Protože jsem před zimou stihl dům uzavřít, bylo možné pracovat i během zimy. Docela dlouho se teplota uvnitř domu držela „nad nulou“, ale když přišly venkovní teploty okolo -15 °C, teplota uvnitř tady dost klesla. Díky kamnům šlo vytopit některé prostory na relativně pracovní teplotu, ale na tzv. „mokré“ procesy to rozhodně moc není…Všechno teplo unikalo hlavně střechou ven.
Elektriku jsem v té době měl už částečně natahanou, dodělal jsem odpady, tak bylo možné přejít k zaizolování podkroví vatou. Izolaci budu tedy dělat ještě před omítkami – je to jeden z možných způsobů.
Postup zateplování podkroví je vidět i v mém videu (začátek v 5:20):
Izolace podkroví a SDK se bude skládat z těchto vrstev (seřazeno od vnějšku domu):
Izolace mezi krokvemi – vata 160 mm
Izolace pod krokvemi – vata 160 mm
Rastr SDK
Parotěsná fólie s reflexní vrstvou
Vzduchová mezera cca 5cm
Rastr pod SDK
Sádrokarton
Protože jsem měl příčky již vyzděné, řešil jsem nejprve jejich uzavření z horní strany. Prostup vlhkosti skrz cihly by měl být minimální, ale i tak jsem se rozhodl je uzavřít. Místo zabetonování jsem nalepil na horní stranu parotěsnou fólii pomocí tmelu. Takto jsem ošetřil všechny stěny včetně „šikmin“. Všechny spoje jsem přetmelil a/nebo zalepil páskou.
Konstrukce zateplení a následného SDK podhledu vychází ze schématického videa od DEKu.
Následovala montáž krokevních nástavců. V mém případě bude pod spodkem krokve ještě jedna 160 mm silná vrstva izolace. Odměřil jsem od krajních krokví (myslím krajní v jednotlivých místnostech) vzdálenost 160 mm a na boční stěny narýsoval šikmou čáru. Laser jsem nastavil, aby svítil po obvodu na obě čáry – podle paprsku laseru pak přidělám nástavce, aby nekopírovaly případnou nerovnost krokví (i když je zde minimální), ale aby byly všechny v rovině.
Naladit laser byl někdy docela oříšek. Ale po chvíli zkoušení jsem tomu přišel na kloub – laser jsem přemístil k jedné stěně, kde i velký posun laseru byl znát méně. Nastavil jsem paprsek, aby kopíroval bližší rysku na stěně – tím jsem naladil výšku a úhel laseru. Pak už jsem jenom drobnými korekcemi laseru dorovnal paprsek na druhou čáru. Nastavit laser mi tak trvalo asi 2 – 3 minuty.
Laser na pozednici promítl rovnou čáru, od které jsem odměřil 25 cm směrem nahoru – místo pro první krokevní nástavec. Potom jsem pomocí úhelníku s pravítkem nakreslil čáry pro další nástavce. Jejich rozteč jsem zvolil 50 cm. Vždy jsem začínal od nejvzdálenějšího místa k laseru (abych si namontovanými nástavci nestínil), na rysku jsem přiložil nástavec a posunoval ho, dokud se na konci „nedotkl“ laseru. Poté jsem ho dvěma šrouby přišrouboval ke krokvi.
U stropu byla práce o něco jednodušší. Na stěnu jsem položil laser, odměřil jsem si vzdálenost paprsku od kleštin (opět 160 mm) a tuto vzdálenost jsem fixou označil na nástavcích. Naměřil jsem si jednotlivé pozice (opět rozteč 50 cm) a nástavce přišrouboval do výšky, kde laser svítil na označené místo. Celý strop by šel v podstatě udělat na jeden zátah – pokud někde něco nestínilo paprsku, což v mém případě byly pouze sloupy podpírající vaznice.
Po montáži nástavců jsem mohl přistoupit k „vatování“ první vrstvy. Přece jenom má zima jednu výhodu – při práci s vatou se člověk tolik nezapotí. Když je moc velká zima, tak to taky není úplně ideální. Ale teplota okolo 0 °C se v jednorázové kombinéze s respirátorem docela dá přežít. Spočítal jsem plochu vaty, která bude potřeba a objednal jsem z DEKu 60 balíků komprimované vaty DEKWOOL G 035r role 160 mm.
Vždy jsem změřil rozteč krokví a z balíku uřízl asi o 2 až 3 cm větší kus. Takovýto rozměr už poměrně dobře držel mezi krokvemi sám, ale stejně jsem vatu fixoval provázkem, který jsem ke krokvím přisponkoval. Práce celkem rychle přibývala, protože jeden kus měl délku 1,5 m. Horší byla manipulace se takovýmto kusem v jednom člověku. Ale nakonec se to celkem dalo zvládnout.
Je potřeba si dát pozor na detaily ve stylu přechod pozednice – krokve, krokve-kleštiny a podobně. Aby někde nezůstalo místo bez vaty. Na druhou stranu, je špatné snažit se do mezery nacpat co nejvíce vaty. Ve vatě izoluje vzduch, který je mezi vlákny uzavřen. Takže by vata měla zůstat co nejvíce „načechraná“.
Po dokončení první vrstvy jsem realizoval první SDK rošt. Použil jsem profily UD, které jsem podlepil pěnovou páskou a přišrouboval ke stěně na nakreslenou ryskou z předchozího kroku. K fixaci jsem používal obyčejné natloukací hmoždinky o průměru 6 mm. Do krokvových nástavců jsem nacvakal CD profily a konce zastrčil do UD profilů. Pokud jeden profil délkově nevystačil (délka větší než 3 metry), použil jsem spojku na CD profily. Na zakracování profilů jsem používal obyčejné nůžky na plech – neměla by se používat rozbrušovačka, aby se nepoškodilo pozinkování.
Po dokončení rastru následovala druhá vrstva vaty. Tato fáze byla o něco jednodušší. Protože mezi CD profily byla mezera 0,5 m, nařezal jsem si vždy o něco málo větší pruh a ten mezi profily strčil. Snažil jsem se vatu umísti tak, aby mezi jednotlivými pruhy nebyla pokud možno žádná mezera. Opět je potřeba si pohrát s detaily ve stylu přechod ze šikminy na strop a pod. Tato část byla ze všech asi nejsnazší – práce rychle přibývala a vatu není díky malým roztečím potřeba dodatečně fixovat.
Dalším a posledním krokem v této fázi byla instalace parotěsné fólie. Ta zabraňuje vlhkosti z interiéru dostat se do vaty. Tím by došlo k degradaci jejích tepelně-izolačních vlastností. Jednoduše, mokrá vata = špatná vata. A i když se nebude dělat blow-door test, je dobré mít parotěsnou fólii dořešenou co nejlépe.
Jako parotěsnou fólii jsem použil DEKFOL N AL 170 SPECIAL, což je parotěsná fólie opatřená reflexní hliníkovou vrstvou. Funkčnost reflexní vrstvy je dokola omílaná na různých fórech. Jestli to funguje, nebo nefunguje nedokáži říct. Ale něco na tom bude… Funkčnost reflexní vrstvy by měla být podmíněna vzduchovou mezerou mezi fólií a další vrstvou (zde SDK) skladby. K fólii jsem objednal Al pásku DEKTAPE Reflex určenou na lepení parotěsných folií, lepidlo DenBraven a oboustrannou pásku kterou jsem parotěsnou fólii fixoval k rastru.
Celou dobu jsem pracoval zcela sám, takže práce byla lehce komplikovanější. Nejdříve jsem na CD profily nalepil oboustrannou lepící pásku. I přes její malou šířku (12 mm) lepila docela v pohodě. Okolo místnosti, pod UD profil jsem nanesl vrstvu lepícího tmelu. Rozbalil jsem část parotěsné fólie a tu přilepil na vrstvu lepidla na úrovni věnce. Postupně jsem fólii rozbaloval a lepil na tmel a k oboustranným páskám na profilech. Lepící tmel a pásky parotěsnou fólii i při nízkých teplotách (uvnitř bylo okolo 0 °C) v pohodě udržely.
Tímto způsobem jsem nalepil vždy několik pruhů a ty k sobě slepil páskou na parotěsné fólie (Nejdříve jsem používal Al pásku. Když mi došla, tak jsem koupil plastovou pásku na parotěsné fólie). Prostupy kabelů jsem zaplácal lepidlem a přelepil páskou. V ideálním případě existují průchodky pro parotěsné fólie.
Protože mi chybělo několik metrů fólie, tak jsem použil nějakou jinou. Ta byla více plastová. Oproti té z DEKu méně držela tvar a o dost hůře se s ní pracovalo.
V každé místnosti jsem nalepil parotěsnou fólii samostatně. Ta je však navázaná na parotěsnou fólii nad cihlami. Takže by fólie měla být celistvá v celém podkroví. Jediné průchody jsou pro kabely, dřevěné sloupy, které podepírají vaznice a průchod na půdu.
Následovat bude montáž přímých závěsů dalšího rastru. Ten bude pevně fixovat parotěsnou fólii, která by se mohla kvůli své poměrně vysoké hmotnosti začít odlepovat.
Sdílet 
