Na co nezapomenout v elektroinstalaci

Tento článek, stejně jako všechny mé ostatní, vychází také na mém webu 🌐 https://www.mylms.cz/stavba-domu/. Pokud mě chcete podpořit v tvorbě, stačí, když mrknete na můj web, budete sledovat můj YouTube kanál 🙈 a Instagram 📸 Tam najdete i nejčerstvější informace ode mně 😉.

Jedním z moderních trendů je tzv. chytrá, nebo systémová elektroinstalace. Místo běžných vypínačů jsou použita tlačítka, pohybové senzory, speciální ovladače, … které jsou připojeny k centrální řídící jednotce. Výhodou je obrovská variabilnost, kdy je možné systém přeprogramovat, doplňovat, ovládat telefonem apod. Správně provedenou systémovou elektroinstalací je možné zvýšit uživatelský komfort a člověk pak ani nemusí stisknout vypínač a dům sám pozná, kde má rozsvítit. Na druhou stranu, spousta věcí jde udělat „po staru“, nebo pomocí jednoúčelových modulů. Prodejci většinou argumentují ovládáním žaluzií a světel. Pravdou je, že k žaluziím/roletám se dodávají speciální moduly, které taky umí zatáhnout v noci, vytáhnout žaluzie při velkém větru atd. Podobné je to u světel – dají se koupit svítidla, která komunikují přes WiFi s tlačítky, nebo aplikací v telefonu. Podobné je to u termostatů, automatického zalévání, … Některé věci vypadají strašně cool, ale v reálu je pak člověk nikdy nevyužije. Systémová instalace ale dokáže vše sjednotit do jednoho uživatelského rozhraní. Nevýhodou je vyšší pořizovací cena v porovnání se standardní instalací a odběr proudu samotného řízení. Každá systémová instalace je dobrá jenom tak, jak je naprogramována. Můžete narazit na někoho, kdo řízení tak nějak splácá a při nutnosti změny se nemůžete s původním autorem domluvit. Pokud systém zkolabuje, může se klidně stát, že si v celém domě ani nerozsvítíte. Vždy chtějte k systémové instalaci kompletní dokumentaci včetně projektu – aby se v tom případně vyznal i někdo další.

Zajímavý náhled na „chytrou“ elektroinstalaci si můžete přečíst v tomto článku. Zde je ukázka toho, jak by to asi nemělo vypadat. Od podoby samotného „prodrátování“ rozvaděče až po programování. Opačná strana pomyslné mince je v článcích na webu vodnici.net, kde autor popisuje svoji chytrou elektroinstalaci.

Věc, která je naprosto logická, ale může se stát že v rámci úspor je nějaký ten vypínač vynechán, nebo zapomenut. U všech vchodů do místnosti je potřeba nainstalovat vypínač osvětlení. Na chodby je nutné umístit tolik vypínačů, kolik je zde dveří. Samozřejmě, pokud jsou dvoje dveře hned vedle sebe, vystačíte si s jedním vypínačem. Ale je dobré nezapomenout třeba na vypínač uprostřed chodby, kde jsou dveře od koupelny. Člověk pak vyjde z místnosti a musí jít po tmě na druhou půlku chodby, aby si rozsvítil.

Dnes je trendy mít v koupelně zrcadlo s osvětlením a v kuchyni osvětlení pracovní desky na spodní straně horních skříněk. Často se připraví vývodní kabel/zásuvka za zrcadlo, nebo do/nad horní skříňky a tím to končí. Rozsvěcení se pak řeší individuálně.

Koupelnová zrcadla i kuchyňské osvětlení se pak spíná různými dotykovými kapacitními, nebo optickými snímači, se kterými někdy bývá problém a rozsvěcení je pak spíš nepříjemné a nepoužívané. Zrcadlo je potom ze spodní strany často zamatlané, tlačítko v kuchyni se samo zapíná/vypíná podle výpadů při vaření. Trendy je dotykové ovládání, kdy se stačí pouze dotknout hliníkové listy s LED páskem. Ale to často funguje pouze do omezené délky lišty!

Jako praktický prvek hodnotím vyhřívání koupelnového zrcadla. Buď se koupí zrcadlo přímo s vyhříváním, nebo je možné koupit topnou fólii a tu na zrcadlo nalepit. Podle velikosti fólie se mění její příkon, který bývá okolo 10 až 50 W. O výrobě zrcadla s osvětlením je můj starší článek Koupelnové zrcadlo s LED osvětlením. Fólii není potřeba mít na celé zadní ploše zrcadla, ale třeba jenom na středu. Zrcadlo se postupně prohřeje i v místech, kde fólie není. Asi je zbytečné topení ovládat samostatně, poměrně ergonomické a jednoduché na připojení je zapínat ji zároveň s osvětlením zrcadla. Viz odstavec výše.

Pokud se v koupelně někdo koupe, fólie zabezpečí, že se na zrcadle nesráží vlhkost. Není tedy nutné ho otírat a vytvářet na něm zbytečné šmouhy.

Pokud jsou v domě chodby a schodiště, je možné na ně nainstalovat orientační ovládání buď časově, nebo pohybovým senzorem. Stačí pouze několik světýlek a často není hlavní světlo na chodbách téměř využívané – ve dne není potřeba a v noci postačuje slabé osvětlení podlahy. Samozřejmě i tak je dobré na chodbách udělat nějaké „hlavní“ osvětlení.

Orientační osvětlení často potřebuje elektroinstalační krabičku hlubší a s menším průměrem, než je běžné třeba u vypínačů a zásuvek. Je dobré si přesný typ svítidel a příslušných krabiček řešit už během instalace elektrických rozvodů. Samozřejmě je možné použít hliníkové lišty pro LED pásky. Dále je také potřeba počítat s umístěním napájecího zdroje (běžné je napětí 10 nebo 12 V) a rozumným umístěním pohybového čidla.

U schodišť se často instalují lišty s LED páskem do každé schodnice. Tento způsob je poměrně komplikovaný na provedení, ale velmi efektní. Je možné ho doplnit řídící jednotkou, která řídí rozsvěcení z jedné nebo druhé strany, postupné zhasínání, nebo podobné efekty. I zde je potřeba myslet na to, že taková instalace potřebuje napájecí zdroj, řídící jednotku, jedno, nebo více pohybových čidel atd. A to je potřeba někam umístit.

Samotnou kapitolou je „orientační osvětlení“ např. v obýváku, které dokáže navodit nějakou atmosféru. V drtivém případě je RGB osvětlení používáno ze začátku, kdy chcete zamachrovat před návštěvou, ale postupně se usadí na jedné, či dvou barvách z nichž je jedna studená bílá a druhá teplá bílá. Popřemýšlejte o LED pásku, který je osazen dvěma typy LED (právě ta teplá a studená bílá) a ovladačem si lze regulovat intenzitu a teplotu barvy. Uživatelsky je to příjemnější a neplete se vám tam nějaká fialová, modrá atd. Při instalaci pozor na úhel osvětlení stěn. Pokud bude pásek nainstalovaný blízko a ve směru stěny, bude na ní vidět jakákoliv i minimální nerovnost. Sádrokartony se v tomto případě provádí s kvalitou povrchu Q4. Jednodušší je pásek nainstalovat třeba do 45° lišty, nebo ho umístit tak, aby svítil proti stropu a osvětlení probíhalo odrazem.

Stejně tak, jako se vypínače instalují ke všem dveřím a průchodům je vhodné vypínače osvětlení umístit tam, kde je zřejmé jejich časté použití. Vypínače osvětlení obýváku je tedy kromě vstupu do obýváku, vstupu z venku z pergoly, … dobré umístit i na zeď za gauč.

Podobné je to s umístěním vypínačů v ložnici/pokojích. Kromě „hlavního“ vypínače u dveří je dobré umístit samostatné vypínače ke stranám postelí. Je možné pak světlo rozsvítit/zhasnout přímo z postele a není nutné vstávat z postele. V ložnici musí být vypínače logicky na obou stranách postele.

S vypínáním světla z postele souvisí i vypínač zásuvky vedle postele. Dávno jsou doby, kdy člověk musel hledat šňůrový vypínač na kabelu lampičky. Na každou stranu postele se umístí vypínač, kterým se zapíná hlavní osvětlení místnosti (viz předchozí odstavec) a další vypínač (je možné je samozřejmě sdružit do jednoho přístroje třeba  6+6), který zapíná zásuvku umístěnou dole vedle postele. Do té se potom zapojí lampička.

Určitě je dobré doplnit tuto spínanou zásuvku alespoň dvěma zásuvkami, které budou trvale pod napětím. Jedna totiž bývá trvale obsazena nabíječkou k telefonu.

Na jednu stranu se říká, že je potřeba co nejvíce zásuvek. Ale k čemu by bylo pět zásuvek vedle sebe, když by se ve výsledku používala pouze jedna a na druhé straně pokoje by zásuvka chyběla? Několik příkladů: Dříve byla v obyváku televize, napaječ antény, video, HiFi věž a pak i DVD, set-top box, nebo satelitní přijímač. Ale na zdi pouze jedna zásuvka, takže se to řešilo prodlužovačkou s rozbočením. Logický počin by byl v novostavbě udělat tedy zásuvek co nejvíce, aby bylo možné vše v pohodě zapojit. Ale dnes už u televize takovou elektroniku nemáme. Vrátili jsme se do doby, kdy stačí opět víceméně jedna zásuvka – televize má vše v sobě. Tím nechci říct, že bude opět stačit jedna zásuvka, ale že by na to měl člověk pohlížet logicky a instalací „pouze“ třech zásuvek vznikne i rezerva. Říká se, že by v kuchyni mělo být co nejvíce zásuvek. To je bezesporu pravda, ale opět je důležité jejich rozložení. Není potřeba pět zásuvek u sebe, Tolik spotřebičů se vedle sebe snad ani vyskytnout nemůže. Lepší je zásuvky jednotlivě, nebo po dvojicích rozložit po celé kuchyni, aby bylo jejich použití snadnější.

Zvažte také instalaci otočných zásuvek do desky. Určitě se jedná o „designové“ řešení a jejich použití si své místo najde – třeba u kuchyňského ostrůvku nejsou žádné stěny, kde by jinde zásuvky mohly být. V praxi se ale stává, že jsou zásuvky stále „otevřené“, že se do nich práší, nebo padá špína, je nebezpečné na kuchyňské desce něco rozlít a špatně se okolo toho uklízí.

Velice praktické jsou zásuvky umístěné vedle vypínačů osvětlení pokojů, případně alespoň jedna taková na chodbě. Tyto zásuvky jsou téměř vždy přístupné a „při ruce“. Dost domů dnes používá centrální, nebo robotický vysavač, ale pokud chcete zapojit klasický vysavač, tato zásuvka bývá první volba. Hodí se i na nabíjení mobilů atd.

Výšku vypínačů zvolte podle svých preferencí. Často bývá výška okolo 120 cm od čisté podlahy. Ale pokud jste vyšší, nebo nižší, můžete výšku vhodně upravit. Pokud je výška vypínačů cca těch 120 cm, je možné do stejné výšky umístit i vypínače za kuchyňskou linkou. Vypínače i zásuvky jsou pak v jedné linii a lépe to vypadá. Níže umístěné zásuvky v kuchyni pak spíše překážejí. Řiďte spíš podle sebe, vy budete v domě bydlet. Ne „rádci“ z Facebooku.

Klasické zásuvky je možné doplnit přímo nabíječkou s několika USB porty. Není potřeba pak hledat nabíječku, ale stačí pouze vhodný kabel k telefonu. Zde záleží vyloženě na typu nabíječky, ale většina často neumožňuje na rozdíl od originálních nabíječek k telefonu rychlonabíjení přes USB C. Často se jedná o „hloupý“ zdroj 5V 2A. Nevýhodou tohoto provedení je, že máte neustále připojený další spotřebič do sítě. I když je odběr proudu při nepoužívání nabíječky mizivý, může se více takových zdrojů „nasčítat“ na docela velký výkon.

Další vychytávkou je držák telefonu, který se umístí k rámečku zásuvky. Na takovýto držák se potom může telefon položit a použít i s běžnou nabíječku telefonu.

Dnes se k televizi nepřipojuje tolik příslušenství jako dříve – VHS, DVD, domácí kino atd. je spíše minulost. Ale i tak je k televizi potřeba přivést alespoň napájení, případně další kabely jako UTP pro datové připojení, externí HDMI pro připojení notebooku, externí reproduktory, … Kabely čouhající z televize pověšené na zdi jsou samozřejmě nevzhledné. Často se tedy za televizi nainstaluje „tunel“, který je spojen se skříňkou pod televizí, případně je vyveden do instalační krabičky u podlahy. Kabely je poté možné do televize natáhnout skrytě. Onen tunel by měl mít takový rozměr, aby skrze něj šly bez problémů prostrčit různé konektory – napájecí, HDMI, DisplayPort, … Pozor na umístění takového tunelu. Určitě není dobré ho umístit na střed budoucí televize. Tam je většinou umístěn držák televize a díra ve zdi by zde pouze překážela.

K televizi je často možné připojit soustavu několika reproduktorů. Zadní a přední satelity je nutné umístit poměrně daleko od televize. Natažení kabelů je pak takové těžkopádné. Lepší je si připravit chráničky mezi televizí a rohy obýváku připravit už během rozvodů elektroinstalace.

Dnešní doba je bezesporu bezdrátová – telefony, tablety, notebooky, počítače, atd. je k internetu připojeno mimo jiné přes WiFi. Při rozvrhování dispozic elektroinstalace je dobré se zamyslet nad umístěním nějakých přístupových bodů (AP) k internetu. V ideálním případě by měl být celý dům pokryt dostatečně silným signálem. U větších, nebo vícepatrových domů to vyžaduje použití i více AP.

Dobré je zvolit nějaké přístupové body, které spolu dokáží spolupracovat a připojené zařízení si „předávat“ tak, aby nemuselo být v domě více samostatných WiFi sítí. Síť z více zdrojů se pak tváří jako jedna. Co se designu týče, existuje spoustu krabiček s anténami různých délek a tvarů. Ale také „ufo“ Ubiquiti Unifi, které vypadá docela decentně, je velice snadné na nastavení a vysílaný signál je kvalitní. Je to však vyváženo poměrně vysokou cenou tohoto zařízení.

I když je spousta věcí bezdrátových, vyplatí se zauvažovat nad nějakým datovým rozvaděčem. Přece jenom, konektivita domu je často přes optickou síť, ale i v případě bezdrátového připojení je potřeba někam umístit alespoň napaječ antény (POE adaptér). To samé platí pro připojení přístupových bodů v domě, kamerového systému (DVR/NVR), domovního zvonku s kamerou, datové úložiště, switch který to bude vše propojovat a v neposlední řadě i všech datových kabelů z různých místností. Už dávno neplatí, že „internet“ v domě musí být šmodrchanec kabelů, prodlužovaček a krabiček za televizí.

Ne vždy je na to prostor, ale pokud dům disponuje nějakou technickou místností je dobré všechny chráničky pro datové kabely stáhnout do jednoho místa, na které se pak přišroubuje standardní rackový rozvaděč. Standardní elektrický rozvaděč, nebo nějaká plastová krabička je myslím si málo. Do racku lze pak elegantně umístit veškeré zařízení včetně záložního zdroje. Nezapomeňte do datového rozvaděče přivést napájení 230 V z elektrického rozvaděče.

O požárních hlásičích mám zde na webu článek. Drátové hlásiče jsem tam zmiňoval pouze okrajově. Při stavbě domu se však vyplatí myslet na požární hlásiče jako celek. Ano, je možné použít obyčejné, nezávislé požární hlásiče, ale je elegantní použít nějakou sběrnici a hlásiče zakomponovat třeba do zabezpečovacího zařízení domu. V případě požáru/zakouření/úniku CO dojde nejen k lokálnímu poplachu, ale i k notifikaci třeba na telefon. Jste informováni o tom, že se něco děje i v případě, kdy nejste přímo v domě.

Různé kamerové systémy a zebezpečovací systémy se v našich domech již zabydlely. Je dobré si hlídat svůj majetek. Zabezpečovací systém musí většinou instalovat nějaká autorizovaná osoba, kamerový systém si často člověk nainstaluje i svépomocí. V každém případě, je dobré vždy používat drátová čidla a kamery. Člověk pak nemusí vyměňovat baterky v senzorech a řešit napájení kamer. Kamerový systém je možné stáhnout do rackového rozvaděče a připojit k DVR/NVR, kde bude probíhat záznam.

Kabel pro rozvod zabezpečovacího zařízení je potřeba řešit podle vybrané zabezpečovačky. Často se jedná o speciální kabely typu YDTY, J-Y(ST)Y, SYKFY, ale i obyčejné UTP. Kamery se většinou připojují koaxiálním kabelem a napájecím kabelem, nebo dnes častěji UTP kabelem (IP kamery), který slouží kromě datové komunikace i k napájení (je potřeba POE adaptér).

Pozor! Kamery nikdy neinstalujte tak, aby zabíraly cizí pozemek. Krom toho, že je to nezákonné je to i neslušné. Ani vy byste určitě nechtěli, aby vás soused i nevědomky „šmíroval“ kamerou na vašem vlastním pozemku.

U kamerové systému je dobré zamyslet se nad bezpečností vašich „dat“. Běžné kamery umožňují zobrazení záznamu odkudkoliv přes internet. Využívají k tomu různé, často čínské servery a nikdo asi nedokáže s jistotou říct jak je záznam zabezpečen. Nevyužívané funkce je lepší v kameře vypnout a vždy je nutné změnit původní přihlašovací jméno a heslo na nějaké nové nesnadno rozluštitelné. Na internetu je spousta stránek, kde je mapa nezabezpečených kamer, na které se můžete podívat. A asi nechcete, aby vám někdo šmíroval okolí, nebo i interiér domu.

Pokud je dům vybaven garážovými vraty s elektrickým pohonem, je vždy možné je ovládat dálkovým ovladačem. Ale proč pro otvírání dveří zevnitř hledat ovladač, když je lepší si u dveří připravit tlačítko na otevírání vrat ve stejném designu jako běžné vypínače osvětlení? Stačí vedle dveří umístit krabičku pro tlačítko a z ní natáhnout kabel (většinou stačí „dvoulinka“, ale běžně se používá např. CYKY-O 3×1,5) do místa, kde bude umístěn pohon.

Při přípravě na garážová vrata nezapomenout na zásuvku napájení. Jedná se o běžnou zásuvku na 230 V. Ta se umisťuje na strop, poblíž pohonu vrat – běžně bývá uprostřed vrat ve vzdálenosti asi 1,5 násobky výšky vrat. Ale je lepší to vše připravit podle typu konkrétních vrat. Vedle této zásuvky je pak vyveden kabel k tlačítku ovládání.

Podobná situace platí u venkovní brány. Zde většinou stačí do místa, kde bude pohon přivést chráničkou kabel CYKY-J 3×1,5 pro napájení 230 V. I zde je lepší se připravit podle konkrétního typu brány. V tomto místě bývá umístěn i domovní zvonek, tablo s kamerou, číslo popisné třeba s podsvětlením. To vše je potřeba zohlednit.

Okolo domu je dobré si na fasádu připravit několik, nebo alespoň jednu zásuvku. Ta by měla mít minimální krytí proti povětrnostním vlivům IP44. Dávno již není nutné používat zásuvky v průmyslovém designu, ale existují i varianty interiérových zásuvek a vypínačů s odpovídajícím krytím.

Zásuvku je dobré umístit v místě kde bude pergola, poblíž venkovního kohoutku s vodou, nebo v podobných místech. Dále je zásuvku dobré umístit u vrat do garáže, aby bylo možné venku používat elektrické nářadí, nebo dobíjet např. elektrokolo.

Kdo ví, co přijde třeba i za několik desítek let? Je možné, že nakonec budeme mít všichni elektromobily a dobíjení budeme řešit z domácí fotovoltaické elektrárny. Je minimálně rozumné si do garáže, nebo před dům připravit chráničku, nebo kabel pro napájení 400 V. Samozřejmě, že instalace samotného WallBoxu je finančně poměrně náročná, ale pro začátek může být natažena z rozvaděče prázdná chránička, nebo rovnou kabel osazený 3f zásuvkou. Ta se dá použít pro napájení 3f spotřebičů, ale ve výsledku i k tomu dobíjení elektromobilu.

Doporučený kabel by měl být alespoň CYKY-J 5×4, nebo 5×6. Např. 11 kW WallBoxy mají třífázový přívod a proudový odběr 16 A na jednu fázi. Pro to by mohl být dostačující i kabel 5×2,5. Ale je lepší počítat s nějakou dostatečnou rezervou.

K plánovanému umístění WallBoxu je dobré ještě natáhnout kabel UTP z domovního racku. Sice dnes čím dál více zařízení využívá WiFi, ale jedním kabelem se nic nezkazí.

I nejzatvrzelejší odpůrci fotovoltaiky by měli počítat s instalací výrobny v budoucnu. To co byla před pár lety pouze teorie se dnes stává skutečností. Státem dotované fotovoltaické elektrárny ve velkém vznikají i na běžných domech. Je dobré se na to alespoň nějak připravit a mezi technickou místnost (garáž, nebo podobně) a půdou připravit chráničku pro protažení fotovoltaických kabelů. Chráničky mezi vytápěným a nevytápěným prostorem je nutné vždy zabezpečit proti proudění vzduchu z důvodu kondenzace vodních par. Může se pak stát, že do technické místnosti kape voda. Chráničku stačí jednoduše udělat o kousek delší a fouknout do ní trochu montážní pěny. Při instalaci se pěna buď vydlabe, nebo odřízne.

Další chránička by měla být vyvedena z domovního rozvaděče. V případě instalace střídače nebude pak nutné nikde vrtat průchody pro kabely a trasa půda-technická místnost-rozvaděč bude již připravena.

I když jsou dnes ceny elektřiny velmi vysoké, stále se v zimě domy zkrášlují vánočním osvětlením. Pro tyto účely je dobré osadit u podhledů domu zásuvku na 230 V. Stejné je to třeba se zásuvkou někde v rohu obývacího pokoje na vánoční stromek.

V obou případech můžou být tyto zásuvky ovládané dálkově, nebo časovým spínačem. V případě „chytré“ elektroinstalace je samozřejmá integrace do tohoto systému. Případně je možné nějaký časovač/ovladač připojit přímo do trvale napájené zásuvky.

Hlavní měření elektrické energie zajištuje elektroměr distributora, ale pro někoho může být účelné si elektřinu měřit nezávisle sám. Na trhu je spousta elektroměrů které je možné připojit k internetu a např. na mobilu si zobrazovat různé statistiky. Není to jen o aktuální a celkové spotřebě, ale i spotřebě na jednotlivých fázích, denní, týdenní, měsíční přehledy a podobně. Asi nejběžnější „chytrý elektroměr“ je Shelly 3EM. Krabička ve velikosti jednoho jističe a tři měřící trafa. Sice samotný nemá displej, ale lze k němu přistupovat aplikaci v telefonu. O tomto elektroměru si můžete přečíst obsáhlý článek na webu TátaGeek. Existují i jiné výrobky jako je např. Siemens PAC2200, který také poskytuje ve svém webovém rozhraní spoustu informací.

Pokud by měl člověk zájem si monitorovat odběr proudu u jednotlivých okruhů elektroinstalace, je možné zakoupit měřící moduly, které se zapojí ke každému okruhu samostatně. Takový výrobek nabízí např. Schneider Electric pod názvem PowerTag. Logické ovšem je, že takové podrobné měření může neúměrně zvýšit cenu samotné elektroinstalace.