Dům v Toulavě - rozhodnutí stavět

K rozhodnutí stavět dům jsme došli hned na začátku našeho společného života v tehdy prostorném pražském bytu. Z vidiny rodinného domu se stal náš společný sen, který jsme si chtěli splnit. V Praze se nám žilo krásně, ale táhlo nás to na venkov. V létě jsme si na balkóně pěstovali rajčata a papriky v květináčích. Holt jsme zjistili, že jsme 2 vesničani ve velkoměstě.

Roman je vystudovaný stavař, takže bylo jasné, že si dům budeme stavět svépomocí. Pár let zpátky pomáhal se stavbou domu sestře s manželem, tak má vše hezky v živé paměti. Nechtěli jsme se spoléhat na cizí řemeslníky. Znáte to, jen vy nejlépe víte, jak by váš dům měl vypadat a jak by se jednotlivé činnosti měly provádět.

V první fázi jsme neměli jasnou představu o tom, jak by měl dům vypadat, jestli by měl být na patro nebo spíš bungalov. Ani jsme nevěděli, kde by měl náš dům stát. Chtěli jsme dům, který pro nás bude dost veliký, budeme si jej moct dovolit a zároveň si jej budeme schopni postavit sami.

Plán byl, že na stavbu pustíme co nejméně řemeslníků a budeme se učit vše potřebné k tomu, abychom dům postavili v co největší míře svépomocí. Nestanovali jsme si žádný závazný termín, kdy bychom chtěli dům dokončit, ale chtěli jsme být ve svém co nejdříve to půjde.

Uvědomovali jsme si, že postavit dům svépomocí nebude sranda a že to úplně sami nezvládneme, ale přijali jsme to jako společnou výzvu. Máme štěstí, že máme velkou rodinu, která nám nabídla pomoc při stavbě, za což jsme jim opravdu vděční. Děkujeme!