Rozhovor se stavebníkem: při stavbě si stůjte za svým

Stavíme klasický rodinný patrový dům se sedlovou střechou. Také jsme dělali všechny přípojky – vodu, elektřinu, plyn a kanalizaci. Dispozičně bude dům 5+1, s plochou jednoho patra 98 m². Předběžný rozpočet máme 2 700 000 Kč při stavbě svépomocí. Po krátkém rozmýšlení jsme se rozhodli dům stavět z Ytongu (Lambda 500 mm na lepidlo), kvůli jeho jednoduchosti, opracovatelnosti a izolačním vlastnostem, protože nejsme příznivci zateplování polystyrenem.

Kontakt na projektanta se mi podařilo sehnat od kamaráda, kterým byl s tímto projektantem velice spokojený. Po první schůzce, kdy jsme sdělili své představy, došlo k vytvoření nějakého „nástřelu“ a poté následovalo klasické „přehazování míče“ přes e-mailovou komunikaci. Celý tento proces trval cca 3-4 měsíce, protože projektant byl celkem zaneprázdněný. Nicméně jsme byli s panem projektantem nadmíru spokojeni. Od první schůzky po podání papírů na stavební úřad uběhlo 5-6 měsíců.

Asi největší výhodou našeho příběhu je to, že máme stavební úřad přímo v obci, kde stavíme. Takže od podání papírů až po obdržení stavebního povolení uběhlo 7 dní. Opravdu jsme nečekali takový fofr, ale samozřejmě jsme byli velice potěšeni.

Od začátku se snažíme co nejvíce udělat svépomocí. Takže co se týče řemeslníků, tak poprvé přijel pán z Ytongu na založení rohů stavby (ty se v průběhu dalšího zakládání stejně musely předělat.) Od té doby jsem řemeslníky využil až na konstrukci krovu a střechu. Do budoucna si necháme udělat od firmy okna a zapojení rozvodů (kabely a trubky natáhnu sám).

Začal bych úplně na samém začátku a pohlídal si pořádné vytyčení domu, resp. provedení laviček. My je bohužel neměli dostatečně robustní a než jsme založili  rohy stavby, došlo k jejich uvolnění, čímž došlo ke špatnému založení (sekli jsme se o 3 cm na kratší straně domu). Naštěstí to není tak moc velký problém, který se dal posléze do pořádku.

Nejdůležitější je na celé stavbě stát si za svým, i když vás ostatní budou ukecávat: „Udělej to jen tak, to stačí.“ nebo „Dříve se to dělalo tak a tak…“ apod. Takových řečí jsem poslouchal hodně a jsem rád, že jsem si vždy stál za svým a mám dům podle sebe a tak, jak má být. Další věcí je zavčas objednávat a zařizovat návaznost prací. Čekací lhůty na jakéhokoliv řemeslníka (bagristu, dovoz materiálu) jsou čím dál delší.

Nejtěžší etapu bych označil řešení všech přípojek. Příště bych se hodně rozmýšlel, zda pozemek bez přípojek koupím. Nejnáročnější bylo domlouvat návaznost prací – bagr, protlaky pod cestou, zapojení přípojek, zahazování výkopů atd. V případě, že jsme narazili na nějaký problém, celý proces se zkomplikoval a prodloužil. Druhou nejtěžší etapou bylo řešení stropu. Bohužel došlo k tomu, že nám dojela část stropních nosníků jiné délky, musel jsem řešit jejich výměnu. To se nakonec podařilo a pak už se „jen“ vázala výztuž. To byla nejúmornější práce na celém domě. Nicméně ten pocit po vylití stropu (i když nám během betonáže praskly věncovky :)), byl úžasný.

Na celé stavbě mi nepřijde moc věcí nezvladatelných, pokud to má člověk načtené (obrovský dík webu Svépomocí.cz) a ví, co má dělat. Nejvíce jsem pyšný na to, že to od začátku dělám sám (s občasnou pomocí mého táty, kterému patří také obrovský dík). Když po čase člověk vidí, co postavil, tak je to skvělý pocit.

Určitě bych neřešil svépomocí montáž oken. Jednak člověk většinou nedostane takovou záruku a není zajištěna odborná montáž. Bohužel se člověk nevyhne odborníkům při věcech, na které je potřeba mít revize. Jinak bych se nebál téměř ničeho, ale je opravdu nutné znát základní principy ve stavitelství a mít věci načtené.

Asi bych nic neměnil. Snažím se dělat vše podle doporučení výrobce, takže tam moc prostoru na změny není. Přemýšlel bych nad využitím zdění na pěnu. Přece jenom v chladném počasí mi neustálé umývání nářadí od lepidla lezlo krkem. Na druhou stranu mě může těšit pevnější spojení tvárnic. V této souvislosti mě napadá, že nejrychlejší zdění stěn bylo tak, že jsem si založil rohy třeba na výšku 4 tvárnic a pak zdil do této výšky jen jednu stěnu. Vyhnul jsem se tak neustálému přenášení lešení a nářadí.

Určitě bych znovu stavěl svépomocí. Nejdůležitější je se toho nebát a hodně se ptát. Ať už na internetu, tak osobně lidí, kteří mají se stavěním zkušenosti.

Rozhodně se nebojte a jděte do toho. Nenechte si vymluvit své názory a dělejte to podle sebe, a ne podle toho, co vám řeknou lidi kolem.