Superhaus, náš příběh díl 00 /jak to začalo/, Dům lze stavět sto způsoby a my si vybrali ten „stoprvní“ /železo, beton a sklo/

Zdravíme vás, stavebníci,

rádi bychom vám představili příběh, našeho experimentálního domu, který si stavíme svépomocí. Faktory a přání, které nás ovlivnili a které jsem předeslal v popisu příspěvku byli následující:

1./Chtěli jsme mít každý jeden pokoj t.j. dva dětské pokoje pro dvě děti a ložnici pro nás jako rodiče /všechno v normálním měřítku, prostě žádné mini krcálky, jak jsme viděli u různých vzorových dřevostaveb/.

2./Pozemek byl a je, alespoň pro nás téměř idylka, před pozemkem potok a za nim skoro les a 98 % sousedů znám od dětství. Na vedlejší rušnou cestu jsme si zvykli a odhlučněná dálnice která je cca kilometr od projektu směrem na sever nás také vůbec netrápí. Obavu jsme měli jen z vody, která se jen za můj život na parcelu už minimálně 2x dostala a vždy to stálo zato. Proto jsme se rozhodli neriskovat a postavit si dům z materiálů, které vodě odolávají lépe než klasika, takže jsme sáhli po /železu, betonu a sklu/. Cihly, vápno a sádru jsme si zakázali hned ze startu a dřevo jsme použijeme jen na střeše a v podkroví.

3./Další mega přání, které jsme měli s mou paní společné, byla větší zimní zahrada, která by byla součásti domů, prostě jsme chtěli žít v zelení /věříme, že je to přirozené/ a hlavně jsme nechtěli, aby zimní zahrada byla k domu dodatečně přilepená jako nějaký kurník, snili jsme o přirozeném přesahu domu přímo do zimní zahrady, pokud možno bez barier ve formě oken, dveří nebo zdí /jen volnost/.

4./Jedno z posledních společných přání byla venkovní kuchyně, kterou jsme si vyzkoušeli na jedné dovolené /úžasně praktická věc/. Nechtěli jsme v čistém interiéru řešit: zavařování, povidla, ryby a podobné sporty.

5./Úplně poslední přání byl větší obývací pokoj s jídelnou a kuchyní /formou otevřené haly jako to mají rodiče mé paní/. Další špeky a vychytávky jako zapuštěné sezení pro obývací pokoj, téměř otevřené podkroví a mnoho dalších tipů přišlo až následně od našich fanoušků a kamarádů.

Další pikošky od nejrůznějšich vychytávek až po zahradní architekturu a podobně jsme vymysleli až následně při projektování domu, často s nekonečnou podporou super lidí, které jsme v projektu poznali. Zvolili jsme si tu nejnáročnější cestu ze všech, vlastní nevychytaný projekt, netradiční konstrukce a velké množství funkčních i designových nápadů, prostě masakr od A do Z a k tomu habakuk mentální i fyzické práce ...

Od začátku jsme se snažili k projektu přistoupit odpovědně/precizně a nechtěli jsme nic ohrozit, tak jsme požádali o pomoc s přípravou projektu profíka. První návrh dostal svou podobu od mistra na Feng shui, Mgr. Lada Skulilová, které jsme začali říkat pracovně Princezna Lada /pro její toleranci a cit/.

Původně jsme chtěli jen dva dětské pokoje, ložnici, obyvák s kuchyní, zimní zahradu, která by byla součástí domu a venkovní kuchyni, abychom nemuseli dělat v domě chaos při zavařování nebo grilovačce, jak jsem již předeslal.

Ovšem další velké přání bylo mít v domě vanu a dvě toalety, protože v panelovém domě, kde nyní bydlíme tento skromný luxus nemáme a tohle všechno byl základní kámen pro skutečný projekt. Neměli jsme v plánu stavět tak velký dům, jen jsme se nechtěli omezovat a chtěli jsme si splnit sen o nadčasovém moderním bydlení.

Raději vynechám veškeré peripetie ohledně změny územního plánu, které nás značně zdrželi. S návrhem následně začal pracovat Ing. Igor Bureš, který dál našim představám kóty a měl konkrétně se mnou božskou trpělivost … a pro občasné rozpory dostal zase pracovní přezdívku Kníže Igor.

Prakticky nic nenasvědčovalo tomu, že se nám projekt takto utrhne ze řetězu ... Pokaždé, když jsme něco vymýšleli nebo rozšiřovali, tak jsme to brali tak, že si stavíme svůj sen, tak jsme chtěli ať to má styl a určitou štábní kulturu, nakonec se z toho stal alespoň pro nás brutální projekt. Jednou už během výstavby dokonce projektant poznamenal, že postup práce vypadá jako bych si stavěl spíše letadlo nebo kosmickou loď než dům ... Velikostí a složitostí stavby jsme si opravdu vyrobili mnoho výzev, protože při plánovaní jsme byli prostě bez brzd ...

Dalších nápadů ohledně domu, bylo mraky, nikdy jsem netrpěl nedostatkem fantazie, některé nápady se dokonce podařilo zakomponovat ... Původně jsem nechtěl stavět klasický dům, ale jen moderní dokovací stanici, která by vypadala stejně jako Superhaus, ale byla by schopna pojmout celý obytný návěs a připojit jej na sítě /vodu, odpad a elektřinu/.

Nejvíce se mi líbilo, cca1/2 roční krytí návěsu, protože koupit nebo vyrobit si Obr karavan a potom jej nechat chátrat venku na slunci/dešti/sněhu v teplotním rozmezí - 30 C° až + 60 C°není žádné hrdinství. Hlavně jsem nechtěl vůbec řešit energetiku domu, tepelné ztráty a podobně, chtěl jsem bydlet na Moravě jen přes jaro a léto s tím, že bych si do dokovací stanice a zahrady nacpal všechno co se nevleze do návěsu /zimní zahradu, bazén, druhou toaletu a podobně .../.

Plán to byl exkluzivní a byli bychom možná první na světě, nepotřebovali bychom dvě pračky, dvě ledničky, sporáky, koupelny a podobně, jako to mají lidi co kolaborují nemovitost s karavanem. Moje paní ovšem řekla bez jediného zaváhání rezolutně NÉÉÉÉ !!! /ještě teď to slyším/ a odůvodnila to tím, že nechce kočovat jako cirkus ... a to jsem sliboval částečně pevná a teplá stanoviště ...

Oplátkou za tuto červenou kartu jsem, ale dostal povolení postavit si menší halu 12 x 24 metrů, vedle Superhausu, kde si mohu karavany v podobě návěsu kutit a věřím, že časem se dopracuju k F350 /s dvoumontáží/ točnou a obytným návěsem v jacht stylu /formou handmade/.

V době kdy píšu tento článek se nám podařilo už vyřešit stavební povolení, základy podsklepení zhruba 1/2 plochy haly a betonovou desku pro celou halu /takže mám rozhodně dobře našlápnuto ... / a teď čekám na zázrak nebo nějakou ocelovku za rozumnou cenu, klidně i z druhé ruky/, málem jsem už zrecykloval na halu jeden skleník, bylo to ale dost daleko /Západní čechy/, tak to nakonec padlo ...

Kreativita, zručnost a dovednost celého týmu Superhausu, dávají postupně celému projektu tvář, jde o vzájemný soulad materiálů a nadčasové bydlení, prostě design je náš život a řešíme exteriér, interiér i zahradu. Dominantní industriální ocel, beton a sklo budou v projektu Superhaus doplněny, tam kde to jde přírodními materiály, jako je např. dřevo nebo kámen.

Navíc se snažíme původní materiály zbytečně nefinalizovat, chceme maximálně a vkusně zachovat jejich přirozenost a hlavně se snažíme neplýtvat, protože tím nakonec trpí, lidé i planeta. Pokud jde o design a technické možnosti stavby, tak se snažíme jít až na úplnou hranu možného. V interiéru se už teď snažíme v rozumné míře přiznat, různé technické prvky a snažíme se dosáhnout maximální útulnost interiéru vzájemnou kombinací teplých a studených materiálů.

Za zmínku stojí určitě interiér, kde se snažím osobně jako ,,architekt amátér“ maximálně se vyřádit a realizovat. V projektu Superhaus je mnoho vychytávek, ať už se týkají řešení skleněných ploch, pohledových betonů či ocelových konstrukcí.

V zimní zahradě, která bude součástí domu a kde plánujeme podsvícenou křišťálově ledovou podlahu vytvořenou z epoxidu, dřeva, kamene a vegetace. V ložnicí máme vymyšlenou levitující postel a součástí haly bude designová kuchyňská linka, která bude utopená ve zdi, tak aby vyčnívali pouze dvířka horní niky. Do patra povedou schody pracovně nazvané Schody do nebe, které jsou velmi subtilní a zdánlivě levitují.

Pokud jde o ložnici, tak zde máme vymyšleno snad už úplně všechno. Od niky ve zdi, kterou jsme vykoumali ryze prakticky a pocitově, až po velkou postel ve stylu letiště, která je pevně zapuštěná do betonového monolitu venkovní východní zdi a je bez jakékoliv další podpory /proto zdánlivě levituje/.

Množství elektro krabic vedle i pod postelí bude mít na starosti veškerý komfort ložnice. Od ambientního osvětlení až po polohování postele nebo ohřev matrace. Dům je poměrně velký a energie nejsou zadarmo, během roku je několik období, kdy by člověk rád zatopil ale ještě to není akutní. Proto chceme zkusit lokální ohřev matrace jako za starých časů, kdy si lidé nahřáli na noc do postele třeba cihlu …, prostě o různé důmyslné ale i úplně jednoduché finty v našem projektu není nouze, což je sice úžasné, ale zase to bere mnoho času ...

K posteli máme moc pěknou příhodu, když jsme dobetonovali ložnicovou zeď, tak došel jeden známý stolař na pokec a ten nám řekl, že nedávno proběhl soud mladého manželského páru versus nábytkářska firma. Manželé žalovali výrobce postele zato, že nevydržela jejich sex. Verdikt soudu zněl, že pořádná postel má vydržet pořádný sex, což je dle vyjádření soudu tři a více lidí.

Řemeslník se znovu podíval na konstrukci postele s kotvením v monolitu a poznamenal, že tato postel by mohla vydržet i pořádný sex. Nevymýšlel jsem sice naši ložnici primárně za tímto účelem, ale budu rád když něco vydrží ...

Raději se vrátíme k projektu, stavíme opravdu velký dům a proto řešíme i energetickou stránku domu, kterou osobně beru vážně, když to s rodinnou migrací do tepla nevyšlo ... První věc kterou jsem si vysnil jako vynálezce amatér jsou solární zisky, které bude korigovat slunolam na jižní straně domu. Pro efektivitu solárních zisků jsme zvolili venkovní skleněnou stěnu z dvojskla o rozměru 3 metry výška x 18 metrů délka.

Další věc na které momentálně pracuju je solární kolektor o výkonu 120 kw ve vodě o kterém zde ještě nemohu uvádět bližší informace z důvodu patentové ochrany, protože tam kde jej chci integrovat to ještě nikdo nedělá. Teplo získané v létě chci akumulovat do písku a využívat jej v zimě, je to poměrně složitá věc v rámci samodomo projektu, ale v experimentálním projektu si mohu ledacos dovolit, tak jsem se do toho prostě pustil.

Podobných více čí méně zajímavých nápadů mám připravených habakuk a kdyby toho vyšla jen 1/2, tak budeme pravděpodobně pod spotřebou běžného domečku. Rád bych své pokusy a experimenty, které se podaří rozšířil formou soc. sítí mezi lidi, aby mohli být jejich domácnosti, alespoň částečně soběstačné a nezávislé.

Další extrémně důležitá věc v projektu je recyklace, doslova recyklujeme vše co jde od betonu přes železo až po další materiály. Např. kamenivo a písky pro betonování, používáme recyklát z betonárky, který vypadné z pračky jako odpad z vymytých mixů. Pokud jde o železo, tak větší procento železa na projektu, jsme použili z druhé ruky nebo kovošrotu.

S ohledem na ekologii, udržitelnost i ekonomiku projektu. Všeobecně se v poslední době hodně plýtvá, proto se v našich omezených možnostech snažíme stavět v souladu se zelenými principy /nejsme ovšem fanatici/. Jdeme na to selským rozumem na rozdíl od jiných ... Jedna z prvních věci co jsme udělali na stavbě byli šachty pro kamenivo, písky a cement, abychom si mohli materiál dopředu nastřádat.

Pro ty kteří by nás chtěli následovat, jedna praktická rada, doporučuju používat recyklát dříve než ztvrdne a snažit se o maximální hygienu /tráva, listí nebo hlína jsou nepřípustné/. Nikdy se nepodaří vymýt cement z recyklátu na 100% a pokud jednou tento materiál ztvrdne, tak v kamenivu vznikne určité procento prachu, který má negativní vliv na jakost betonu /lidově se tomu říká, že vám prach sežere cement/.

Určitě je dobré udělat si vzorky a ty zkušebně odstřelit/otestovat na tvrdost/jakost betonu a až budete mít postupy ověřené, tak můžete betonovat /až do úplného bezvědomí/. Je mnoho parametrů, které se musí dodržet od poměru, přes sílu cementu /325 není totéž co 400 nebo 500/ až po množství vody, které použijete při míchání, což je rozhodně nejdůležitější, čím méně vody tím lépe. Použitím recyklátu při betonování se opravdu hodně ušetří a jeho použití není zase až tak složité, ale je potřeba o tom něco vědět a mít dobrou míchačku.

Přírodu se snažíme na naší stavbě maximálně respektovat a preferovat o čemž svědčí bohatá flora naší zahrady, kde se moje paní snaží už během stavby pěstovat různé květiny, keře, živé ploty, okrasné stromy, ovoce i zeleninu, navíc jsme částí pozemku v ochranném pásmu lesa.

Sousedé a kolemjdoucí často pochvaluji péči mé paní o zahradu a skalky, kterou už během stavby postupně budujeme. Snažíme se dopředu plánovat, navrhovat a realizovat zahradu, tak aby dům po výstavbě nevypadal jako nahý v trní. Je to převážně práce, mojí paní, která se stará hlavně o zahradu prakticky ob den a já se snažím se synem přispět svým dílem většinou v neděli /jednou budujeme závlahu, potom děláme zahradní nábytek, odvodnění nebo sadíme např. brambory/.

Projekt Superhaus, nemáme místo olympiády a pracujeme na něm jak dovoluje čas a peníze. Stavba se stala středem pozornosti okolí, což bylo dalším impulsem pro tvorbu videí a dokumentaci celého procesu stavby od A do Z.

Tým Superhaus, tvoří naši přátelé a rodina, která si postupně staví svůj sen, každý se na projektu podílí, natáčení videí a jejich zpracování pro YouTube kanál Superhaus Hranice zajišťujeme převážně spolu se synem Tobíkem, který mi pomáhá s komentováním i střihem/největší talent má na výběr hudby a také mne občas táhne na soc. sítích, když mi něco nejde …, /což je prakticky furt/. Postupně vytváříme o celém projektu Superhaus seriál, který má tři větve.

První z nich je zaměřená na stavbu domu exteriér od začátku do konce, druhá větev zahrnuje videa s venkovní zahradou a ta třetí, která bude určitě nejzajímavější má být věnována interiéru domu a všem jeho vychytávkám.

Jednotlivé díly seriálu jsou poučné pro stavebníky a kutily /hlavně s ohledem na inovativní použití různých materiálů a technologie/. Snažíme se ovšem, aby šlo také o příjemnou podívanou, postupně se snažíme videa komentovat a dělat tvorbu divácky zajímavou, všechno se učíme za pochodu /zjistil jsem, že mluvit do videa není jen tak/ a dost bojujeme v produkci s časem za což se fanouškům dopředu omlouváme. Věříme že zde najdete mnoho inspirace a dobrých nápadů pro vás, protože tohle je zásadní poslání tohoto projektu. .

Pokud vás náš projekt bude zajímat, navštivte IG, Fb nebo náš Youtube @superhaushranice9383 popř. sledujte a sdílejte naši tvorbu i příspěvky na této stránce 😊.