Podlaha

Polystyren Již dříve jsme na základovou desku natavili protiradonovou izolaci. Vzhledem k tomu, že základová deska nebyla nejrovnější, bylo nejprve potřeba udělat „vágris“ a od něj zaměřit výšku podlah a rozvrhnout tloušťku polystyrenu. Ta se lišila i podle způsobu vytápění – jelikož přes trubky podlahové topení, musí být silnější vrstva betonu, byla zde vrstva polystyrenu slabší a její horní část tvořil polystyren s nalepenou reflexní tkaninou. Průměrně byla tloušťka polystyrenu 11 cm na podlahy bez podlahovky a 9 cm pod podlahovku. Toho jsme docílili kombinací polystyrenu o tloušťkách 2, 3, 4 a 5 cm. Folie a dilatační pásky Současně s polystyrenem jsme po obvodu místností přitloukli dilatační pásku s folií. Co se zpočátku mohlo zdát lehkou činností, změnilo se v noční můru… Nevím, v čem soudruzi udělali chybu, ale naše zdi jsou tuhostí podobné pancéři… prostě naše omítky jsou tak tvrdé, že přestože podlaháři většinou používají k přichycení sponkovačku, ta si u nás ani neškrtla. Výhrou nebylo ani přitlučení dilatačky lepenáči, jelikož ty se ohýbaly hned při nárazu na zeď. No a to, že přitloukat hřebíky několik centimetrů nad podlahou není příjemné ani normálně, snad není třeba zdůrazňovat  Nakonec jsme lepenáče zkrátili, aby se během zatloukání stihly co nejméně zkroutit, a v zatloukání jsme se pravidelně střídali, aby se jeden neuvztekal k smrti… Dilataci do dveří jsme vytvořili spojeními dvou pásek proti sobě. Tohle ale moc nedoporučujeme, protože při vylévání podlah se prohnuly, čímž se dostaly mimo dveře a především nám díky nim na dvou místech neseděla výška podlah sousedních místností. Podle některých je lepší vylít celou plochu a potom ji v místech dveří proříznout. Jako folii nám podlahář doporučil obyčejnou malířskou zakrývací folii, která prý bohatě stačí. My ale dostali kus silážní folie, proto jsme spotřebovali tuto a v menších místnostech jsme použili obaly od polystyrenu. Po okrajích jsme folii izolepou přilepili k folii na dilatačce. V místnostech s podlahovým topením nám vrchní vrstvu polystyrenu s tkaninou položili topenáři (chtěli si ji položit sami) a sponami k ní připevnili trubky podlahového topení. Tento polystyren se dodává v rolích, takže se lepenkou spojily jednotlivé pásy a pečlivě oblepily prostupy topení. Lité podlahy Rozhodovali jsme se mezi hlazeným betonem a anhydritem, od kterého nás však odrazovala vyšší cena. Ručně dělané podlahy jsme zavrhli – křivá deska nám stačila… Když nám ale podlahář na zeď v kuchyni načrtl cenovou nabídku na anhyment, bylo rozhodnuto – cena vycházela na cca 300 Kč/m2, což se nám zdálo jako dost dobrá cena. 23. 8. 2010 tedy přijela parta zedníků s domíchávačem a čerpadlem. Natáhli hadice dovnitř a během dvou hodin jsme měli podlahy. Druhý den jsme se na anhydrit raději dívali jen přes okna, ale další den jsme již po něm chodili. V listopadu nám ještě podlahář anhydrit přebrousil a podlahy jsou připravené pro pokládku krytin. Betonové podlahy Anhydrit neměl přijít pouze do rohu obýváku, kam byl plánován krb, a do kotelny. Vzhledem k tomu, že ale anhydrit zbyl, tak se v kotelně narychlo dodělal šalunk a anhydrit se částečně vylil i tam. Do rohu pod plánovaný krb a pod akumulační nádrže jsme dali beton vyztužený železem a v kotelně kolem guly jsme betonovou podlahu vyspádovali.