Příčky a zárubně - část 13.

Ještě před začátkem příčkování jsme ale důkladě uklidili a vyházeli přebytečný bordel z domu. Kuchyň z IKEA plánku, který jsem měl již od prosince, jsem přenesl markerem na zeď, aby byly vidět budoucí prostupy na kamínka, digestoř a špajz.  Pak jsem se vrhnul na vyměřování příček a kreslení na zem. Poté jsem navařil hydroizolační pás druhé vrstvy pod příčky. To byla záležitost jednoho dne. Jenom připomenu, že pokud máte čerstvou bombu, tak navařování jde opravud rychle, protože se pás velice rychle dostatečně nataví. Ono to moc není poznat, jak bomba pomalu ubývá, tak si člověk ani nevšimne.  Následně jsme s přítelkyní vynosili 2 palety příčkovek do patra a připravili mimo prostor budoucího zdění. To byly ca 2,5 hodinky nošení. Byla zima, taže jsme se zahřáli do schodů. Další týden jsme se ve dvou s kamarádem vrhnuli na zakládání příček. Zakládali jsme do termomalty od Baumitu. Jak dole, tak v patře. Rozdělávali jsme v kýbli, to stačilo bohatě. Maltu jsme dávali dostatečnou vrstvu ca 20 cm šířky, aby se příčky nehýbly. Kratší vzdálenosti jsme dělali podle váhy a měřili vzdálenost od zdi. Větší vzdálenosti jsem si napnul provázek a zdil rovinnost podle něj. Výšky jsem neřešil podle provázku, ale jenom vodováhou. Konečně jsme si mohli dovolit menší odchylky, které se oproti zdění na pěnu dají vykompenzovat buď zbroušením nebo vrstvou lepidla. Ale samozřejmě schvalně jsme to nedělali. Tedy, já ne :-)  Při zakládání jsme nanášeli lepidlo na svislou stranu pokládané příčky. Před pracemi jsem řešil, kolik mam koupit hřebenáč na nanášení. Jestli 5mm nebo 3mm nebo kolik. Nakonec, kamarád dělal s 5mm a já s 3mm zuby. Je to ve finále jedno. Ještě jsem si koupil originální lžíci 10cm šířky s vruby 4mm přímo od ytongu, ale ta se ukázala jako nepoužitelná. Takže prodám, kdo by se o tom chtěl přesvědčit :-) Malou vodováhou jsme kontrolovali svislé i vodorovné strany a dorovnávali gumovou paličkou. Kraje u cihel jsme nechávali ca 1 až 1,5 cm volné a skoro hned po položení tvárnice jsem přiběhl s rozprašovačem s vodou, postříkal vodou abych zbavil zeď i tvárnici prachu a druhou rukou tam fouknul nízko expanzní pěnu od Prodoma. Musím si ji pochválit, tvrdne poměrně rychle a vypadala vydatnější než Soudal co jsem zkusil. Trochu jsem to s ní přeháněl, řídíc se heslem "radši více než-li méně", takže na fotkách pěna celkem přetýká :-) Založení bylo za den ve dvou hotové.  Pak jsem pracoval z kanceláře. Kamarád měl volno a tak měl za úkol zdít a zdít. Takže zdil. Kotvil každou druhou řadu nerez páskem. O víkendu jsem naběhl já a začal dělat osazování futer. Zvolil jsem klasické ocelové zárubně. Moje představa je, že po osazení omítka poběží zároveň s hranou futer a futra se tak stanou zapuštěná. Postupoval jsem tak, že jsme vyzdili 4 řady příček a víc ne. Problém byl najít způsob jakou šířku vyzdít. Samozřejmě, že na začátku zakládání jsem to nějak plně neřešil a tak byly otvory asi o 5-7cm větší. Nicméně, poradil jsem si s tim tak, že jsem otvor zmenšil přizděním kusu tvárnice, uchytil turbošroubem a vystrčil normální šroub ven směrem do futer, které jsem měl poté v plánu zalí betonem a tak propojit. Příklad - pro futra 80cm šířky jsem vytvořil otvor takový, aby šly futra pěkně nasunout zeshora, aby příčky dovnitř do futer zasahovaly 1-2cm. Předtím jsem tedy navrtal obyčejné šrouby aby koukaly 1 cm ven z obou stran průchodu a celé to zalil betonem nebo i párkrát betonem. Ale beton drží samozřejmě lépe.  Při nasouvání zárubní jsem na nich měl již vyznačený vágris, čili 97cm od horní (průchodové) hrany zárubní. Pozor, ne 97cm od horní hrany futer uprostřed. Čistý průchod musí být 197cm, aby se nemusely dělat dveře na míru. K měření jsem používal laser uchycený na trojnožce pro nivelák. Ještě zmíním, že vágris jsem definoval podle schodů. Na prvním, resp. posledním schodu jsem přidal 1cm a od této výšky jsem nivelákem už v zimě naznačil na zdi a následně laserem roznesl na ostaní zdi.  Podle vágrisu jsem dveře umístil do patřičné výšky podle laseru aby protnul nakreslenou čáru na zárubních a zárubně vypodložil kousky ytongu a koupenými klínky. Tohle je ideální dělat ve dvou lidech. Pak jsem vložil 80cm prkno doprostřed zárubní jako vzpěru. Vedle jsem měl připravené velké štafle a prkno a dřevěný trámeček a na nich po 1 kusu věncovky přivázané k prknu železným drátem, aby nespadl na hlavu. Tyto dvě individuální prkna jsem položil na štafle a na kraje zárubně. Zkoušel jsem jedny zárubně udělat i s jedním prknem, ale to je čirá sebevražda a nejde to vyrovnat. Osazování ocelových zárubní vyžaduje přesnost, aby se pak dveře neotevíraly nebo naopak. Používal jsem 2m a 1m vodováhu a měřil ze všech stran a poté i laserový svislý paprsek, který je v tomle skoro lepším nástrojem než vodováha a člověk vidí hned, jak jsou zárubně osazené.  {{gallery|wholeWidth/}} Pátou a další řady příček jsem pak dozdíval klasickým způsobem, že jsem namazal lepidlem zespoda hřebenáčem klasicky a i hodně svislou stranu a následně vložil do zárubní.  Speciální případ tvořili zárubně, které navazovaly na nosné porotherm cihly. Tam se mi osvědčil způsob vyzdít ca 8cm sloupeček od zdi, přičemž jsem kotvil skoro každou řadu ke zdi nerez páskem. Aby se nezvedaly, tak jsem dospoda buď dal hodně lepdila nebo jsem trochu vyřezal nožem nebo ocelovým úhelníkem. Do každé řady jsem navrtal jeden obyčejný šroub a zase nechal 1 cm koukat. Tenhle celý sloupek jsem vyzdil tedy dopředu jednu řadu pod výšku ocelových zárubní, pak nasadil zárubně, vyrovnal a zbytek pak taky zeshora prolil řídkým betonem, kvůli lepšímu propojení. Přitom jsem zazdil i připravené ocelové kotvy, které byly součástí zárubní. Tady podotýkám, že od zdi by zárubně měly být alespoň 5cm (po omítkách), čili teď jsem dělal 7cm od zdi, aby se daly pak rovně otevřít. Když to tedy shrnu v bodech. Osazení ocelových zárubní jsme dělal: