Loni jsem nechal udělat novou podlahu ve skladbě betonová mazanina tl. 6 cm s Kari sítí, izolace svařenými IPA pásy, polystyren EPS 100Z 5 cm, igelitová folie a betonová podlaha tl. 5-6 cm s Kari sítí. Těsně po zhotovení podkladní mazaniny koncem května došlo při červnových záplavách k zaplavení okolí domu v jednom dni do výšky asi 5 cm. Voda nevznikla do budovy. Asi měsíc po dokončení betonové podlahy se objevily dvě praskliny a letos na jaře další praskliny a některé kry se zvedly asi o 10 mm. Rozhodl jsem se nejdříve vybourat horní vrstvu podlahy, polystyren a odkrytím IPY zjistit stav podkladního betonu. Bohužel jsem neudělal fotky. Při bourání vrchního betonu se loupal na 2 až 3 vrstvy a sice vrstva pod Kari sítí, vrstva nad sítí a někde se tato horní vrstva rozloupla na dvě vrstvy, kde horní vrstva byla asi 10-15 mm silná.
Prosím o radu, čím by to mohlo být způsobeno a o radu, jeká by měla být správná skladba takové podlahy. Jako krytinu chci použít PVC a pod ním samonivelační stěrku.
Chalupa má podezdívku z opuky spojované jílem a stěny z vepřovic.
ing. arch. Martin Veber15. 6. 2014 8:54:44
I když Váš popis není úplně vyčerpávající, mám dojem, že jednoznačnou chybou bylo kombinování materiálů původních, řekněme hydrofilních, s moderními technologiemi "hydrofobními". Je třeba si uvědomit, že opuka a hliněné cihly a podobné tradiční materiály s vodou umějí velmi dobře pracovat, ovšem za cenu prostorových změn. Jílové částice ve vepřovicích i v opuce bobtnají, ale pokud vody v něm obsažené není moc, není překročena mez kluzu a materiál tak drží pohromadě. Navíc tam existuje jistý zajímavý efekt, kdy voda pronikající póry materiálu způsobuje jeho bobtnání a tím zmenšování pórů a snižování pronikání vody do dalších vrstev.
Proti tomu beton je tvarově zcela stálý, byť skvěle nasákavý, protože jeho póry se nezmenšují. Jedinou možnou změnou je prasknutí, což se u Vás stalo zřejmě proto, že spodní vrstvy z původních materiálů začaly drobně pracovat. Těžko říci, jestli by se to stalo i v případě menší vlhkosti nebo tomu dala povodeň opravdu zabrat, a těžko říci,jestli by železobetonová deska tloušťky třeba 100 nebo 150 mm, která by byla schopna eliminovat tlak měnícího se soklu naopak nezpůsobila jeho postupnou deformaci a rozpad.
Doporučil bych nějakou montovanou konstrukci s vhodně řešenými dilatačními úseky. Určitě bych nenavrhoval provětrávanou vrstvu podlahy, dokud by nebylo známo, jak by na to kámen a hlína v základu reagovaly.