Superhaus, díl 04/armování pohl. betonů

První, co jsem musel řešit, byl materiál, když jsme armovali základy tak jsem se snažil nakupovat roxor v kovošrotu, ještě si pamatuju cenu 1kg/10,- /bez/ a to jsem musel šroťáka prosit, aby jsem železo dostal - na roxory byl skoro pořadník. Ve stavebninách tenkrát stál roxor cca 1kg/20,- , prostě rok 2020, když byl svět ještě trošku v pořádku.

Základy jsme nějak vyarmovali, roxorem z druhé ruky, ale na masivní armaturu do pohledových betonů bylo potřeba železa mnohem více. Zkoušel jsem úplně všechno až nakonec se mi podařilo koupit roxor přímo z hutí za cca cenu 1kg/10,- + DPH mělo to, ale jeden háček.

Musel se koupit minimálně celý balík, který měl délku 8 až 12 metrů a váhu okolo 2 až 3 tun, bylo to složité na přepravu, ale cena byla opravdu TOP a od té doby jsem už neměl nikdy při armování materiáloví deficit. Armaturu jsem si vozil sám vlekem /na dvě auta/ půjčeným od kamaráda.

Dvanáct metrů materiálu ovšem nešlo naložit na moji soupravičku a tak jsem si musel půjčit centrálu a na vleku celý balík přeřezat /byl to prostě masakr, ale v danou chvíli to bylo pro mne jediné možné řešení. Časem jsem si v hutích vybudoval dobré vztahy a tak mi při dalších fúrách materiál napálili, tak abych jej byl schopen převézt.

Vůbec jsem nevěděl jak začít, ale bylo mi jasné, že armatura musí být pevně propojená se základem. Navrtali jsme s kamarádem Tomášem základ a doslova prošpikovali roxorem prům. 10 mm. Na vzniklé hroty jsme nadvázali roxory vysoké jako měla být zeď /bylo to 3,5 metrů/, nebylo to jednoduché, jako když děláte cokoliv poprvé.

Nakonec se nám to podařilo, ale trvalo to nepřiměřeně dlouho, dneska už vím, jak bych to udělal mnohem rychleji. Hlavní zdržení bylo ve složitosti zdí, mnoho otvorů, výklenků a sítí /odpady, voda, elektro/. Později jsem postup konzultoval s mistry na armování a největší chyba byla naše preciznost. Každý výklenek jsme si dopředu natvarovali z jednoho kusu a to v obou směrech shora/dolů i podélně.

Řešení je to téměř bezodpadové, pevnostně skvělé, ale příliš pracné, běžně to dělají profíci tak, že vyarmují rovnou zeď a potom v ní vyřežou otvory podle potřeby /,,dnes už to vím"/, a tak svou cennou zkušenost předávám zde na svépomocí ostatním.

Další věc, která mne potkala byla dimenze armatury, jeli jsme podle plánů a kde jsme uznali za vhodné, tak jsme přidali roxor. Každou zeď jsme si nechali schválit co se týče proarmování, ve finále to dopadlo tak, že přišel stavební dozor a ten řekl, že je to v pořádku do toho přišel kamarád z jedné větší stavby a ten řekl, že je to plané /to znamená, že by přidal železa/, prostě když dělají dva totéž, není vždycky totéž.

Na tomto místě, bych dal rád několik tipů ostatním:

1./ Před armováním jsme si postavili do budoucí zdi sloupy, což se osvědčilo, celou dobu jsme se měli čeho držet a ve finále to perfektně podrželo šaluňk, takže nebylo potřeba další stabilizaci tyčema.

2./ Další tip jsme dostali od profíků, ocelové sloupy které jsme obětovali do zdi by se roztahovali jinak než beton. Časem by pohledový beton v nejtenčím místě praskl, proto nám poradili sloupy obalit mirelonem, který kompenzuje různorosou teplotní roztaživost beton/ocel, použili jsme mirelon o síle 5 mm.

3./ Izolaci mezi základ a zeď jsme použili tekutou a tu jsme natírali. Nejlépe se nám osvědčila izolace na bázi asfaltu, zkoušeli jsem i cementovou bázi, ale nebylo to pro náš účel vhodné. V každém případě, doporučuji aplikovat izolaci až těsně před šalováním. Udělal jsem chybu v tom, že jsem izolaci aplikoval brzo, a potom jsem musel opravovat zbytečné defekty od manipulace.

Finiš armování bylo pro celý tým jedno další malé vítězství, bylo to náročné a běžní stavebníci vám neporadí, protože monolit se u nás běžně svépomocí nedělá.

Na jednu stranu to docela chápu a straně druhé je to škoda. Ve světě se běžně kombinuje všechno, co existuje a projektanti tomu rozumí nebo se nebojí, nebo májí jen lepší rozpočet. Osobně jsem neměl na výběr, protože stavíme na místě, kde bylo dvakrát za můj život hodně vody.

Nechtěl jsem riskovat stavbu z materiálu, kterým voda vadí. Navíc jsem si vybral pro konstrukci domu, ocel, protože věřím že si z ocele dokážu vyrobit skoro všechno co potřebuju a mám k tomu materiálu i blízko.

Ocelovou konstrukci jsem chtěl udělat maximálně subtilní, což se docela podařilo, ale dům potřebuje stabilitu, tak jsem pro záda domu použil železobeton. Až čas ukáže zda to byl dobrý nápad, ale už jsem nechtěl stavět konvenčně, tak jsem to riskl a zde na Svépomocí dávám náš příběh jen jako inspiraci pro ostatní.

Svépomoci zdar přeje Superhaus