Byt to není nejmenší, ale také ne zrovna největší . K tomu se nám před časem narodila naše chtěná a milovaná dcerka Terezka a tak naše potřeby začínají býti co se do prostoru týká větší. Zvažovali jsme tedy jak naši bytovou situaci řešit. Jelikož nejsme jedni z těch, co vydělávají desítky tisíc měsíčně, bylo jasné, že tak či tak si na nové bydlení budeme muset vzít hypotéku.
Oba jsme se shodli na tom, že bychom raději do svého domečku než-li opět do paneláku. Začali jsme tedy nejdříve hledat nějaký starší domek s tím, že si jej zrekonstruujeme. Toto jsme však poměrně brzy zamítli, neboť finanční náročnost takového nápadu by byla srovnatelná či možná větší než si postavit nový. To byl první krok k rozhodnutí pustit se do výstavby domečku.
Zbývalo však ještě to jedno malé, podstatné... pozemek. Jelikož nemáme to štěstí, že bychom nějaký třeba zdědili, či že by rodiče či babičky disponovali velkou zahradou, museli jsme se začít ohlížet po nějakém pěkném, co bude za přijatelný peníz na prodej.
Hledání to bylo vcelku dlouhé, ceny vysoké, místy až nemyslitelně (nechápu kdo dá milion za pozemek o tisíci metrech?). Nicméně i na nás se tak trochu usmálo štěstí a našli jsme si pozemek v klidné vesničce, na jejím okraji a ihned nám padl do oka.
Je sice menších tvarů, má "jen" 750 m, ale myslím si, že nám to bude stačit. Musí :-) . Začalo tedy kolečko s realitkou, majitelem, bankou a podobně.. ( jen poznámka, s bankou to trvalo - trvá nejdéle a skoro máme strach, že to dělaj schválně a my k vůli tomu budem platit penále realitce :-( .
Tak uvidíme jak se to pohne dál…
Sdílet 
Michal a Jana23. 3. 2011 18:39:25
Děkujeme, vše se snad již "pohnulo" tím správným směrem. Již se jen čeká, až banka pošle peníze prodávajícímu a pozemek je konečně náš. HUráááááá :-)