a jeho ženě, ať se jim dobře bydlí!